Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Second face 3. díl

3. července 2015 v 23:05
Minna Konbanwa!
Po dlouhé době přináším další díl Second face. Je poměrně dlouhý, protože chci zase psát další díl povídek na Náš tým a Ryōkin mibarai to hime. No snad se vám díl bude líbit. Moc se omlouvám za pravopisné chybi.

Z pohledu Ayi:
Proč se mě na to ptal? Proč po mně jde? Nechápu to. Srdce mi buší takovou rychlostí. Nemohu se uklidnit. Nemůžu se přestat třást. Stále dokola se mi přehrávají slova co mi řekl.

Ráno:
Probudila jsem se s bolestí v krku. Nemohla jsem polknout. Udělala jsem si horký čaj, aby krk trochu povolil. V klidu jsem ho pila a když už bylo na čase jít do školy, nasadila jsem si na pusu roušku, vzala jsem tašku a šla do školy. U brány mě přivítala Saya. "Dobré ráno. Co pak ti je?" a ukázala na mou roušku.
"Nevím. Ráno jsem se probudila s bolestí v krku a tak jsem si jí pro jistotu vzala." Saye to přišlo divný a tak mi sáhla na čelo.
"Propána vždyť ty celá hoříš Ayo. Proč si nezůstala doma a nevypotila to?"
"Nemohu vynechat učení kvůli malé horečce. Já to zvládnu, neboj se. I když mám horečku je mi dobře." přesvědčila jsem jí. Jen chvilku se na mě podívala a pak si jen zakroutila hlavou. Obě jsme šly do třídy. Cestou jsem potkala Reie, jakmile mě zahlédl a já se podívala do jeho očí i hned jsem se otočila a běžela do třídy. Sedla jsem si na své místo a opakovala si matiku. Všichni si dělali plány co budou dnes dělat. Já jsem vše ignorovala a buď jsem se soustředila na matiku nebo jsem koukala z okna.
Zazvonilo a do třídy vešla Kagura-sensei. Uší historii a matematiku. Od ní matematiku chápu, ale nevím co dělám špatně když si jí snažím sama učit. Kagura-sensei byla vždy na všechny moc milá a snažila se každému pomoci. Zrovna teď jsme měli matiku. Vše nám pečlivě vysvětlovala a já se jen usmívala s tím že je Kagura-sensei naprosto skvělá.
Hodina skončila. Šla jsem za Kagurou-sensei pomoct ji s věcmi.
"Kagura-sensei já vám s tím pomůžu."
"ah to bys byla moc hodná Aya-chan." a usmála se na mě. Měla jsem jí moc ráda. Nahrazovala mi mou matku, když je maminka až v Kjótu. Cítím z ní bezpečí jako z mé maminky.
"Aya-chan je ti dobře? Zdáš se mi celá červená." dělala si starosti.
"Jsem v pořádku. Nebojte se chytla jsem jenom malá kašel nic víc." a usmála jsem se, abych jí přesvědčila že jsem v pohodě. Ve sborovně jsem jí dala věci na stůl a odcházela jsem zpátky do třídy. "Aya si to ty, že?" uslyšela jsem za sebou známí hlas. Otočila jsem se a zamnou stál Rei a starostlivě se na mě díval. Jakmile jsem uviděla jeho tvář, rychle jsem se otočila a šla do třídy. Chytl mou ruku, aby mě zastavil.
"Já jsem v pořádku ta mě nech!" vykřikla jsem. Zarazilo ho to a tak jsem šla rychle do třídy.
"To teda nejsi! Jsi celá červená a... šáhl mi na čelo, "A hoříš.". Cítila jsem že se červenám ještě víc a že víc hořím. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale byla jsem moc slabá a on moc silný. "Pusť mě!" křičela jsem na něj.
"Proč! Proč odmítáš něčí pomoc! Nemusíš to všechno zvládnout sama" a držel mě dál. Nechtěla jsem, aby mě držel. Chvěla jsem se pod jeho dotykem .Bála jsem se ho. Cítila jsem že horečka víc sílila a to jsem neudržela a omdlela jsem. Rei chvíli na mě mluvil, ale potom jsem si nic nepamatovala.

Z pohledu Takeshiho:
Odnesl jsem Ayu na ošetřovnu. Byla tak slabá, kvůli té horečce. Nechápal jsem proč s takovou horečkou šla do školy. Položil jsem jí do postele a sedl si vedle ní na židli a pozoroval jsem jí. Byla roztomile nevinná když spí.
Pomalinku začala otvírat oči. "Kde, kde to jsem?" ptala se zmateně a unaveně. "Jsi na ošetřovně. Omdlela jsi na chodbě" vysvětlil jsem jí to.
"Reii, co tady děláš?"lekla se mě a chtěla vstát. "Zůstaň ještě ležet. Není ti ještě dobře." a tlačil jsem jí zpátky do postele.
"Nemohu jen tak vynechat vyučování! Pusť mě!" křičela na mě.
"Nemohu tě nechat jen tak jít. Znova by si omdlela" Snažil jsem se jí přesvědčit.
"Já jsem v pohodě! Chci se učit! Zrovna teď je hodina historie, tak mě prosím pusť!" prosila mě. Nevěděl jsem co na to říct. Milovala tolik učení, že jí horečka nezajímá. Stále se snažila dostat se z postele a dostavit se na hodinu. Neměl jsem na vybranou. Podíval jsem se na ní a políbil jí. Zkoprněla. Nereagovala. Polibek jí na tolik zaskočil, že už nevyváděla. Její pohled byl ten tam a její oči se začali lesknout. Zdálo se jako by chtěla brečet. Nemohlo to být její poprvé, když měla kluka.
"Tohle byl..." říkala tak překvapeně.
"Aya prosím lež ještě tady. Řeknu učitelům že ti není dobře a půjdeš domu ano?" Aya jen přikývla a lehla si do postele aniž by si na mě podívala. Běžel jsem učitelům oznámit že Aye není dobře. Souhlasili s tím, že jí a mě omluví z hodin. Běžel jsem za ní na ošetřovnu. Stále ještě ležela.
"Aya dostala si povolení jít domů se léčit." Přistoupil jsem k ní a pomohl jí zvednout se z postele. Dal jsem jí svou mikinu i když je venku a teplo a odvedl jí do šaten si vzít boty. Vzal jsem jí za ruku a odvedl jí domů.

Když jsme byli před jejím bytem zastavila mě. Nechtěla abych do bytu vešel. Nelíbilo se mi to. Chtěl jsem se o ni postarat, když je nemocná. Sotva stojí na nohou. Ignoroval jsem jí a vešel jsem do jejího bytu bez pozvání. Odvedl jsem jí do pokoje a jakmile jsme do něj vstoupili hned se mě snažila vystrnadit. "Aya prosím nech mě ti pomoct" snažil jsem se ji uklidnit. Požádala mě, abych šel na chvíli pryč že se chce převléct. Tak jsem odešel a šel jsem jí připravit něco k jídlu. Lehké jídlo pro nemocné je nejlepší. "Aya můžu vstoupit dovnitř?" Nic se neozývalo. Vešel jsem dovnitř a hned můj pohled utkvěl na obrázky, které visí na zdech. Anime postavy. Moc je hezky namalovala. Možná tohle nechtěla abych viděl. "Aya přinesl jsem ti jídlo." snažil jsem se na sebe upozornit. Spala. Nebyla do převléknutá. Měla na sobě jenom vršek pyžama a měla na sobě jenom kalhotky. Odpadla únavou na zem. Dal jsem jídlo na stoleček a položil jsem jí na futon, který si ráno neuklidila a přikryl jí. Byla hodně vyčerpaná. Možná na sebe celou tu dobu tlačila a teď má horečku. Seděl jsem vedle ní a pozoroval jí, ale potom moje pozornost utkvěla na pootevřenou skřínku. Kouknul jsem se dovnitř a uviděl spoustu mang. V životě jsem neviděl tolik mang pohromadě. Tak tohle je její tajemství. Bála se, že se jí za to vysměju. Její obrázky na stěnách jsou moc krásné. Nečekal jsem že i ona se zajímá o anime. Vzal jsem si jednu mangu, kterou neznám a začal jsem ji číst.
Po chvilce se Aya probudila a upřela svůj pohled na mě a na mangu kterou držím v ruce.
"Tak si na to přišel. Prosím nesměj se mi." a zavřela oči a nohy tiskla k sobě.
"Proč bych se ti měl smát. Máš něco co máš ráda a nemusíš se za to stydět." a usmál jsem se na ní.
"Ty nejsi překvapený?"
"Trochu jsem, ale proto, že jsem nečekal že někdo se také zajímá o anime a mangy." Tázavě se na mě podívala. "Víš já také rád čtu mangy a koukám na anime" a trochu jsem se začervenal. Byla hodně překvapená. Asi nečekala že nejpopulárnější kluk na škole se zajímá o anime. Když jsem se na ní znovu podíval už nebyla překvapená, ale měla spíše v obličeji velkou radost. Začala mi dávat různé druhy otázek týkající se anime. Byla tak šťastná a já taky. Nikdy by mě nenapadlo že mluvit o anime s někým kdo to má rád bude taková zábava. Mluvení jí tak zmohlo, že si znova lehla do postele.
Najednou se místností rozléhalo hlasité bručení a kručení.
"Co to bylo za zvuk?" a podíval jsem se na Ayu.
"Ahahaha vypadá to že můj žaludek má hlad" a smála se tomu. Nevydržel jsem to a začal jsem se smát taky. "Ty si vážně něco." smál jsem se.
"Počkej tu. Jídlo ti znovu ohřeju." Vzal jsem jídlo a odnesl jsem ho do kuchyně ohřát do mikrovlnky.
Věděl jsem to. Věděl jsem to celou dobu. Ona je speciální. Musím jí získat. Jídlo jsem jí donesl už teplé a dal jsem ho na stolek. Aya se do toho s chutí pustila. "To je dobré, Děkuji ti Rei:" Mluvila s plnou pusou.
"Není zač." oplatil jsem jí to. Pozoroval jsem jí jak jí. Už nebyla tak nervózní jako před tím.
"Reii nechceš se mnou dneska koukat na jedno anime?"
"Co? Můžu?"
"Jo. Bude to sranda koukat se na anime společně."
"Jestli mohu tak rád."
Aya se usmívala. Viděl jsem její další tvář, kterou mi sama od sebe ukázala.
Na jaké anime se chceš koukat Aya?" zeptal jsem se jí. "Hmm... nevím na nějaké hodně veselé anime." navrhla.
"Co třeba Erementar Gerad? Ne to ne... nebo na Fairy Tail?" Dávala mi na výběr. Snažila se vymyslet takové, které by se mi líbilo. "To je v pohodě. Budem koukat na Fairy Tail." I když jsem ho už několikrát viděl, je stejně nejlepší.
Začala hledat v šuplíku DVD. Když ho našla zapnula DVD přehrávač a televizi. Spustila první díl a oba jsme n to zaujatě koukali. Smáli jsme se a různě to komentovali. Měla pravdu. Dívat se na anime s někým je vážně legrace. Oba jsme na to koukali až do půlnoci a nakonec jsme spolu vedle sebe usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alida Alida | Web | 4. července 2015 v 13:53 | Reagovat

Jééééé to je boží!!!! Těším se  na pokračování :D :D
Ten polibek mě překvapil....

2 Aria Aria | Web | 4. července 2015 v 14:15 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda že se díl líbil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama