Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Second face 1. díl

19. června 2015 v 19:47
Tak tady je konečně první díl second face. Moc se omlouvám za pravopisné chyby.
Z pohledu Ayi:
"Promiň! Já... už nemůžu s tebou být! Moc se ti omlouvám!" Tohle jsem já. Holka které dává kluk kopačky. ,,Chápu to. Doře. Můžeme být aspoň přátelé?" Zadíval se na mě nechápavě, ale přikýv na souhlas.
Nechala jsem ho tam a šla jsem zpátky do školy. Byla ještě přestávka, tak jsem se rozhodla, že půjdu do knihovny si číst. ,,Ayo! Ayo!" volala na mě má nejlepší kamarádka Saya. ,,Kam pa zase jdeš? Neříkej mi, že zase do knihovny." zdůraznila to slovo knihovna. ,,Ano. Chci si v klidu číst." odpověděla jsem jí. "Nikam nejdeš! Pojď semnou!" řekla a odtáhla mě na druhou stranu.
Z pohledu Takeshiho:
"Takeshi! Nechceš s náma obědvat? Jdeme na střechu."
,,Co? Jasně. Půjdu." rozhodl jsem se. Spousta studentů obědvalo v jídelně nebo ve třídě, ale já jsem radši obědval na střeše. Zvlášť když je venku teplo.
,,Nobu chceš se přidat?" pozvl jsem ho. ,,Moc rád." řekl to tak upřímně. Často se mi vyhýbá, ale teď jde s námi.
Jdeme chodbou a míjíme různé třídy, až jsme u schodiště, které vede na střechu. Na střeše školy je vážně fajn. Mmoc lidí sem nechodí, takže tu můžeme dělat co chceme. "Ještě se nedívej! Vydrž! Řekl neznámí hlas. Šel jsem za tím hlasem. Narazil jsem na dvě holky, která té druhé dává rozkazy, nedívat se. "Tak teď můžeš! Podívej se!" Ta druhá otevřela oči a rozhlížela se.
"Já myslela že na střechu nemůžeme?"
"Ale jo můžeme." Byla nadšená a dívala se do dálky. Vlasy jí vlály ve větru a užívala si příjemný vánek.
"Ayo a teď mi řekni, jak je to s tvým klukem."
"Hej potichu! Ať to nikdo neslyší." Pak už jsem neslyšel co si šeptají. Jejich rozhovor se týkal kluků, to je jasné. Jejich rozhovor už mě nezajímal a tak jsem se vrátil ke svému obědu. Ty dvě si nás ani nevšimli. "Takeshi, nechceš s námi jít dneska na karaoke?"
"Jasně to bude fajn. Co ty Nobu? Půjdeš taky?"
"Promiň dneska nemůžu, musím se učit."
"Noo, nutit tě nebudu" A zasmál jsem se. Poté zazvonilo a mi jsme pádili do našich tříd.
Z pohledu Ayi:
To je nádherný výhled. Nic takového jsem ještě neviděla. "Tak co tvůj přítel Ayo?" zeptala se mě zničeho nic Saya na kluka. "Prosím potichu Sayo. Nechci aby to někdo slyšel." vyjekla jsem. "Promiň tak jak je to s vámi?" šeptala mi.
"Rozešli jsme se."
"Co už zase? Kolikátý to byl?"
"Nevím" řekla jsem. Už si nechci najít kluka. Způsobují akorát problémy. Holku jenom využijou a potom jí odkopnou jako smetí. Kašlu na kluky. Pak zazvonilo a obě jsme rychle běžely do třídy.
Když konečně škola skončila, chtěla jsem rychle domů. Bydlím sama, rodiče mi zaplatili malýbyt, takže to vyšlo levněji než pokoj na koleji. Saya se mnou domů nechodí, takže chodím sama. "Hej ty! Jdeš sama?" zavolal na mě někdo. Otočila jsem se a uviděla jsem za sebou stát kluka. Proč zrovna nejpopulárnější kluk na škole musí zastavit zrovna mě? "Jdeš domů sama?" zeptal se mě znovu. "J-Jo. Mám to sice trochu daleko, ale jsem v pohodě."
"Mohu tě doprovodit?" řekl sebejistě. "Co? To je dobrý. Nemusíš se mnou chodit." odradila jsem ho. "Ale já bych tě rád doprovodil, prosím." zkoušel to znovu. "Na rovinu. Nechci aby si se mnou chodil, protože mě potom před bytem budeš chtít pozvat někam na oběd. A to odmítám!" řekla jsem to na rovinu. "A když mě teď omluvíš." Otočila jsem se na patě a šla domů.
Z pohledu Takeshiho:
Odmítla mě? Ta holka mě odmítla? To je poprvé, co mě nějaká holka poslala do háje. Je vážně zajímavá. "Takeshi jdem na to karaoke?" volali na mě kluci. Přiběhl jsem k nim a společně jsme šli na karaoke. Šly s námi i holky ze třídy.
Vybíral jsem si píseň. To ne! To mu nemůžu uvěřit! Oni tady mají písničku Gekidou? "Takeshi zazpívej tuhle. Je dobrá. Ostatní jsou trapný." řekl Kai. Štve mě to. Nemohu si ani zazpívat svou oblíbenou píseň, protože je pro všechny trapná. Nemohu si ani dovolit jim jí ukázat, protože bych se stal hlavní postavou všech pomluv.
Na karaoke se všichni bavili kromě mě. Řekl jsem všem že jdu domů.
Domů jsem dorazil před šestou a tak jsem se šel osprchovat. Myslel jsem stále na tu holku. Aya se myslím že jmenovala. Nemůžu uvěřit, že mě jen tak rychle odpálkovala, žádná to nikdy neudělala. Než jsem se nadál usnul jsem jako dřevo.
Ráno z pohledu Ayi:
Probudila jsem se brzo. Nasnídala jsem se, vysprchovala a oblékla se. Když jsem neměla co dělat, šla jsem se koukat na nové anime, které jsem nedokoukala. Po chvilce někdo zaklepal na dveře, ale já jsem to ignorovala. "Ayo to jsem já. Jdu dovnitř." ozvala se za dvěřmi Saya.
Nevnímala jsem jí, byla jsem tak do toho anime zažraná, protože to je tak dojemný.
"Ayo co to děláš. Musíme do školy."
"Uaaaa!"
"Co? Co to děláš?"
"Co? A promiň. Jen... je to tak dojemný, že jsem začala řvát."
"To vidím." řekla trochu kysele Saya
"Počkej chvilku, jenom si to dokoukám." zastavila jsem jí, než stačila pomalu odejít. "No dobře Tak ať ti to netrvá moc dlouho." zakřenila se.
Díl už je u konce, tak mě nezabije obětovat 3-4 minuty.
"Hele Ayo?"
"Hmm?"
"Opravdu tě ty anime tak baví?"
"No jasně. Je u nich hrozná legrace a líbí se mi jak lidi jsou tak dobří grafici." řekla jsem jí svůj důvod.
Anime skončilo. Vypnula jsem počítač, popadla tašku a spěchala za Sayou. Je má nejlepší kamarádka a nevadí mi jí ukazovat svou druhou stránku nebo mé zájmy.
Byly jsme před školní hlavní bránou, když tu najednou: "Ayo! Ayo! Dobré ráno!" volal na mě ten kluk ze včerejška. Jak to, že zná moje jméno? A co si jako myslí, že dělá? Volat na mě takovou dálku, přitahuje akorát pozornost. "D-Dobré ráno." Co to dělám! Měla jsem mu říci: "Nevolej na mě z dálky!" jsem tak pitomá. "Dobré ráno. Jakou budeš mít teď hodinu? Zeptal se. Co? To mu ještě budu říkat jaké mám hodiny? Pošli ho sakra do háje! "N-No... rodinný jazyk. T-Tedy moderní Japonštinu." Co to říkám! Pusa mi jede tak jak nechci! "Ayo můžeš na moment?"
"Co?" Saya na nic nečekala a odtáhla nás daleko od toho kluka.
"Neříkej mi. Kdy si s ním mluvila? Jak? A proč?" "Eh? Co tak najednou?"
"Řekni mi to." nakázala mi.
"No... když jsem šla ze školy, najednou mě oslovil a zeptal se jestli nechci, aby mě odvedl domů."
"A ty jsi to přijala?"
"Jasně že ne. Řekla jsem mu celý důvod, ale vypadá to že na to zapomněl." vysvětlila jsem jí to.
"Ty... ty jsi tak hloupá Ayo!"
"Eh?"
"Proč si ho odmítla? Nejpopulárnější kluk na škole tě pozval na schůzku a ty ho odkopneš?!"
"A to jsem neměla? Sayo, já už nechci kluka!"
"Aha."

Začalo zvonit a tak jsme běžely rychle do třídy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama