Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

3. díl. Historie Sasumi co se událo před tím než se přidala do Fairy Tailu

4. července 2015 v 16:28 |  Povídky Dračích sester
3. díl
Svou matku jsem hledala měsíc, ale pak jsem to vzdala. Má matka není člověk, ale drak. Ale nádherný modrobílí drak. Dlouhé hledání mě strašně unavilo a tak jsem ležela pár metrů od kraje útesu. Snila jsem o matce a ty dny které jsem s ní strávila. Naučila mě magii lovců draků. Jenže svou magii nedokážu plně ovládat. ,,Pomozte mi někdo, prosím!" Uslyšela jsem křik který šel z pod útesu. Podívala jsem se dolů a uviděla jsem dívku a pár let starší než jsem já, jak jí honí nějací dva chlápci. ,,Musím jí pomoct." řekla jsem si.
Běžela jsem rychle za ní dolů. Stihla jsem to k ní v čas. ,,Co si zač?" ptala se mě vyděšeně.
,,Nikdo. Jen holka která ráda vyhledává problémy ostatních." a usmála jsem se na ní.
,,Ty malý spratku!"
"Nepleť se do toho!" řvali na mě.
"Vy nemáte žádný právo téhle dívce ublížit!" jenže mě neposlouchali.
"Hej schovej se někam!"
"Ale jsou silný co ty?"
"O mě se neboj, budu v pořádku. Tak běž!"
"Dobře."
Mezi tím co dívka utíkala se schovat, já jsem sledovala útočníkovi pohyby. Nepoužívali magii, ale dva ostrý nože. Co měli s tou dívkou v plánu? To mě naštvalo nejvíc. "Řev ledového draka!"
,,Co to bylo?"
"To je jedno. Hlavně se musíme zbavit toho prcka!" Sakra vyhnuli se tomu, ale jen o vlásek a byla by z nic kostka ledu. Oba dva se na mě vrhli. Nevěděla jsem kam utéct. Snažila jsem se přemýšlet."Tahle magie ne jenom ničí. Ale s pomocí ní můžeš vytvářet různé věci." Má matka má pravdu. Mám i tvořivou magii. ,,Uvidíme jak si poradíte s tímhle. Ledová podlaha!" utvořila jsem ledovou podlahu. Ti dva po ní uklouzli a spadli na kokos. Nos měli červený a velký. Vypadali jako klauni.
"Vypadáte vážně směšně." smála jsem se jim.
"Ze mě si žádný malý spratek nebude dělat srandu!" řval a znova uklouzl. Chvíli jim trvalo než si na ledovou podlahu zvykli. Mezi tím jsem čekala a soustředila svou magii.
"To už by stačilo!"
Jeden se na mě vrhli a snažil se mi ublížit. Jenže led byla moje výhoda. Klouzala jsem na ledu a hravě jsem se jejich útokům vyhýbala. Ještě že to nejsou mágové. ,,Měla bych to ukončit."
Stoupla jsem si ke kraji a čekala co budou dělat. Oba dva se na mě vrhli byli hodně blízko.
"Hodní pejskové. Řev ledového draka!" Z obou byla kostka ledu. ,,A mám vás." smála jsem se jim. Led z jejich hlavy jsem rozpustila, aby mohli dýchat.
"Ty zatracený smrade!"
"Tohle ti nedarujeme!"
"Oba dva mlčte! Co si myslíte? Takhle útočit na dívku! Budu vás muset poslat někam na lekce slušného chování!"
"Cože? Nedělej si z nás srandu!" řval jeden z nich. Vyskočila jsem vysoko. A když jsem padala, zaťala jsem ruce do pěsti a oba jsem praštila přes hlavu. "Tady máte dárek ode mě za to jak se chováte k dámám." Uvolnila jsem led z jejich rukou a sebrala jsem jim nože. Hodila jsem je daleko, aby si pro ně nešli. Poté jsem je oba rozmrazila. Ještě se stále klepali zimou. "A nezapomeňte na mě. Ještě se někdy setkáme. A teď padejte domů!" zakřičela jsem na ně. Oba rychle utekli a ještě na mě zvolal, že to tak nenechají. Ještě jsem se smála a sama sebe chválila, že jsem překonala dva chlápky takhle snadno. No spíše nebyli pořádně ozbrojení, proto to bylo tak lehké.
,,Hele ty." zavolala za mnou ta dívka a běžela ke mně.
,,Jsi v pořádku?" ptala jsem se jí.
"Já jsem v pořádku, ale. To bylo vážně úžasný." a tiskla mou ruku a mávala s ní.
"Kde ses tohle naučila?" ptala se. "Naučila mě to matka. Bylo štěstí, že ti dva nebyli mágové. Ještě nedokážu svou magii plně ovládat, ale tohle malinko zvládám." vysvětlila jsem jí.
"Opravdu úžasné. Jmenuji se Marae Risenbollová." a podala mi ruku.
"Já jsem Sasumi Kinao." a její ruku jsem s radostí přijala.

Začala jsem s Marae bydlet v Magnolii. Zjistila jsem že tu také leží legendární cech Fairy Tail. Někdy bych se k nim chtěla přidat až budu starší.
,,To ne."
"Co se stalo, Marae?" a běžela jsem za ní.
"Dochází nám peníze. Nestíhám vydělávat nemám dost peněz, abych pro nás obě sehnala jídlo." a začala brečet.
"Marae, to je v pořádku. Víš co? Začnu taky chodit pracovat a vyděláme pro sebe dost peněz." snažila jsem se jí utěšit.
To se lehko řeklo, ale kde vezmu práci když nikde nevezmou malé dítě jako jsem já. Nedá se nic dělat.
Běžela jsem směrem k cechu Fairy Tail. Všichni tam byli tak milí. Rádi mě chtěli přijat. Ani já jsem nevěděla, že v tomhle cechu jsou i děti v mém věku. Nechala jsem si udělat značku a brala jsem různé lehké práce. Měla jsem pravdu. Když budu mít značku cechu vezmou mě kdekoliv. Bylo těžké využívat Fairy Tail takhle, ale neměla jsem na výběr.

Po čase jsem dost vydělávala. Marae byla ráda, ale nechtěla abych nadále takhle cech využívala. Rozhodla jsem se tedy odejít od Marae. A stát se plnohodnotnou členkou Fairy Tailu i když už mám znak. Bylo strašně pro mě těžké Marae opustit. I mé srdce dlouho plakalo, ale postupem času ta bolest otupěla. Všem jsem tohle řekla. Nezlobili se na mě. Byli hrozně rádi, že jsem se snažila někomu pomoct. A trvalo to dlouho.

Před nějakou dobou se k nám i přidala Alida. Byla silná skoro jako Erza. Ze začátku kdy přišla do cechu. Byla tak prázdná a všem se stranila, jako by nechtěla někomu ublížit. Její život se změnil když potkala Ariu. Nazývala jí Onee-chan a to nás hodně překvapilo. Přidala jsem se také do jejich týmu spolu s Natali. Mohli jsme si o všem povídat, protože jsme si náramně rozuměly. Všechny tři se stali pro mě sestry. Nikdy by mi neublížili a já jim taky ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama