Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

2. díl. Historie Alidy co se událo před tím než se přidala do Fairy Tailu

4. července 2015 v 16:26 |  Povídky Dračích sester
Tenhle článek též nemusíte číst. Je přendaný ze starého blogu. Teda jen pro ty kdo ho už četly samozřejmě.
2. díl
Je rok 777. Můj přítel neboli přítelkyně zmizela. Hledala jsem jí měsíc a stále jsem jí nenašla. Nevěděla jsem co si počít. Bloudila jsem po světě a vůbec jsem nezaregistrovala, že mám hlad.
Po nějaké době jsem už neudělala ani krok. Ležela jsem bezvládně na zemi a chtěla jsem umřít. Bylo mi jedno co se kolem děje. Čekala jsem na svou smrt, ale nepřicházela. Poté jsem ucítila něčí paže které mě zvedají a nesou. Malinko jsem pootevřela oči a zahlídla jsem osobu se dřívím na zádech. Dělala si o mě starosti. Zase jsem upadla do bezvědomí.

Probudila jsem se v posteli ošetřená a s obkladem na hlavě. Posadila jsem se a rozhlédla jsem se po domě. Je to tu útulné jsem u lidí. Trochu mě to vyděsilo a zároveň potěšilo, protože mi někdo podal pomocnou ruku.
,,Už si se vzbudila. Jsi v pořádku nepotřebuješ něco?" Uslyšela jsem milý hlas který na mě promluvil. Jenom jsem odpověděla: ,,Jsem v pořádku, děkuji." Paní která vedle mě stála se usmívala a zároveň si o mě dělala starosti. Odešla do kuchyně a já jsem jí pozorovala co dělá. Poté mi přinesla čaj z Mateřídoušky. ,,Je moc dobrý." polichotila jsem jí.
,,Vážně? To jsem ráda."
,,Je tak hřejiví jako vy."
,,Ale ale to si mi vážně polichotila." a usmála se na mě.
,,Co se mi stalo?"
,,To nevím, našla jsem tě ležet na cestě a tak jsem tě odnesla ke mně domů a ošetřila tě."
,,Promiňte že vám přidělávám starosti."
,,Ale vůbec ne. Jak se jmenuješ? Jsem Vincitria."
,,Alida Shiina, ráda vás poznávám."
,,Potěšení je na mé straně." A obě jsme se zasmáli.

Dny ubíhali a já jsem zůstala u Vincitrii. Pomáhala jsem se vším co jsem dokázala. Dala mi nový smysl života a já jsem byla za to velmi šťastná. Považovala jsem jí za svou matku. Obě jsme se všemu vždy smály. Přála jsem si ať to tak zůstane, ale moje přání se bohužel nevyplnilo.

V den kdy jsme měly jít sbírat další dřevo na zimu, začala obrovská bouře která trvala několik dní a dále. Začali nám docházet zásoby a tak jsem chtěla jít do vesnice něco sehnat, jenže mi to Vincitria zakázala. Neposlechla jsem jí. Když usnula jsem vzala košík na záda a plášť a vyrazila jsem do toho deště k vesnici. Cestou jsem ale zabloudila a nedokázala jsem určit smět. Chtěla jsem se vrátit zpátky kudy jsem přišla, ale když jsem to udělala zabloudila jsem ještě víc. Na chvíli jsem se schovala do malé jeskyně před deštěm. Musím něco přinést domů jinak umřeme hlady. Postavila jsem se na nohy a utíkala dolů z kopce. Myslela jsem že vidím nějakého člověka, ale byla to příšera. Všimla si mě a tak jsem rychle utíkala zpátky. Pomáhala jsem si svou magií, ale byla jsem slabší než ta příšera. Zakopla jsem o kořen stromu a spadla rovnou do kaluže. Příšera se přibližovala a přibližovala. Chtěla jsem se postavit, ale vyvrtla jsem si kotník. Už mě skoro měla když se zrovna přede mě objevila Vincitria a použila svou magii a příšery útok odrazila.
,,Vincitrie!"
,,Jsi v pořádku Alido?"
,,Ano. Honem musíme utéct!"
,,To nepůjde dohonila by nás. Musím jí zdržet."
,,Vincitrie."
,,Alido uteč. Jinak tě takhle neochráním."
,,Ale co bude s tebou?"
,,O mě se neboj. Postarám se o sebe. Rychle uteč!" Poslechla jsem jí a tak jsem utekla a schovala se. Slyšela jsem hrozivé rány a Vincitriiny křiky. Poté pak všechno utichlo.
Vylezla jsem ze skrýše a běžela jsem zpátky za Vincitrií. Uviděla jsem jí jak leží bezvládně na zemi a příšera nikde. Běžela jsem rychle k ní a zvedla její hlavu a položila do svého klína. Otevřela oči a těžce dýchala.

,,A-Alido promiň mi." ,,Proč se omlouváš! Už je vše v pořádku. Jsi u mě."
"Prosím vyslechni si mě."
"Nemluv! Prosím Nemluv!"
"Už dlouho tu nebudu a proto ti říkám tohle. Najdi si někoho koho budeš chránit. Tím člověk ještě zesílí, aby někoho ochránil jako já tebe."
"Co? Budeš se mnou pořád nikam tě nepustím!"
"Promiň mi to. Na tady tohle je od mé matky vezmi si to prosím. Ochrání tě jako mě." Podala mi náhrdelník který jí dala její maminka a teď ho dává mě. Její ruka pak spadla na zem a pomalu zavírala oči. Brečela jsem ať mě neopouští. "Byla si pro mě jako má vlastní dcera Alido." Tohle byla její poslední slova.

Uběhl měsíc po Vincitriině smrti a já jsem žila v cechu jménem Fairy Tail. Všichni byli tak hodní někdy hodně i praštění. Do tohoto cechu jsem přivedla i Ariu. Malou drobnou lovkyni draků. Ze začátku všem moc nevěřila a pořád se mě držela. Také mě začala oslovovat Onee-chan. A to mě strašně potěšilo. Po nějaké době se stala plnohodnotným mágem Fairy Tailu. Hodně si byla podobná s Natsuem oba byli někdy praštěný. Se všemi dětmi si rozuměla. Také jsem s Ariou utvořila tým a s dalšími mými kamarádky. Natali a Sasumi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama