Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

1. díl. Historie Arii co se událo před tím než se přidala do Fairy Tailu

4. července 2015 v 16:24 |  Povídky Dračích sester
Tenhle díl jsem jenom přendala ze starého blogu tak ho nemusíte číst :) Jen pro ty co to četli :D
1. díl
,,Kde jsi? Kde jsi mami?! Kam si šla?!" Tak to jsem já, tahle malá holčička, která běhá uplakaná a bosa po lese a hledá svou matku. Tehdy jako malou mě vychovala dračice Doroppu. Před 8 lety, ale Doroppu zmizela a hledala jsem jí snad všude.
,,Mami kde jsi?! Proč si mě opustila?!"
,,Dítě prosím neplač." A tehdy jsem ho potkala.
,,Maminka tu není?! Neviděl jsi jí někde? Nepřehlédnul bys jí."
,,Tvou maminku jsem neviděl, promiň." Tehdy jsem se s lidmi nikdy nesetkala, bylo to poprvé kdo na mě promluvil. Ve tváři byla vidět lítost. Sám působil tajemně, ale mně to bylo jedno. Usmrkaná a uplakaná jsem k němu běžela. Nechtěl abych se k němu přibližovala varoval mě, ale jeho jsem neposlechla. Objala jsem ho pevně a nechtěla jsem ho víc pustit. Bála bych se kdyby odešel, že zas budu sama.
,,Slzy mladým dívkám nesluší. No tak usměj se." Byl tak milí snažil se mě uklidnit.
,,Jak se jmenuješ děvče?" Srdce mi poskočila radostí. Poprvé v životě se na mě někdo ptá na mé jméno.
,,Jmenuji se Aria. Aria Fujimori."
,,Moc hezké jméno. Tvé jméno znamená lev a to, že si silná. Buď silná jako tvé jméno." Byl milí přátelský chtěla jsem s ním zůstat, ale nemohl mě vzít sebou. Nechtěl mě zatáhnout do nebezpečí. A tak mě odvedla do nejbližší vesnice, kde se o mě lidé postarají. Byla jsem hodně tvrdohlavá a na místo abych zůstala ve vesnici, jsem ho sledovala. Věděl že ho sleduji, ale nic nenamítal ba naopak byl trochu rád.
Po nějaké době se o mě staral a já o něho. Často jsem ho viděla se smutnou tváří a listím které kolem něho usychali a rozpadli se. Nenechávala jsem ho samotného. Bála jsem se když ho chvíli nechám samotného zmizí a už ho neuvidím. Jen chvíli jsem na pár kroků nechala samotného. Šla jsem pro vodu k malému potoku. Když jsem nabírala vodu do nádoby uslyšela jsem divné vrčení a funění. ,,Vlci?!" zakřičela jsem hlasitě a běžela jsem zpátky za ním. Uviděl mě jak k němu rychle a ustrašeně běžím. ,,Co se děje?" ptal se mě ustaraně.
,,V-Vlci! Jsou támhle za chvilku tu budou." říkala jsem mu udýchaná.
,,Jdi za mě! A dávej pozor. Bude všechno v pořádku." ujišťoval mě.
Po chvilce se vlci ukázali a nebyli zrovna přátelští. Vrčeli a pomalu se přibližovali.
,,Nepřibližujte se! Nepřibližujte se! Nechci aby jste spadli do propasti smrti." Měl opravdu strach, ale ne o sebe, ale o ty vlky a o mě.
,,Aria! Uteč!"
,,Proč? Nemohu tě nechat tady samotného!"
,,To je v pořádku prosím uteč! Nechci aby si umřela!
,,Pokud mě budeš chránit ty tak se mi nic nestane!" dořekla jsem a držela jsem se ho pevně a nechtěla ho pustit. Vlci se přibližovali až byli skoro u nás.
,,Uaaaa!!!"
,,Co se děje?"
,,N-Ne, přichází!"
,,Kdo co se děje?!"
,,Přichází predátor smrti! Uaaa!!!"
Ani ne mrknutím oka se objevilo něco velmi temného. Pohltilo vše co mu přišlo do cesty. Každý kdo do té temné a černé temnoty spadne pohltí to jeho život. Všichni vlci byli mrtví. Stromy a tráva seschli a byli bez života. Nic jsem si nepamatovala potom jenom že jsem spadla do bezvědomí.
Probudila jsem se v jeho náruči. A hodně plakal.
,,Co se děje? Proč tak pláčeš?" a zvedla jsem svou ruku a položila mu jí na tvář.
,,T-To není možné. Aria ty žiješ?!" ptal se mě ustaraně.
,,Proč bych neměla žít. Kdo by potom dával na tebe pozor" a usmála jsem se na něj. Jeho slzy dopadali stále na mou tvář a poté mě pevně objal.

,,Kam to jdeme?" ptala jsem se ho, ale neodpověděl mi. Došli k rozlehlému městu jménem Magnolie. ,,Aria, nemůžeš se mnou zůstat. Bude nejlepší když zůstaneš tady." Byla jsem opravdu zaskočená když toto řekl, myslela jsem že s ním zůstanu navždy, ale teď se musí naše cesty rozdělit? ,,Ne! Půjdu s tebou. Nechci zase někoho ztratit!
,,A já nechci ti znovu ublížit!" Tato věta mě zaskočila. Dál už nic neříkal, jen se na mě podíval a rozprášil mi něco do obličeje. Začala jsem usínat. Ještě něž jsem usnula jsem uslyšela jeho poslední slova: ,,Promiň. Možná se někdy zase setkáme." A pak jsem usnula.

Vše se odehrálo v 4 měsíce po zmizení Doroppy. Našla mě dívka asi o rok nebo o dva roky starší něž jsem byla já. Jmenovala se Alida a pocházela z cechu Fairy Tail. Uplynulo 8 let a já jsem se stala plnohodnotnou členkou cechu Fairy Tail. Všichni v cechu se stali mou rodinou. Alida byla pro mě jako má starší sestra a tak jsem se zvykla jí oslovovat Onne-chan. Poprvé to všechny překvapilo, ale pak si na to zvykli. S Alidou jsem založila tým do kterého se přidali další dívky mé nejlepší kamarádky. Natali a Sasumi. Byli jsme takzvaně tým Lovců draků, protože nás všechny vychovali draci. Byli pro mě jako mé vlastní sestry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama