Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

5. díl Stále musím vědět co je zač

25. července 2015 v 14:29
Minna Konichiwa!
Po dlouhý době přináším další díl povídky Ryōkin mibarai to hime. No snad se vám díl bude líbit. trochu jsem se rozepsala. Také snad by tu měl být brzo další díl povídky Dračích sester tak doufejme. Omlouvám se za pravopisné chybi.

Stále musím vědět co je zač
Z pohledu Asuny:
Rui s Erikou konečně přišly. Budeme spát společně mém pokoji a prožívat spolu víkend. Každý víkend stál za nic. Bylo to spíš utrpení než víkend. Všechny tři jsme odešly do mého pokoje.
"Páni dlouho jsme tu nebyly. Za tu dobu se tvůj pokoj změnil." Obdivovala můj pokoj Rui.
"To máš pravdu," souhlasila Erika "je tu spousta knih. Mohu si jednu půjčit?" Poptala se mě Erika.
"Samozřejmě. Jakoukoli, jste mé kamarádky tak je vám určitě půjčím." A pobízela jsem jí ke knížkám. Zatím co Erika zkoumala mou knihovničku, Rui procházela CD s písničkami. Má ráda hudbu tak se nedivím že se vrhla na CD.
"Asuna mohu pustit tohle CD?" Zeptala se mě.
"Ale jo, klidně." A usmála jsem se. Rui strčila CD do rádia a po chvilce se začala místností rozléhat smutná melodie dohromady. Rui jí se zavřenými oči poslouchala a nechala se jí unášet. Erika si prohlížela mé knihy a přitom píseň poslouchala.
"Tahle píseň je opravdu moc pěkná. Mé srdce se cítí šťastně." Říkala se zavřenými oči Rui. Všechny jsme se do té písně zamilovaly a daly jí vlastní název. Unrequited love jsme jí pojmenovaly. Při téhle písničce jsem si vzpomněla na všechno co jsem prožila. Jaké mám utrpení doma. Jak se cítím ve škole. Člověka, který je jiný než ostatní. To vše se mi ukázalo.
Když píseň skončila začala hrát další. Ta už byla mnohem veselejší. Rui se zvedla, popadla mě a Eriku za ruku a začala se s námi točit. Při téhle písničce jsme všechny tancovaly a navzájem se držely za ruce. Je to skvělý pocit je mít tu. Jenže jak začala písnička zrychlovat náš kolotoč se taky zrychloval a Rui to nevydržela a pustila mi mou ruku. S Erikou jsme letěly na jednu stranu a ona na druhou. Když jsme se na sebe podívaly, začaly jsme se tomu smát.
"Máte hlad?" Zeptala jsem se jich.
"Jako vlk." Smála se Rui.
"Bude večeře tak můžete večeřet s námi. Jenom to řeknu v kuchyni." A odešla jsem z pokoje. V kuchyni se začalo všechno připravovat a tak jsem našeho vrchního kuchaře požádala, aby ještě udělal víc jídla pro mé kamarádky. Nebyl proti tomu a tak všem nakázal, aby co nejrychleji vařili. Zatím co všichni se oháněli kolem jídla, já jsem šla na své místo kde nepřekážím a začala jsem dělat zmrzlinové poháry. Baví mě dělat různé dorty, řezy a poháry. Budou překvapený až jim to přinesou na stůl.
"Slečno už zase kuchtíte?" Ptal se s obavami v očích šéfkuchař.
"Ano. Chci všechny překvapit." A obrátila jsem se k pohárům.
"Až bude večeře, tak vám to přineseme po hlavním chodu, slečno." A uklonil se mi.
"Moc děkuji a neuklánějte se přede mnou jako k nějaké princezně. Jsem jenom obyčejná holka nic víc. Se mnou nemusíte mluvit formálně." A usmála jsem se. Souhlasil a vrátil se zase ke své práci. Poháry jsem vyzdobila ještě šlehačkou a dala je do mrazáku, aby se neroztekl. Budou tam jenom chvíli, protože je čas večeře. Utíkala jsem zpátky do pokoje se převléct.
"Asuna kde jsi byla tak dlouho. Večeře už za pár minut bude a ty ještě nejsi připravená." Zlobila se na mě Erika.
"Omlouvám se, byla jsem něco vyřídit." A rychle jsem vzala ze skříně nějaké šaty. Rui mi pomáhala učesat a Erika hlídala čas. Když už jsme byly hotové, sešly jsme po schodech dolů do jídelny. Matka, otec a Sakura už tam seděli a vůbec na nás nepočkali. Večeře už byla na stole a tak jsme si přisedly a začaly jsme jíst. Matka s otcem se na mě dívali. Znervózňovalo mě to.
"Omlouvám se otče matko. Tohle jsou mé kamarádky ze školy a pozvala jsem je k nám domů na víkend." Řekla jsem jim to formálně.
"No dobrá když je to tak, ale nezapomeňte se také učit, jasný?" Zvážněla.
"Ano budeme." A znova jsem se věnovala jídlu. Rui nikdy nevěděla, že žiju takhle v přepychu. A proto bylo pro ni těžké jíst formálně. Všichni už měli dojedeno a tak číšníci přinesli mé poháry. Nikdo nečekal ani matka s otcem, že bude ještě dezert na konec. Většinou k hlavnímu jídlu mámě přílohu a to je vše, ale dneska byl pohár.
"Alberte kdo udělal ty poháry." Zpozorněla jsem. Podívala jsem se na Alberta a v očích jsem měla vepsáno ať to neříká.
"Doporučil se sám šéfkuchař. Chce vaši rodinu potěšit." Vysvětlil jí to. Oddechla jsem si. Erika s Rui se na mě dívaly a pak se otočily ke svému pohárů. Tenhle recept jsem už měla vyzkoušený takže vím jak chutná. Je strašně dobrá.
"Alberte řekněte šéfkuchaři mě díky. Je to opravdu vynikající." Zaúkolovala ho matka. Byla jsem moc šťastná že všem chutná, je to můj vlastní recept.
Poté když ho všichni dojedli se odebrali do svých pokojů. S Erikou a Rui jsme se vrátily do mého pokoje. Lehla jsem si na postel a odpočívala po večeři.
"Páni takhle dobrou večeři jsem dlouho neměla a navíc ještě ten pohár. Byl tak vynikající." Jiskřily oči Rui štěstím.
"Ten pohár si udělala ty, že je to tak Asuna?" Dívala se na mě s úsměvem Erika.
"Bingo! Přišla si na to!" Pogratulovala jsem Erice.
"To bylo jediné odhadnout. Když vím, že se zajímáš o pečení a navíc si byla dlouho pryč, takže mě napadlo, že si ty poháry dělala ty." A usmívala se Erika. Rui na mě skočila a objímala mě jako malá.
"Jsem tak ráda že tě mám Asuna. Lepší kamarádku bych si nenašla." Plná štěstím jsem se začala usmívat a pak jsem ty dvě objala. Byly to mé drahocenné kamarádky a za nic na světě bych je nevyměnila. Všechny tři jsme si lehly na postel a vedle sebe usnuly.
Ráno:
Probudilo mě ranní světlo a paprsky slunce, které mě šimraly. Rui a Erika ještě tvrdě spaly a tak jsem se zvedla z postele a šla do kuchyně pro snídani. Bylo už po osmé a tak už snídaně v jídelně není. V kuchyní jsem dala snídani na tác a odnesla jsem to do pokoje. Položila jsem to na stůl a šla ty dvě probudit. Na to jsem se těšila nejvíc.
Chvilku jsem tahala Rui a Eriku za ucho, ale to je neprobudilo. Přešla jsem tedy k nohám a začala jsem je pořádně lechtat. Rui to okamžitě probudilo a tím se prudce zvedla a shodila Eriku na zem.
"Au to bolelo Rui!" Zlobila se Erika.
"Já za to nemůžu. Asuna mě začala lechtat." A ukázala na mě.
"A haha haha dobré ráno." Vzala jsem snídani a položila jí na postel.
"Snídaně do postele? To si nechám líbit." A vrhla se na ní s nadšením Rui. Každá si vzala rohlík a namazala ho sýrem.
"Co budeme dneska dělat?" Ptala jsem se s plnými ústy.
"Já nevím. Co třeba do kina a na nákupy." Přemýšlela Rui s plnými ústy.
"Půjdeme na nákupy. Chci otci koupit pro otce nové věci na kreslení mang." Rozhodla Erika.
"Dobře půjdeme na nákupy a pak si zajdeme někam do kina a pak na oběd." Naplánovala jsem to. Obě dvě se mnou souhlasily a tak jsme rychle dojedly, aby jsme co nejdřív mohly vyrazit.

Ve městě je hodně rušno . Hlavně o víkendu. Cestou jsme potkaly pár spolužáků.
Skončily jsme v obchodě s oblečením. Rui vybírala šaty, zatím co já jsem se snažila vyzkoušet tyto světle červené šaty. V kabince jsem se snažila do nich dostat, ale bylo obtížné si je nasadit, protože měli obtížné zapínání.
"Asuna chceš s nimi pomoct?" Ozvala se za záclonou Erika.
"prosila bych prosím." Erika vlezla do mé kabinky a pomohla mi je zapnout. Podívala jsem se na sebe jak vypadám.
"Moc ti sluší Asuna. Hodí se k tvým očím."
"Děkuji Erika." Poděkovala jsem jí. Znova jsem si je sundala a dala jsem je do košíku. Moc se mi líbili. Rui stále vybírala a nevěděla co. Erika se zatím mi vypařila z dohledu a tak jsem se šla podívat zase po nějakých kouscích. Bylo to už dlouho co jsem byla na nákupech. Měla jsem taky v plánu něco dát Kuchinavovi, přece mě několikrát zachránil tak mu musím něco dát. Šla jsem k pultu s různými přívěšky. Vím že jsem mu na krku uviděla dva stříbrné tak mu ještě jeden dám.
"Pro vašeho přítele, slečno?" Zeptala se mě prodavačka.
"N-Ne je to pro mého kamaráda, není to můj přítel." Snažila jsem se jí to vysvětlit. Určitě jsem byla červená jako rak. Vybírala jsem pečlivě, aby se mu líbil.
"Vezmu si tenhle." A ukázala jsem prodavačce na stříbrný náhrdelník s křížkem.
"Dobrá volba, budete platit?"
"Ano." Zaplatila jsem a šla jsem ven čekat na Eriku a Rui. Bude to určitě trochu trvat. Než se Rui rozhodne co si vezme tak uplyne sto let.
Zatím co jsem čekala jsem se stále dívala na ten náhrdelník. Doufám že se mu bude líbit.
"Pro koho je ten náhrdelník." Zeptal se mě někdo. Podívala jsem se na tu osobu a byl to můj spolužák Komura Kyo. Proč jsem zrovna já musela na něj narazit, nebo spíše, proč narazil on na mě.
"Je to pro mého kamaráda." Snažila jsem se to maskovat.
"Kamaráda? Jakého?" Snažil se to zjistit.
"Pro mého kamaráda z dětství. Je teď v Americe, ale o prázdninách jezdí k nám." Chvilku na mě koukal.
"Musí být pro tebe hodně důležitý, když mu kupuješ dárek." A zvážněl.
"No když se s ním nevidím rok, tak je jasné že mu něco koupím." Ale ve skutečnosti je to pro Kuchinavu.
"Až přijede tak mu řekni, že ho bych rád poznal." A odešel. Co to mělo znamenat. Proč se tak tvářil. Hlavně že jsem to zamaskovala. Dala jsem náhrdelník zpátky do tašky a čekala jsem.

Po 10 minutách Erika a Rui konečně vyšly z obchodu. Měly hodně tašek. Nakoupili toho hodně. Poté jsme šly do kina se podívat na komedii. Byla fakt dobrá. Musela jsem se skoro celou dobu smát.

V restauraci jsme si objednaly polívku a opečené brambory a smaženým sýrem. Měly jsme takový hlad, že to bylo po chvilce všechno pryč. Ještě jsme jen tak v restauraci seděly a mluvil mezi sebou. Bylo to fajn dopoledne. Doufám že budu moct zase někdy s nimi jít.
"Hele nejsou to ti kluci co nás včera zachránily na tý střeše?" A ukázala z okna. Podívala jsem se jjím směrem a opravdu. Uviděla jsem Kuchinavu, Shina a Shuna jak si kráčej kolem. Zvedla jsem se od stolu a šla jsem zaplatit oběd. Za mnou se řítila Erika a za ní Rui.
"Proč si tak vyběhla Asuna?" Ptala se mě Rui.
"Prošly tudy. Chci vědět co budou dělat." A šla jsem za nimi. Erika se ke mě přidala. Rui nejdřív nevěděla co má s námi dělat a tak se za námi rozběhla. Potají jsme je sledovaly. Chtěla jsem o nich vědět víc a jestli je pouhá náhoda to, že mě Kuchinawa zachránil, před tím slizounem.

Z dálky jsme je sledovaly. Vypadalo to jako by si hlídaly své území. Když zabočily do ulice rychle jsme za nimi běžely. Ulice byla trochu temná a Rui se tam vůbec nechtělo, ale já jsem se nedala. Vstoupila jsem do té ulice a sledovala je. Jenže jsem netušila co bude dále následovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alida Alida | Web | 25. července 2015 v 21:56 | Reagovat

Páni! Už se nemůžu dočkat dalšího dílu!
A taky dílu Dračích sester :D

2 Aria Aria | Web | 25. července 2015 v 22:15 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda že se ti díl líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama