Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Second face 2. díl

19. června 2015 v 19:52
Tak další díl povídky Second Face. Moc se omlouvám za pravopisné chyby.
Z pohledu Takeshiho:
Haha haha haha. Vypadá to že změnila svůj postoj než jaká byla včera. Zajímalo by mě jak bude vypadat až se bude rozčilovat. Je opravdu zajímavá. Rozhodně byla jiná než dneska.
Ve třídě jsem nad tím pořád přemýšlel. Nemohl jsem se plně soustředit na výuku. "Takeshi, mohl by si nám toto vypočítat?"
"Ano!" Zvedl jsem se ze židle a došel až k tabuli. Začal jsem počítat. Když jsem příklad dopočítal začalo zvonit. Vrátil jsem se na místo a připravil si věci na další hodinu. "Takeshi co máš dneska v plánu?" zeptali se mě kluci ze třídy.
"Já... dneska se musím učit." zalhal jsem jim. Ve skutečnosti mám v plánu sledovat tu holku Ayu. "Aha. To nevadí tak můžeme jít jindy." zasmáli se. Když jsem šel na záchod, prošla kolem mě Aya. Šla dost rychle. Mířila ke knihovně. Hmm, co pa tam asi dělá. Půjdu si jí omrknout. (Lidi on je opravdu stalker :D)
V knihovně jsem jí ztratil. Nedával jsem pozor a už byla pryč. Procházel jsem kolem knihovniček až jsem na ní narazil. Seděla na zemi vedle dvou knihovniček. Mezi moderní Japonštinou a historií. Proč si vybrala toto msto? Obešel jsem jednu knihovnu a stál jsem přímo za ní. Krásně jsem vyděl co čte. Vypadá to na historii. A vedle sebe má nějakou brašnu. Jsou v ní také knihy, ale nevím jak vypadají. Dostal jsem nápad!
Obešel jsem znovu knihovnu a dělal že něco hledám. Jak mě uviděla, nadskočila s sebou a i ta knížka. Bylo to tak komické. (Dokážu si to úplně představit :D) "Skvělé načasování. Můžeš mi prosím s něčím pomoct?" snažil jsem se upoutat její pozornost. "A co chceš najít?" ptala se. "Nějakou knihu z historie. Trochu romantickou historii. Tajuplnou, dobrodružnou a tak." vysvětlil jsem. Zadívala se na mě a pak na knížku, kterou držela v ruce. "Ty máš rád dobrodružnou historii?" zeptala se mě. "No ano. Nějakou sháním" usmál jsem se.
"Víš co? Pujč si tutu. Už jí mám přečtenou pětkrát" smála se. To znamená, že tato kniha je její nejoblíbenější. Podala mi knihu a byla na odchodu. "Počkej! Jak se jmenuješ? Já jsem Takeshi rei." naléhal jsem. "Mé jméno je zapsané v knize půjčených knih. Píšou se tam všechna jména těch, kteří si knihu půjčí a jakou." a usmála se na mě.
Její úsměv je vážně krásný. Je opravdu jiná než ostatní holky. Šel jsem ke knihovnici a požádal jsem jí o knihu půjčených knih. (Nevěděla jsem jak to napsat) Hledal jsem název této knihy v knize. A tady je její jméno! Aya Kamatsu. Řekl jsem knihovnici že si půjčím tuto knihu a odešel jsem do třídy.
Z pohledu Ayi:
Nevěděla jsem, že někdo se zajímá o dobrodružnou historii. A ještě k tomu nejpopulárnější kluk na škole. Neměla bych s ním mluvit, akorát budu středem pozornosti. "Ayo půjdeme dneska někam spolu?" zeptala se mě Saya. "Promiň. Musím se dneska učit na test."
"Ale ten je až za tři dny?"
"No právě. A víš, že já propadám z matiky."
"Aha. To nevadí. Tak někdy jindy." usmála se. Mám ji moc ráda. Hodně mě chápe. Připravovala jsem se na hodinu chemie. Vzala jsem své věci a šla do třídy s laboratoří. Nedávala jsem pozor a vrazila jsem do někoho a ještě k tomu na něho spadla. Když jsem se zvedla zjistila jsem že klečím nad Takeshim Reiem. Větší ostudu jsem si nemohla udělat. "M-Moc se omlouvám!" a rychle jsem z něho slezla. Začala jsem sbírat věci a on mi snimi pomohl. "To je v pohodě. Nezranila ses?" dělal si starosti. "Já... jsem v pořádku." a nepodívala jsem se na něj. "Máš teď chemii?"
"Ano."
"To je bezva. Já ji mám taky." a nadšeně se usmál. Cítím jak jsem zrudla. Vzala jsem své věci a pádila do třídy. Srdce mi divně nepravidelně bušilo. Co to má znamenat? Proč mi přijde tak milý? Sedla jsem si do lavice vzadu u okna.
"Ayo, nechceš semnou být dneska ve skupině na chemické pokusy?" zeptal se mě Rei.
"Ale já jsem vždy ve skupině se Sayou?"
"Domluvil jsem se s ní, že chci být s tebou ve skupině. Řekla že to nevadí a že bude tedy ve skupině s Nobuem." a usmál se. To snad ne! Sayo, proč si mě prodala za Nobua?! "No dobře. Budu tedy s tebou ve skupině." To ne! Já s ním nechci být ve skupině! Sedl si vedle mě a poslouchali jsme rady učitele. Celou dobu na mě po očku koukal, ale já jsem to ignorovala.
Zpohledu Takeshiho:
Aya se držela učitelských rad, ale já jsem při pokusu přidal míň nebo víc. Byla na mě naštvaná a to se mi líbilo. Rád jsem jí takhle škádlil. "Reii takhle ne! Musíš tam přidat víc sodíku!" zlobila se na mě.
"Dobře sensei. Jak řeknete, víc sodíku." a přidával jsem ho tam víc a víc. Náš pokus začal pěnit a bublat a tak jsem zavolal učitele. Ten se našeho pokusu zbavil a vynadal nám.
"Kdyby si dělal ten pokus přesně jak řekl učitel, nemuseli by jsme uklízet všechny pokusné pomůcky§" hněvala se na mě Aya. "Promiň. Nechtěl jsem tě zatáhnout do problému, ale byla to zábava" smál jsem se. Už mi potom nevěnovala pozornost. Škola dávno skončila a mi jsme museli uklízet učebnu. Nikdo z nás pak už nic neřekl.
Když byla učebna poklizená Aya spěchala domů. "Počkej Ayo! Můžu jít s tebou?" volal jsem na ní. "Promiň strašně spěchám domů." a nazouvala si boty. Než jsem něco stačil říci odešla. Šel jsem za ní Když už byla doma, stál jsem před jejím bytem. Nejdřív jsem zaváhal, ale pak jsem nakonec zazvonil. Otevřela dveře a koukala na mě překvapeně. "C-Co tady děláš?" do stala ze sebe. "Chtěl jsem tě vidět a tak jsem za tebou přišel." řekl jsem jí důvod své návštěvy. Byla hodně překvapená a váhala jestli mě má pustit dovnitř. "Pojď tedy dál." a otevřela dveře víc dokořán.
Vešel jsem dovnitř a mezi tím Aya zavřela dveře. "Tady si sundej boty" řekla a odešla do kuchyně. Hmm tak tohle je její byt. Je docela malý na rodinu. Když jsem chtěl jít do vedlejší místnosti zastavila mě.
"Dáš si čaj?" řekla jakoby nic. "Jo moc rád" odpověděl jsem jí a šel za ní do kuchyně. Voda se zatím vařila v konvici a Aya mi nabídla sendviče. Byly moc dobrý.
"Ty tu žiješ s rodiči?" ptal jsem se.
"Ne. Moji rodiče bydlí dál od Tokia. Zaplatili mi tento byt protože vyšel penězi levněji něž pokoj na koleji."
"Aha" byla moc upřímná když to řekla.
"Co je vlastně ve vedlejší místnosti?" yl jsem zvědavý. Když jsem se zeptal s pozorněla a nevěděla co má říct.
"No... tedy... jak bych to řekla..."
"Hmm?"
"Cizí lidé nemají narušovat něčí soukromí, ne?"
"Ale já nejsem cizí" a usmál jsem se.
"Ale jsi. Skoro tě neznám. Jenom ve škole jsem se s tebou bavila." snažila se z toho vykroutit.
"Tak mě nech tě poznat víc." Jak jsem toto dořekl začala se červenat a pohrávat s prstýnkem na ukazováčku pravé ruky.
"Voda už je uvařená, udělám ti čaj" řekla a vstala od stolu. Prohlížel jsem si jí ze zadu jak vypadá. Má krásné dlouhé hnědé vlasy a není tak malá To jsem si už všimnul ve škole. Byla mi tak po bradu.
"Jak dlouho se chceš tady zdržet Reii" ptala se trošku kysele.
"No nevím. Asi dlouho dokud o tobě něco nezjistím." a usmál jsem se. Ayu to hodně zarazilo a chvílemi to vypadalo že mě něčím praští.
"Co by si o mě zjišťoval. Jsem stejná holka jako ostatní" smála se.
"Mě tedy nepřipadáš jako ostatní holky. Moc holek nečte dobrodružnou historii a navíc... žádná holka mě nikdy neodmítla až najednou ty." řekl jsem jí to. Vidím jak se celá červená až je to roztomilé. Podívala se na mě a pak znova uhnula pohledem. "Můžu vědět důvod tvého odmítnutí?" Znova se začala červenat, ale to už nevydržela a utekla do svého pokoje a zamkla se. Co mám teď dělat? Přesvědčit jí? Odejít? Napadla mě druhá možnost. Vzal jsem si poslední sendvič, omluvil jsem se jí za to co jsem řekl a odešel jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alida Alida | Web | 20. června 2015 v 14:49 | Reagovat

Jéééé! Ty jsi se přesunula na jiný blog? Musím to jít změnit.....

2 Aria Aria | Web | 20. června 2015 v 18:07 | Reagovat

[1]: No ještě nevím kdy bude funkční zatím ještě bude funkční ten starý až někdy o prázdninách už budu dávat příspěvky jenom sem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama