Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Letní novinky o blogu!

30. června 2018 v 19:33 | Aria |  Moje kecy
Minna Konnichiwa!
Tak jak se všichni máte? Těšili jste se na prázdniny? Já popravdě ne. Budu vlastně jen na brigádě a hlídat brášku, takže to moc pěkný prázdniny nebudou. Chci vám podat pár informací ohledně blogu.
Jelikož jsou prázdniny tak se tu na blogu už něco objeví. Ghosts friend povídka jsem nad ní začala přemýšlet a chci jí dopsat.
Příběhy Dračích sester trochu jinak, jsem se rozhodla zrušit, protože bych to nestíhala psát a začali mě bavit sepisovat jiné věci. Tak se moc omlouvám.
Ostatní povídky jako Asashin no tomodachi se budu snažit psát, ale bude to trošku problém, protože jsem několikrát měnila příběh, takže přesně nevím, jak se má povídka rozvíjet.
Kishi to Shoujo asi pozastavím, protože jsem ztratila pojem o příběhu a to jak má dopadnout a tak.
Povídky Delinquent and princess jsou stále v přepisování. Dost jsem se u nich zastavila, podle mých informací co mám napsané, by měla povídka vyjít na 17 kapitol, což je víc než byla původně sepsaná a myslím si, že bude lepší než předtím, protože jsem tam dost věcí přepisovala, teď se do ní dost dostávám.
To je asi tak vše k povídkám. Recenze tu budou stále vycházet, bohužel já teď moc na anime nekoukám, tak sem jich moc neviděla.
To je asi vše. Snad se brzo uvidíme u povídek, zatím.
 

Po dlouhé době nějaký článek :D Bude v budoucnosti něco?

5. května 2018 v 18:11 | Aria |  Moje kecy
Minna konichiwa!
Moc všechny na tomto blogu zdravím po takové době. Všem na tomto blogu se omlouvám, že teď vůbec nejsem aktivní, ale to chci teď všechno vysvětlit.
Jelikož už jsem ve třetím ročníku na oboru Cukráře v červnu mě čekají Závěrečný zkoušky. Proto oznamuji, že blog je nadále POZASTAVENÝ. Mám málo času, nebo když ho mám tak jsem unavená, nebo dělám jiné věci než jsem na počítači. Bohužel v tomto roce jsem na počítači opravdu zřídka a to bylo hlavně kvůli Závěrečné práci, kterou jsme měli za úkol dodělat do konce března, nebo kvůli věcem do školy.
Takže se tu všem hluboce omlouvám a slibuji, že o prázdninách snad už začnu na blogu makat. Další důvod proč nemám čas, abych se jen nevymlouvala na školu je ten, že veškerý svůj čas trávím se svým přítelem, protože o prázdninách budeme mít oba brigádu, tak se moc neuvidíme. Máme na sebe málo času a přes červen to bude ještě horší. Ano člověk jako já si někoho našel, což se i sama divím. :DDD
Dále vám chci říct, že možná aktivita na tomto blogu už nebude taková jako předcházející roky. Začalo mě bavit spousta věcí a chci si užít svůj život a nechci ho moc promarnit, chci zažít spousta dobrodružství a ta možnost se tu naskytla a nechci jí propásnout. Proto všem radím, užijte si spolu dokud to jde, časem to pak bude horší. Nepromarněte mládí doma, ale choďte ven. A to nemluvím jen o těch co mají někoho, ale i o těch co jsou sami a mají skvělé přátele. Zažijte s nimi spousta dobrodružství ať se maté po tom v dospělosti o čem spolu smát.
Hodně jsem se změnila, což o mě řekne každý. Samozřejmě budu povídky vydávat ale ne moc často, ale začnu tak o těch prázdninách. Snad to chápete a nebudete na mě zlí. I mě ty časy co jsem měla spoustu nápadů na psaní chybí, nemyslete si že ne. :DDD
Já se zatím s vámi loučím a snad brzy na viděnou :DDD

Nové povídky Dračích sester trochu jinak

1. ledna 2018 v 18:48 | Aria |  Moje kecy
Minna Konbanwa!
Napadla mě jedna věc a potřebuji si jí promyslet. Zatím o tom jen uvažuji, proto se ptám na váš názor. Chci aby jste o tom popřemýšleli mezi tím, kdy bude blog POZASTAVENÝ. Tak budete mít víc času si to promyslet a říci, jestli je to dobrý nápad nebo blbost. :D
Napadla mě zajímavá věc povídek Dračích sester. Jelikož i mě dosti lámalo, že jsem jí musela zrušit, protože se nikam nevyvíjela, tak mě napadlo, celý ten příběh přehoupnout do našeho světa, tedy do reality. Všichni v povídkách Fairy Tail by se odehrávali v realitě, chodili by do školy a vedli normální život, studenta ze střední. Něco podobného psala i Natali, ale tady by šlo jen o ty postavy, které by jste si sami zvolili do povídek. Ano odehrávali by se tam i ostatní z Fairy Tailu, ale jednalo by se více o konkrétní partě, která by byla spolu. Jako jsem udělala tým Dračích sester tak tady by šlo o normální partu kamarádů. Pokud se vám ten nápad líbí, tak si prosím rozklikněte článek dál.

 


Přeji všm krásné Vánoční svátky, a vše nádherné do Nového roku :)

25. prosince 2017 v 21:12 | Aria |  Moje kecy
Minna Konbanwa!
Všem se tady opravdu, moc omlouvám! V posledních měsících sem toho měla strašně moc a úplně jsem zapomněla, že mám blog. Je to opravdu ostuda.
No rozhodně všem přeji hezké svátky a všechno dobré do Nového roku, i tobě Alido :D Bohužel přicházím se smutnou novinou. Tento blog až do konce ledna POZASTAVUJI. Vím je to strašné, ale nemohu jinak. Mám toho teď moc o svátcích nebudu lenošit, ale učit se, protože mě v lednu čekají zkoušky z autoškoly a taky pololetní vysvědčení, takže budu mít hlavu v knihách, aspoň doufám :D Ještě jednou se omlouvám za tu neaktivitu, snad to bude po konci ledna lepší :)

Ještě jednou krásné svátky všem :)

Brave 10 RECENZE

19. listopadu 2017 v 15:58 | Aria

Brave 10

Typ: Anime
Počet dílů: 12
Žánry: Komedie, akční, seinen, historické, podle mangy, boj s meči, shounen

Kirigakure Saizo je legendární bojovník bez pána. Náhodou pomůže mladé dívce, kterou pronásledovali ninjové. Na oplátku ho pozve na jídlo a přemluví ho, aby jí doprovodil k Lordu Sanada Yukimura. Tam se později dozvídá, že ona dívka je kněžka s neuvěřitelnou ničivou silou, o které sama neví. Proto se sám Sanada Yukimura rozhodne dívku chránit a začne hledat deset legendárních bojovníků, který by mu pomohl onu dívku chránit před těmi, který by chtěli její moc zneužít. Bude i mezi ně patřit Saizo?
HODNOCENÍ:
Anime se mi moc líbilo. Má to své kouzlo historie a to se mi moc líbí. Já hrozně miluju anime s historickou tématikou, takže není divu že jsem si toto anime tak moc oblíbila. Isanami jsem měla ráda hned od začátku, je taková optimistická, proto jí používám i jako svůj avatar a nikdy jsem ho nezměnila. Miluju její bledě modré vlasy a zlaté oči. Hodně často lidí říká že je Saizo podobný Sasukemu z Naruta, já si to nemyslím, nepřijdou mi podobní. Také miluju boje mezi světlem a temnotou a toto anime je tomu příkladem. Určitě toto anime moc doporučuji, je opravdu skvělé a oddychové.

Hodnocení 10/10 hvězdiček

Ghosts friend

31. října 2017 v 7:00 | Aria
Minna Konnichiwa!
Tak dlouho tu nic nebylo a hleďte! Přináším Halloweenský speciál příběh, který se mi jednou zdál. Je poměrně dlouhý, takže ho sem rozdělila na několik částí, snad nejvíc jich bude 3 aspoň doufám. Užijte si povídku a omlouvám se za pravopisné chyby.
Ghosts friend
Část 1
Úvod:
"Znáte příběhy s duchy? Ano? A říkáte, že jsou strašidelné? Tak i já vám povím příběh, který není strašidelný, ale spíše dojemný. Hezky se posaďte a poslouchejte. Začalo to takhle..."
Kdysi jedna malá holčička nevěřila na duchy, ale chtěla, pokud by nějakého na vlastní oči spatřila. Doslechla se o jednom starém domě, kde prý straší. Ta holčička se rozhodla tam vydat a přesvědčit se o tom, jestli duchové skutečně existují. Ten dům už byl 500 let starý a spravoval ho jeden podivný muž, který se okolním lidem vyhýbal a často si mluvil pro sebe. Ale i to holčičku neodradilo od toho, spatřit nějakého ducha. Toho muže zdvořile pozdravila a snažila se ho přesvědčit aby jí pustil do domu. V tu dobu mrzlo a tak jí pozval na čaj. Když vstoupili do domu zdálo se, jako by někdo byl v jejich přítomnosti. Dům byl tak z chátrali, že i ve střeše se začali objevovat díry a zatékalo dovnitř. Dům působil velmi negativně, až i z toho malé holčičce se rozklepaly kolena, ale nedala to znát
"Moc návštěv tu nemívám, tak doufám, že si vystačíš jen se zeleným čajem." promluvil na holčičku muž.
"To je v pohodě. Zelený čaj mam ráda." snažila se být holčička milá. Ve skutečnosti zelený čaj nerada pila. Chvilku si s mužem povídala, ale ne za chvilku, jako by dům začal vzdychat. Ozývali se divné škrábance a zvuky. Holčička se začala bát víc, ale když to pak utichlo ulevilo se jí. Hned na to na ní něco vybaflo. Kostra prožraná červy a měla oční bulvy. Holčička se tak vyděsila, že z domu utekla a rozhodla se, že už do toho domu nikdy nevstoupí. A to je teď náš příběh.

O 10 let později...
Jako vždy ráno hrozný. Rodiče se jako vždy hádali, ani si neuvědomili, že odcházím do školy. V poslední době se hádají často, takže není doma chvilku klid. Jednou bych si přála mít normální rodinu. Usmívající rodiče. Tátu, který by četl noviny a k tomu by i kouřil doutník, bylo by to i vtipný. Mámu, která by mě vždy ráno s láskou uvítala na snídani. Přála jsem si i sourozence, ale nemám je. Cestou do školy poslouchám hudbu ze sluchátek a nevnímám okolní svět. Jen abych to uvedla na pravou míru. Nemám kamarády a ve škole jsem označená za podivínku, dokonce se o mě šuškalo, že jsem lesba a tak dále. Přála jsem si mít kamarády, ale všechny jen zajímá, co mají na sobě a koho by pomlouvali. Jednou doufám, že odsud odejdu a najdu si lepší místo. Rovnou mě nohy nesly do mé zpropadené třídy. Vím, že se ozývalo bučení a různé poznámky na mou identitu. Bud v klidu. Vydrž tento den a hotovo. Na štěstí už přišel učitel, takže všichni utichli.
Jako vždy i škola byla nudná, kromě přírodopisu. Doma jsem se šla převléct a šla se projít, to v poslední době dělám často. Teď už hudbu neposlouchám. Pomalu začíná léto, takže jsou slyšet okolní ptáci, dokonce zvuk větru byl slyšet. Jak se tak zaposlouchávám do radosti z příchozího léta ocitnu se před rozpadajícím domem. Něco mi říkalo, že už jsem tu jednou byla, ale nevěděla jsem kdy. Procházím zahradou, která už byla zarostlá plevelem, že už se nedala označovat za zahradu. Dveře do domu byli pootevřené a tak jsem tam jen nakoukla. Nikdo tam nebyl. Vstoupila jsem dovnitř a hned se dalo všimnout, že ten dům, už je velmi starý. Stěny byli popraskané a usedal tu prach. Pokud by se tu uklidilo, byl by to určitě pěkný dům, pokud by se tak nerozpadal. Najednou se za mnou dveře zavřeli a začali se ozývat divné zvuky. Dobrý mám se asi začít bát? Hned jak ty zvuky přestali na mě vybafla kostra prožralá červy a jen s očními bulvy.
"Hezký pokus, ale proti tomuhle i strašidelný domy jsou horší." V tu danou chvíli kostra spadla na zem.
"Jak to, že se toho nelekla. Jiní lidé by se toho lekly a hned by s křikem utíkali k mamince."
"Co já vím. Třeba to nemá v hlavě v pořádku."
"Nevím kdo to mluví, ale můj mozek funguje dobře, jenže tato věc strašení dávno vyšla z módy." V tu danou chvíli ty hlasy utichli a hned přede mnou se objevili dva kluci asi o 3 roky mladší než já, ale bylo na nich něco divného. Jejich oblečení bylo staré jako kdyby bylo z doby 80tých let.
"Je opravdu divná. Vidí před sebou duchy a nekřičí." Oni jsou duchové? Tomu nevěřím!
"Ty nám nevěříš? Tak co řekneš tomuhle." Jeho ruka prošla skrz mé tělo. Jsou to opravdu duchové. Já vidím duchy! Snad poprvé v mém životě.
"A proč jste tady? Nechcete odejít? Jak dlouho tu jste?" hrnula jsem na ně otázky.
"Rychle pryč, nebo mi praskne hlava z těch jejích otázek." To byl vtip? Byla to má šance mluvit s opravdovými duchy, ale zmizeli. Snad zítra se mi poštěstí, nemáme školu, tak to tu budu moci víc prozkoumat.
Doma jsem nad tím dlouho přemýšlela. Mé první setkání s duchy, stále tomu nemohu uvěřit.

Příběhy ze Zeměmoří

19. září 2017 v 18:52 | Aria

Příběhy ze Zeměmoří

Typ: Anime
Počet dílů: 1
Žánry: Dobrodružné, fantasy, drama, rodinné, pocit úzkosti

Zeměmoří. Tak se nazývá nynější Země. V této zemi se narušila rovnováha a tak se veliký arcimág Ged, sám rozhodl přijít této záhadě na kloub. K jého cestě se přidá i princ Arren, který ztratil smysl života. Seznámí se i s dívkou, která nenávidí lidi, kteří si neváží svého života. Díky ní Arren najde smysl života a tím ho dohoní jeho vlastní stín.
HODNOCENÍ:
Tak další anime od Ghibli. Hrozně miluju tyhle anime a i tohle se mi hrozně líbilo. Mohlo by jich být víc, protože mě vždy bavili :D
Určitě doporučuji.

Hodnocení 10/10 hvězdiček

A je tu zas školní rok!

4. září 2017 v 7:00 | Aria |  Moje kecy
Nový školní rok je tu!
Tak už tu máme konečně školní rok, nemohla jsem se dočkat. Ano. Jsem opravdu divný člověk, když se tak těším do školy, ale popravdě prázdniny byli nudné. Párkrát jsem někde byla, ale zkuste si představit, že celý prázdniny neděláte nic jiného, než se staráte o sourozence, dokola perete a uklízíte a do toho vstáváte hodně brzo. Určitě by to nikdo z vás nechtěl, tak se nedivte, že se tak moc těším do školy. :D Když chodím do školy nemusím se starat o sourozence a tím pádem žádný stres, jen se školou, takže bych snad teď mohla vydávat víc článků. Navíc jdu už do třetího ročník na střední, takže toho učení bude míň, jen přípravy na zkoušky budou horší, takže vás předem upozorňuji, že na jaře příštího roku, možná nebude na blogu vůbec žádná aktivita, kvůli zkouškám.
Dále co k povídkám. Určitě budou nadále vycházet jak Asashin no tomodachi, tak i Ball to love! Jen si trochu promyslím děj a brzo sem nějaký díl hodím. Taky pracuji i na jiné povídce, ale zatím jsem na začátku s ní, takže to je zatím překvapení :D
Recenze tu nadále vycházet budou.
No uvidíme se u dalších článků a hodně štěstí všem ve škole nepropadejte! Ti co budou dělat závěrečky příští rok tak držím palečky.

Full moon wo sagashite RECENZE

1. září 2017 v 19:48 | Aria

Full moon wo sagashite

Typ: Anime
Počet dílů: 52
Žánry: Romantika, komedie, fantasy, shoujo, školní život, drama, hudební

Příběh vypráví o dvanáctileté dívce jménem Kouyama Mitsuki. Její veliký sen je stát se zpěvačkou, ale nádor v krku jí to neumožní. To by aby nebylo, aby Mitsuki někdo nepřišel na pomoc. Právě před ní se objeví dva mladí Shinigamiové (anděl smrti) Takuto a Meroko a ti jí pomůžou splnit si její sen. Díky Takutově síle shinigamiho Mitsuki promění v šestnáctiletou dívku, aby se mohla zúčastnit debutu kde taky velmi dobře uspěje. Mitsuki se tak začne plnit její sen, ale dokáže Mitsuki utéct před jejím pravým osudem?
HODNOCENÍ:
Moje jedno z prvních anime. Díky němu jsem trošku pokročila v Japonštině, i když Fairy Tail mě japonštinu naučil víc. Moc se mi hrozně příběh líbil. Manga je bych řekla ještě lepší než anime. Na konci anime jsem fakt brečela dojetím, tam by jste fakt slzy neudrželi. Určitě doporučuji ke shlédnutí.

Hodnocení 10/10 hvězdiček

Asashin no tomodachi- 3.díl

25. srpna 2017 v 21:30 | Aria |  Asashin no tomodachi
Minna Konbanwa!
Tak přináším třetí díl Asashin no tomodachi. Snad vás povídka baví. Zase jsem se nějak rozepsala a to jsem moc nechtěla, tahle povídka má mít málo dílů, ale vypadá to, že toho asi nedosáhnu :D No užijte si díl a omlouvám se za pravopisné chyby.
Z pohledu Jyuuga:
Co tím myslela, že už jí pak nebudu otravovat? Že by přišla na můj plán? Ale to by mi to už o své minulosti neřekla vůbec.
"Tak tedy jak začít, je to dlouhý příběh." začala.
"Tady máme času dost nic nám neuteče, jen ho klidně řekni." pobízel jsem jí.
"Tak tedy... Začalo to už když jsem byla malá. Na své rodiče si nepamatuji, protože jsem byla vychovaná ve zvláštním sirotčinci, který spolupracoval s tajnou skupinou, aby nás už od mala učili jen zabíjet a poslouchat rozkazy. Nevěděla jsem co je to strach a lítost. Necítila jsem vůbec nic. Dospělí poznali, že ze mě bude velmi dobrý zabiják a tak mi dali jiný režim než ostatním. Učili mě jak zabíjet, přežít a oklamat druhé. Tréninky byli dosti tvrdé. Když jsem něco provedla, zbili mě. Byla jsem dokonalí nástroj na zabíjení. Poslechla jsem jakýkoliv rozkaz. Ale pořád jim to nestačilo." Jak ten její příběh poslouchám, myslím si, že by u něm nikdo neusnul. Bylo to tak zajímavé, strašné a kruté. Jak někteří lidi mohou být k dětem tak krutí. Nedali jim vůbec žádnou svobodu.
"Co se stalo?" přerušil jsem její příběh. Pokračovala.
"Aby z nás byli dosti nejlepší zabijáci bez lítosti, bez špetku pocitu, tak nás zavírali do temných beden. Byl tam stísněný prostor, takže si se nemohl hýbat. Byla tam taková tma, že si neviděl ani na špičku nosu. Zavřeli nás tam na celý týden bez jídla a vody. Spousta děti tam zařvalo. Buď umřelo hlady, nebo se zbláznilo a už nebyli k ničemu."
"Takže je zabili?"
"Ano." To je hodně kruté. Kdo něco takového může dopustit?
"Jen 1% dětí tuhle překážku vydrželo. Já byla jednou z nich. Když mě jeden muž chtěl dostat ven uškrtila jsem ho. Poslali ho k mé bedně jako oběť, protože si mysleli že jsem se jako ostatní zbláznila, ale byla jsem jiná. V tu dobu kdy už byl ten muž mrtvý na zemi jsem si sedla jako by nic a čekala dokud někdo nepřijde. Poznali, že vychovali nejlepšího zabijáka bez citu, který je bez svého pána k ničemu. Prodali mě k mafii za vysoké peníze. Hodně na mě vydělali. Mafie mě využívala jak nejlépe mohla. Dokázala jsem splnit jakýkoliv úkol. Za tu dobu jsem zabila bez počet lidí, ale báli se, že bych se jednou mohla obrátit proti nim a tak na mě hodili všechnu špínu, kterou dělali. Naháněla mě policie FBI a CIA. Nakonec mě dostali do vězení. V té době jsem měla na svědomí 50 úmrtí. Když jsem byla ve vězení pocítila jsem něco co se jsem nikdy nepocítila. Chtěla jsem svobodu. Utekla jsem z vězení a smazala o sobě veškeré informace. Nakonec jsem utíkala pořád vězení až mě nakonec převezli sem. No a tu příběh končí." Páni měla bolestivější minulost, než všichni tady co jsou. Bylo mi jí dost líto. Nezná nic jiného než zabíjet, plnit rozkaz a utíkat. Tak jako já.
"Musela jsi to mít hodně těžké tehdy, když na tebe hodili všechnu špínu." Neříkala nic. Jen v klidu ležela a dívala se do stropu. Asi nikdy nepoznala lítost. Nikdo se na ní tehdy ani trochu neslitoval.
"A ty okovy co máš na rukou? Proč sis je nesundala jako ty řetězy?" Když se nad tím zamyslím, měla je celou tu dobu, co jsem sem chodil.
"Tyhle okovy? Nejdou sundat. Několikrát jsem se je snažila sundat ale nejde to." Nejdou jí sundat okovy? Stejně tak jako mě. Nemůže mít snad ty samé okovy co mám já.
"Můžu se je pokusit sundat? Možná na to nevypadám, ale dokážu otevřít každý zámek."
"Kdyby to tak bylo, už by si ty okovy na rukou dávno neměl." Má pravdu. Tyhle okovy nedokážu sundat, ať jsem se snažil jak moc jsem chtěl. Nesundal jsem je.
"No jestli chceš je zkusit dát dolů můžeš." Zvedla ruce do vzduchu a čekala, až jí je zkusím sundat. Přešel jsem k ní a začal je sundavat. Zkoušel jsem všechno, ale nepohnuli se. Nedali se sundat. Neříkej mi že má ty samé okovy co já.
"Neříkala jsem to? Je to zbytečné. Tyhle okovy jsou vyrobené ze speciálního materiálu zapečeťující schopnosti"
"Zapečeťuje schopnosti? Jaké schopnosti?" Vůbec mi to nedávalo smysl. Jaké schopnosti?
"Víš jak jsem ti říkala o tom jak mě zavřeli do bedny, tak tam jsem poznala svojí novou schopnost. Dokážu ovládat vodu. Ano zní to šíleně, ale je to tak. Dokážu ovládat vodu a měnit její skupenství. Proto jsem byla taky velmi drahá když mě prodali do jiné rodiny. Protože pilovali mojí novou schopnost. Tyhle okovy právě zabraňují mi v tom, abych tu schopnosti používala. Museli mi je dát asi v jednom vězení, abych neutekla, ale nepamatuji si kdy mi je dali a kdo za tím stojí." Schopnost ovládat vodu? Mám tomu sakra věřit? Je něco takového možné?
"Nemusíš mi věřit. Nikdo tomu nevěří." a převalila se na bok ke mě zády. Asi už nechce dál pokračovat. Lehl jsem si zpátky do futonu a přemýšlel o všem co mi řekla. Svět je opravdu velký, plný neznámých věcí.

Ráno jsem vstal velmi brzy. I ona ještě tvrdě spala. Potichu jsem se vykradl z její cely do té naší a vzbudil jsem Una. Ten byl velmi otrávený, protože nerad vstává brzo. Nakonec jsme vzbudili i Rocka a Nico. Chtěl jsem je požádat o laskavost.
"Tak vezmeme tohle a tohle a tamto taky." Uno přemýšlel o všem co by se dalo dát do cely a nechat jí zútulnit. Když jsem otevřel celu Umi se už dávno vzbudila. Koukala na nás všechny překvapeně, ale byla v klidu.
"Co tu všichni děláte? Jděte pryč." snažila se nás vyhnat.
"Snažíme se ti zútulnit celu, aby byla více pohodlná." odpověděl jí Rock.
"A navíc. Nikdo nechce být sám. To dobře vím." Dopovědět Uno. Všichni jsme dávali nábytek na určitá místa. Teď ta místnost vypadal už více pohodlně jako nějaká bytová místnost než cela.
"Jo. Teď je to mnohem lepší. Co na to říkáš?" zeptal se jí Uno. Neříkala nic. Jen se dívala okolo. Byla hodně překvapená.
"Proč kvůli mě zacházíte daleko? Jsem zabiják. Zabila jsem nespočet lidí, navíc budete mít problém u svého dozorce." nechápala.
"Ty se ptáš proč? Protože jsme kamarádi ne? A kamarádi si pomáhají." odpověděl Nico.
"Navíc nemůžeme dovolit, aby se dívka cítila tak nepohodlně." upozornil Uno. To má pravdu. Teď už je jednou z nás. Když se někomu z nás svěřila o své minulosti, už k nám patří. A Uno si dívku rozhodně nenechá ujít.
"Zacházet jen kvůli tomu tak daleko. Nevím co je to za pocit, ale nějak se cítím dobře. Děkuju." To byl snad její první upřímný úsměv který jsem u ní viděl. Nikdo z nás ho ještě nikdy neviděl. Vypadala teď velice pěkně. Doufám, že od teď bude k nám více otevřenější. Naučíme jí spoustu věcí.

Kam dál