Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Srpen 2015

Nový školní rok 2015!

31. srpna 2015 v 20:48 Moje kecy
Minna Konbanwa!
Je tu zase nový školní rok 2015! Nevím jestli se těšíte do školy tak jako já. Konečně budu mít více svobody než když jsem byla na základce. Držím palce těm co jdou a jsou na střední a držím palce těm kteří budou dělat přijímačky. Já jsem naštěstí přijímačky dělat nemusela :)
Co dál k blogu. Tím jak budu chodit na střední jeden týden budu mít praxi tak na blogu budu hodně málo. Hlavně tenhle první týden, protože mám seznamovák vše oboru jak studijních tak učebních a na něm musí být všichni prváci. Povídky budou se vydávat málokdy. Moc se omlouvám, když budu mít nějaký čas zkusím psát, ale většinou svůj čas využiju ke koukání na anime a čtení mang.
Recenze budou samozřejmě stále vycházet a videa pro Alidu a Sasumi bohužel ještě nemá. Strašně se omlouvám. Vidím to že to bude skoro až k Vánocům podle mého. Hontoni gomenasai!

To je asi vše k blogu. Přeji hodně štěstí všem ve škole :)

Ixion Saga: Dimension Transfer

31. srpna 2015 v 20:08 | Aria

Ixion Saga: Dimension Transfer

Typ: Anime
Počet dílů: 25
Žánry: Komedie, dobrodružné, fantasy, shounen, podle hry

Hokaze Kon je obyčejný kluk, který rád hraje videohry. Jednoho dne se dostane do jiného světa a zachrání při svém pádu z nebe princeznu Ecarlate a její dva pomocníky. Kon se nakonec přidává k princezně a její družině, která se skládá z velmi dobrého šermíře a milovníka koček Saiglana, poté z princezniny transsexuální služebné Mariandale a později mazlíčka Pete. Jejich cílem je doprovodit princeznu bezpečně na svatbu na které závisí celá říše.
HODNOCENÍ:
Ježiš já tohle anime naprosto zbožňuju. Hrozně vtipné. Proč jsem na to nekoukala dřív? Z každého dílu jsem měla výbuchy smíchu a nedokázala se ovládat :D Budu teď trochu sprostá. Je mi hodně líto Elekpyla. Kvůli útokům Kona přijde o koule. Pardon že jsem tak sprostá. Rozhodně to doporučuji shlédnou. Taky jsem si strašně oblíbila Mariandale i když je to chlap. Potom když se naštve a mluví mužským hlasem, to je fakt k popukání.
Hodnocení 10/10 hvězdiček. Doporučuji pro ty co mají rádi komedii.

Atashinchi no Danshi

28. srpna 2015 v 23:51 | Aria |  Dorama anketa

Atashinchi no Danshi

Typ: Dorama
Počet dílů: 12
Žánry: Komedie, rodinné, drama, romantika, harém na ruby

Čisato je takzvaně bezdomovkyně. Tráví svůj čas s blízkými přáteli v kavárně a též utíká před vymahači dluhů jejího otce. V den jí zachrání muž, který se rozhodne si Čisato vzít a strávit s ní poslední dny svého života než zemře. Čisato nakonec s dohodou, která obsahuje že bude zbavena všech dluhů pod podmínkou že se stane ono ného muže ženou a matkou jeho šesti synů. Čisato nakonec s dohodou souhlasí. Jenomže žít pod jednou střechou se šesti mladíky není jednoduché.
HODNOCENÍ:
Já tuhle doramu naprosto zbožňuji. Tahle série se trochu podobá k typu anime, protože jsou tam někdy scénky se zvuky, které též najdete v anime. Komedie je tady nejlepší. Dlouho jsem se musela smát a nedokázala jsem se uklidnit jak to bylo komické. Rozhodně tuhle doramu doporučuji shlédnout. Nudit se rozhodně nebudete:D

Tady je pár vtipných scének :DDD

Kyo Komura

27. srpna 2015 v 23:36 | Aria
Kyo Komura
Věk: 24
Karma: Neutrální
Titul: Vůdce malého gangu
Popis: Kyo se stal uzavřený, ale stále se chová přátelsky. Pracuje v autoopravně. A párkrát si vpomene na Asunu.
Vzhled: Kyo má hnědé vlasy a hnědé oči. Nosí oblečení, které je trochu podobné rockovému oblečení.
Rodina: Žije sám. Jeho rodiče dostali dobrou práci v Okinawě a tak se rozhodl žít na vlastní pěst, poté co jeho babička umřela.
Koníčky: Rád opravuje auta a motorky.

Rin Sho

27. srpna 2015 v 23:36 | Aria
Rin Sho
Věk: 23
Karma: Neutrální
Titul: Kytarista
Popis: Rin je velice milí a přátelský. je hodně populární takže má spousty přátel.
Vzhled: Má blonďaté vlasy a zelené oči. Většinou nosí černou mikinu s bílým trikem a na hlavě černou čelenku.
Rodina: Rin pochází z rodiny známých doktorů, kteří pracují v Americe. Přestěhoval se zpátky do Japonska kde chtěl vždycky žít. Také chodí s Rui, ale to zatím tají.
Koníčky: Rin rád hraje na kytaru a často zpívá s Rui, když jsou osamotě.

Sakura Himemiko

27. srpna 2015 v 23:35 | Aria
Sakura Himemiko
Věk: 22
Karma: Neutrální
Titul: Šéfka rodinné firmy Himemiko
Popis: Sakura se stala velice přísnou dívkou. Už není taková ztřeštěná jak byla před 7 lety. Stala se velmi zodpovědnou.
Vzhled: Má dlouhé blonďaté vlasy a červené oči. Do práce nosí černé šaty.
Rodina: Sakura pochází z rodiny Himemiko, která byla dosti známou její firmou. Na přání své matky převzala firmu. Od té doby k Asuně cítí chlad.
Koníčky: Ráda se učí a pracuje ve firmě. Také ráda někomu vypomůže.

Rui Ao

27. srpna 2015 v 23:35 | Aria
Rui Ao
Věk: 24
Karma: Neutrální
Titul: Zpěvačka a skladatelka písní
Popis: Rui je velmi milá a stydlivá. Hrozně ráda zpívá a svými písněmi se snaží rozveselit každého.
Vzhled: Rui má modré vlasy a modré oči. Většinou nosí bledě modré šaty.
Rodina: Pochází z chudé rodiny. už od začátku uměla krásně zpívat a díky jejímu zpěvu dělala svou rodinu šťastnou. také chodí s Rinem, ale to zatím drží v tajnosti.
Koníčky: hrozně ráda zpívá a ráda hraje na klavír.
Zde je její hlas :)

Erika Kasai

27. srpna 2015 v 23:35 | Aria
Erika Kasai
Věk: 24
Karma: Neutrální
Titul: Učitelka literatury
Popis: Erika je velmi milá a přátelská. Miluje děti a tak se stala učitelkou na střední škole, kde taky studovala. Převzala jméno rodiny Kasai.
Vzhled: Erika má dlouhé hnědé vlasy a hnědé oči. I když jí je 24 let v obličeji je hodně mladá a tak se stala vyhlašovanou učitelkou na škole.
Rodina: Založila si vlastní rodinu s Shunem se kterým už má dvě děti.
Koníčky: Ráda studuje a učí literaturu

Shun Kasai

27. srpna 2015 v 23:35 | Aria
Shun Kasai
Věk: 25
Karma: Neutrální
Titul: Žádný
Popis: Shun se stal hodně zodpovědný a často pracuje, aby svou rodinu, kterou si založil společně s Erikou, uživil.
Vzhled: Shun má blonďaté vlasy a zlaté oči. Nosí pracovní oblečení, které se skládá z černého trička modré blůzy a modrých kalhot.
Rodina: Shun si založil rodinu s Erikou a společně už mají dvě děti, které moc miluje. tejně jako Eriku.
Koníčky: Rád pracuje. Nejradši má fyzické práce. Také často rád si hraje se svými dětmi se kterými tráví hodně času.

Shin Kasai

27. srpna 2015 v 23:35 | Aria
Shin Kasai
Věk: 25
Karma: Kladná
Titul: Velitel i šéf mafiánské rodiny Kasai
Popis: Potom co Sho zmizel se stal Shin více mrzutý a uzavřený do sebe. Nikoho si nedokáže pustit k tělu a svou zášť nese k jedinému člověku.
Vzhled: Shin má černé vlasy a hnědé oči. Většinou nosí tmavé oblečení s otrhanou šálou do ruda.
Rodina: Shin má bratra dvoje Shuna. Oba se narodili do známé rodiny Kasai.
Koníčky: Shin celé dny proléhává nebo řeší případy, kolem své rodiny.

Hikari Akai

27. srpna 2015 v 23:34 | Aria
Hikari Akai
Věk: 40
Karma: Kladná
Titul: Tajná agentka FBI, mistrně v používání sniperu
Popis: Je hodná, učitelská a dává dobré rady všem, kteří jí potřebují. Stala se velmi blízkou přítelkyní Asuny a Shoa.
Vzhled: Hikari má hnědé vlasy a červené oči. Jako agentka nosí též černé oblečení a častou s sebou nosí M24 pro snipery. Je jedna z mála, která umí zacházet s protipancéřovou puškou XM109. V pase nosí dva revolvery.
Rodina: Hikari o rodinu přišla když jí bylo 19 let. Společně se svým přítelem založila rodinu už v 16, ale potom o 3 roky později přišla. Její děti někdo sebral a její manžel se našel na místě mrtví. Hodně si oblíbila Asunu a často jí pomáhá, když má potíže.
Koníčky: Ráda trénuje se zbraněmi pro odstřelovače a ráda se o nich uči. Hrozně miluje Asuniny muffiny.

Hideyoshi Satsuei (Sho Kuchinawa)

27. srpna 2015 v 23:34 | Aria
Hideyoshi Satsuei (Sho Kuchinawa)
Věk: 25
Karma: Kladná
Titul: Tajný agent FBI, mistr používaní meče
Popis: Sho se stal hodně milí a více otevřený než před 7 lety. Též si změnil jméno kvůli identitě.
Vzhled: Má červenohnědé vlasy a oči se mu více zbarvili do zlatohnědé barvy. Na uchu nosí náušnice a na krku nápadný náhrdelník, který dostal od Asuny. Též jako agent nosí tmavé oblečení. Často na zádech nosí obrovský meč a v pase pistol Desert eagle. Boty má vysoké a v jedné schovává dýku..
Rodina: Sho rodinu nemá, ale žije společně s Asunou, kterou se snaží od první chvíle chránit.
Koníčky: Má rád psy a často pomáhá s výchovou psů pro agenty. Také rád stejně jako Asuna cvičí se zbraněmi.

Takto vypadá jeho meč.

Arisa Satsuraki (Asuna Himemiko)

27. srpna 2015 v 23:34 | Aria
Arisa Satsuraki (Asuna Himemiko)
Věk: 24
Karma: Kladná
Titul: Tajný agent FBI
Popis: Arisa je milá, přátelská, chytrá a velmi odvážná. Změnila si jméno hned jak přišla do Tokia, kvůli identitě, aby jí nikdo nepoznal.
Vzhled: Má krátké červené vlasy a červené oči. Jako agentka nosí tmavé oblečení s kapucí na hlavě. Používá dvě zbraně Baretta 92, na noze nosí malou dýku pro případ nouze a oslepující granáty.
Rodina: Arisa má svou mladší sestru Sakuru, s kterou si moc nerozumí. Od útěku ani neví co se s ní a s jejími přáteli stalo. Žije společně se Shoem o kterého se hodně stará při těžkých chvílích.
Koníčky: Jako vždy měla ráda cukrařinu. Ráda vyrábí nové zákusky, ale tentokrát jen pro Shoa. Také ráda cvičí se zbraněmi.


Delinquent and Princess: Eien ni tomodachi

26. srpna 2015 v 22:58 | Aria

Postavy

Kapitoly

Žánry: Drama, tragédie, mafie, trochu akční, zbraně, romantika, malinko komedie
Asuna se svým přítelem Sho utekla z domu. Uplynulo 7 let a Asuna s Shoem se dostala k tajným agentům CIA. Oba dostali misi, hlídat mafiánskou rodinu Kasai. Oba tedy se museli vrátit z Ameriky do rodného státu Japonsko a hlídat rodinu Kasai, která se stala velmi mocnou. A proto že rodina Kasai zpřetrhala všechny vazby s okolními rodinami a přestala na nich být závislá, dostala se tak rodina Kasai do nebezpečí. Ale co víc, Asuna tady nalézá něco většího než je samotná vražda. Jak si tentokrát Asuna a Sho poradí? Jak se Asuna postaví v tváří tvář svým přátelům, které opustila?

12. díl Útěk

26. srpna 2015 v 22:32 | Aria
Minna Konbanwa!
Tak tady je poslední díl povídky Ryōkin mibarai to hime. Snad si díl užijete a doufám že vás povídka bavila. Pokud si mám za sebe říci tak mě dost hodně bavilo jí psát, narozdíl od jiné povídky :D Chci taky dneska nebo zítra podle toho jak budu chtít, tak vám sem dám i recenzi na druhou sérii a postavy, protože se trochu změní. No užijte si díl a předem se omlouvám za pravopisné chybi.

Útěk
Z pohledu Asuny:
Už uplynuli tři dny od té nehody. Matka mi nechala přinést učebnice jak vést rodinou firmu a hned začátkem školního roku budu nastupovat na elitní školu v Kyotu. Nechci se stěhovat odsud. Mám tu skvělé přátelé, krásné vzpomínky na dětství. Jak jsem se zamyslela, uslyšela jsem před svými dveřmi pokoje známé hlasy. Erika a Rui. Hádají se, se strážníkem, který chrání mé dveře abych neutekla. Vstala jsem z postele a se svou nohou jsem dobelhala ke dveřím. byli posunovací ne na kličku, takže bylo pro mě snazší je otevřít.
"Slečno! Máte ležet v posteli." Obrátil strážník svůj pohled na mě.
"Asuna! Chtěly jsme tě navštívit, ale tenhle pán nás nechce k tobě pustit." Zlobila se Rui.
"Pane Erik, je to v pořádku. Jsou to mé kamarádky ze školy. Chci si s nimi promluvit." Požádala jsem strážního.
"No dobře slečno. Jenom 5 minut. Vaše matka mi nařídila, aby jste se s nikým nestýkala." Otevřel dveře víc a pustil holky dovnitř. Rui se mi vrhla do náruče se slzami v očích. Utěšovala jsem jí. Měla o mě veliký strach. Jako Erika. Akorát to nedávala víc najevo a tak jsem jí objala taky. Chvilku jsme se držely a potom se Erika odtáhla a zeptala se mě co se stalo. Všechno jsem jí řekla a taky že chci Shoa vidět, proto jsem je požádala, aby se za Shoem stavily a řekly mu že ho chci vidět a aby se stavil tady v nemocnici.
"Mám o něj strach. Nebere mi mobil. Bojím se že se mu něco stalo." Erika a Rui mě naprosto chápali. Také jsem jim řekla o Kyotu. Hodně je to překvapilo. Nečekaly že se budu stěhovat tak daleko. Rui mě nikam nechtěla pustit, ale nakonec to vzala s optimismem, že si budeme každý den psát a budeme nejlepší kamarádky i když budeme od sebe takhle daleko. Tentokrát jsem se rozbrečela já. Rui mě utěšovala a Erika mi držela ruce, jako by mi tím chtěla dodat svou sílu. Jsem šťastná, že mám tak dobré kámošky. Za chvilku přišel strážník a vyhodil Eriku s Rui ven. Matka je příliš zlá, aby se nemohla už stýkat s přáteli.
Z pohledu Eriky:
Nečekala jsem že Asuny matka se bude chtít stěhovat do Kyota a navíc že se nesmí s námi stýkat. To mě dosti ranilo. Společně s Rui jsme šly navštívit Shoa, který bydlí v malé bytovce. Číslo jeho bytu je 62. Našly jsme ho. Rui zazvonila čekaly jsme dokud někdo neotevře. Za chvilku se ve dveřích objevil Sho. Tvářil se pořád stejně, jako vždy když ho vidím ve škole nebo když jsme byli na festivalu.
"Sho potřebujeme si s tebou o něčem promluvit." Začala Rui.
"Můžeme dál?" Dokončila jsem za ní. Sho nám uhnul z cestu a dal nám najevo ať vejdeme. Překvapivě tu měl uklizeno na kluka. Rui si sedla k nízkému stolu a já si přisedla k ní.
"O čem jste chtěly semnou mluvit?" Řekl chladně.
"Chceme ti říct o Asuně." Jakmile Rui vyslovila Asunino jméno, zbystřil.
"Stalo se s ní snad něco?" Začal.
"Ne. Chtěla aby jsme za tebou přišli, protože jí nebereš mobil. Tak si dělá o tebe veliké starosti že ses zranil." Vysvětlila mu to Rui. Sho se na chvilku odmlčel. Sebrala jsem odvahu. Nemůžu se kluků navždy bát.
"Chceme ti tím říct, že se Asuna bude stěhovat do Kyota a začátkem školního roku tam nastupuje na elitní školu. Chce tě vidět Sho. Moc si o tebe dělá starosti. Nikdy jsem ji takovou neviděla. Její matka nás nepustí k ní, aby jsme si mohli promluvit. Střeží jí ochranka, jako kdyby byla nějaká dcera prezidenta." Řekla jsem vše na rovinu. Sho mlčel. Přemýšlel. Po chvilce se na nás podíval a pak se odebral do svého pokoje. Za chvilku se vrátil oblečený.
"Děkuji, že jste mi to řekli. Jdu za ní." Takového jsem ho ještě neviděla. Byla jsem šťastná.
Z pohledu Asuny:
Poslala jsem Shoovi na poslední pokus textovku. I hned mi zavibroval mobil. Tak jsem se lekla že mi málem vypadl z ruky. Zpráva od Shoa. Začala jsem číst. Přijde sem. Štěstím mi začali téct slzy. Vylezla jsem z postele a podepírala jsem se holemi. Strážníkovi jsem řekla že půjdu na záchod. Samozřejmě že půjde semnou, ale ne na záchody. Musím se ho zbavit, abych si mohla v klidu promluvit se Shoem. Zastavila jsem jednu mladou sestřičku a poprosila jsem jí, aby na chvilku zabavila mého bodyguarda. Vyhověla mi. Po chvilce se oba někam ztratili a já jsem si mohla v klidu promluvit se Shoem. Seděla jsem na židli kousek od recepce. Ve dveřích se konečně objevil Sho. Postavila jsem se na nohy, abych k němu běžela, ale má noha ještě bolela. Přispěchal ke mně dřív, abych se moc nenamáhala. nevím proč. Do očí se mi draly slzy a celá šťastná jsem ho objala. Nechtěla jsem ho pustit. Byl v pořádku. Vše jsem mu řekla a on mi řekl co se dělo potom co jsem ztratila vědomí. Byl celou dobu semnou. Neopustil mě.
"Nechci to tady vše opustit. Mám tu vás své vzpomínky z dětství." Začala jsem brečet. Celá uplakaná jsem se znovu vrhla Shoovi do náruče. Utěšoval mě se slovy, že to bude dobré. Takového jsem ho ještě neznala. Začalo mi rychle bít srdce. Nevím co to znamenalo, ale vím že už se nechci od Shoa odloučit.
O dva týdny později:
Nohu jsem měla v pořádku a už zbývali jenom tři týdny prázdnin. Týden před zahájením školního roku se chce matka stěhovat. Konečně mě pustili domů, ale i tam bylo peklo. Matka mi nařídila pilně studovat jak vést firmu a učit se do školy. Nesměla jsem ze svého pokoje vycházet. Začal se můj rodný dům přeměňovat na vězení. Několikrát mi zavolala Rui a Erika. Pár krát jsem si psala se Shoem. Často do pokoje mi šéfkuchař přinesl dobré jídlo, speciálně od něj. Trvalo to už týden a už jsem nemohla vydržet ani minutu. Ze skříně jsem si vytáhla velký cestovní batoh a do něj jsem si naskládala oblečení jídlo a pár věcí které mám jako vzpomínky. Nechci to mít těžké. Místo svých šatů jsem se převlékla do kalhot, trička a mikiny. Ze záclon jsem si udělala spouštěcí lano, abych se dostala z mého pokoje. Ještě než jsem vlezla do okna jsem se podívala po pokoji. Bude mi to tu chybět, ale ne tolik jako mí přátelé. Lezla jsem po závěsech. Noha byla sice vyléčená, ale nesmím ji tolik zatěžovat. Podívala jsem se na hodinky. Ukazovali sed hodin večer. Kradla jsem se zahradou a utíkala jsem pryč od domu. Brzo si všimnou že jsem utekla. Mé nohy mě nesli tak kam mě srdce táhlo.
Stála jsem před bytem s číslem 62. Zazvonila jsem. Nikdo neotvíral. Sho nejspíše je někde venku a já mu nedala vědět že jsem utekla z domu. Nechtěla jsem mu volat a tak jsem si sedla před dveře jeho bytu a čekala.
Probudila jsem se v nějakém pokoji. Posadila jsem se.
"Už si se probudila." Ten známí hlas. Otočila jsem se směrem ke dveřím ve kterých stál Sho.
"Co sis myslela. Proč si seděla venku a usnula a mně nedala vědět, že si utekla z domu." Zlobil se.
"Takže si na to přišel." Nedokázala jsem se na něho podívat. Bylo pozdě už se mu omluvit, protože jsem ho zatáhla do svých problémů.
"Jestli si utekla z domu tak brzo zjistí že nejsi ve svém pokoji. Budou tě určitě hledat. Tvá matka není blbá, takže jí ihned napadne že si utekla za mnou." Nic jsem neřekla. vše co říká má pravdu. Zakázala mi se s Shoem stýkat kvůli té nehodě. Věděla že ho mám ráda, takže určitě ihned bude hledat mě tady. Zatáhla jsem ho do svých problémů já hloupá.
"Moc se omlouvám. Zatáhla jsem tě do svých problémů, i když to s tebou nemá nic co společného."
"Mýlíš se. I kdy by si nešla za mnou. Tvá matka by za mnou přišla a snažila mě vyslýchat. Přece jenom jsem delikvent. Pomůžu ti, ale potřebuji aby si ty byla dost silná a zvládla to." Podívala sem se na něj. Už to nebyl ten kluk s kamennou tváří, ale úplně někdo jiný. Přikývla jsem. Jsem ochotna udělat vše. Už od začátku jsem se rozhodla, že chci zůstat navždy se Shoem.
Po hodině jsem začala balit věci. Jídlo, peníze, oblečení a doklady. Sho věděl e tady nemůžeme zůstat a proto se rozhodl semnou odjet do Tokia. Kousek od Tokia je dům ve kterém už nikdo nebydlí. Prý tam strávil nějaká léta než se dostal sem. Bylo pozdě. Měli jsme sbalené věci. Nechal mě si lehnout na jeho futon, že prý se vyspí na zemi. Poděkovala jsem mu a po chvilce jsem usnula.
Ráno:
Probudilo mě slunce, které na mě jasně svítilo. Podívala jsem se po pokoji. Sho tady nebyl. Na své kartě jsem měla dostatek peněz, abychom mohli daleko odcestovat. Matka mě bude hledat a navíc má mou fotku ,takže každý pozná kdo jsem. Napsala jsem Shoovi na papír, že se za chvilku vrátím. Běžela jsem do kadeřnického salónu.
"Asuna-chan dlouho jsem tě tady neviděla. Jak se máš." Pozdravila mě známá matky. Narozdíl od maky byla hodná. Nic jí neřeknu o mém útěku.
"Hana-san chtěla bych změnit svůj účes. Mohla by jste mi pomoct?" Podívala se na mě a pak mě ihned posadila na židli před zrcadlo.
"Tak jaký jiný účes by jsi chtěla?" Zeptala se mě.
"Chci aby jsi mi vlasy sestříhala nad ramena a obarvila mě." S překvapením se na mě podívala.
"Chceš si obarvit vlasy? Vždyť máš tak nádhernou barvu vlasů." Chválila mi je. Jenže právě proto budu s touhle barvou nápadná.
"No dobře. Jakou barvu chceš. Řeknu ti že teď je v módě nosit červené vlasy. Spousta holek se nechává obarvit na červenou." Přikývla jsem že chci. Hana-san se do mě pustila. Zabrala jsem jí víc jak necelou hodinu. Nakonec stál před zrcadlem někdo úplně jiný. Hodně jsem jí poděkovala. Zaplatila jsem jí a běžela jsem zpátky domů k Shoovi. Přes hlavu jsem si dala kapuci, abych nebyla tolik nápadná.
"Víš že ti to trvalo? Kde jsi sakra by-" Odmlčel se. Koukal na mě vyjeveně.
"Kdo jsi?" Optal se. Musela jsem se zasmát.
"To jsem já Sho. Změnila jsem si účes aby mě nikdo nepoznal. Takhle tě nikdo nebude podezírat. Teď jsem ti více podobná." Smála jsem se. Chvilku jsme na sebe jen tak hleděli, když tu nejednou se ozvali sirény. Začala jsem panikařit. To už na to matka přišla?
"nedá se nic dělat. Budeme muset utéct zadem. Asuna vezmi si rychle věci a pojď za mnou." Poslechla jsem. Dala jsem si batoh na záda a Sho svůj. Otevřel okno. Utíkali jsme přes zadní balkóny. Sho mě držel za ruku, pro jistotu kdybych padala. Policie už musela vtrhnout do bytu. Utekli jsme společně přes zadní zahrady na vlakovou stanici. vstoupili jsme na vlak, který akorát jel zrovna do Tokia. Nastoupili jsme a sedli si vedle sebe. Vlak nebyl plný. Málo lidí odsud jezdí do Tokia. Stiskla jsem Shoovu ruku jak jsem byla nervózní.
"Asuna vše už je v pohodě. Utekli jsme jim, ale teď se musíš s tím poprat ty. Opravdu si chtěla všechno opustit?" Podíval se na mě.
"Nechtěla jsem vše opustit, ale nemohla jsem vydržet to vězení. Pokud bych jela do Kyota cítila bych se stále ve vězení. A navíc nechci do svých problémů zatáhnou Eriku s Rui."A sklopila jsem svůj pohled. Sho si vzala mobil a něco na něm dělal. Podívala jsem se. Mazal si čísla.

"Co to děláš?" Vzala jsem mu telefon.
"Asuna jestli si opustila všechno co znáš musíš si vymazat všechny kontakty na své přátelé a na své příbuzné. Potom si změníme čísla, aby nás nenašli. Musíš podstoupit tuto oběť pokud nechceš, aby tvé kamarádky trpěli." Vzal si telefon zpátky. Pustila jsem mu ruku a sáhla jsem do kapsy od kalhot pro svůj mobil. Označila jsem všechny své kontakty a vymazala je. Omlouvám se Erika, Rui. Nebudu schopna dodržet náš slib.

11. díl Chci ho vidět

25. srpna 2015 v 21:33 | Aria
Minna Konbanwa!
Tak přináším předposlední díl Ryōkin mibarai to hime. Snad si díl užijete. Hodně se v tomhle díle mluví tak doufám, že si jí užijete a omlouvám se za pravopisné chybi.

Chci ho vidět.
Z pohledu Asuny:
Byla jsem svázaná. Bojím se co mi udělají. Zase jsem si vzpomněla na to před tím. Ten chlap s děsivým úsměvem. O co víc se bojím, že ublíží Shoovi, Shinovi a Shunovi. Bojím se o ně víc než o sebe. Jeden z nich ke mně přistoupil a naklonil se na de mnou. Chytl za mé šaty a roztrhl je, takže mi byl vidět skoro celý hrudník. Chtěla jsem se zakrýt, ale měla jsem ruce svázané za sebe. Druhý to zase vše natáčel. Začala jsem se třást. Snažila jsem se bránit tak, že jsem začala kopat nohama, jenže jsem udělala chybu, on mě uhodil pořádně do břicha. Zakašlala jsem.
"Máš to?" Ptal se toho druhého co to natáčel.
"Jo. Perfektní. Teď to můžeme tomu chudákovi poslat a on sem určitě přijde." Smál se pro sebe. Udělali to proto, aby Shoa vylákali? Prosím Sho nechoď sem. Další toto u počítače přeposílali. Určitě mu to dojde.
"Teď určitě přijde a udělá cokoliv, aby tu holku zachránil." Smál se jeden z nich. Co mám dělat? Kvůli mé blbosti mě chytili a teď možná zabijí Shoa. To nemůžu dopustit. Vstala jsem na nohy a rychle jsem běžela. Marně. Jeden ze stráží mě chytil za vlasy a odhodil mě zpátky kde jsem byla.
"Co chcete Shoovi udělat?!" Zařvala jsem na ně. Ostatní se jenom smáli a vůbec mi neodpověděli. Uplynulo 30 minut. Dveře se rozrazili. Venku už byla tma, takže jsem neviděla postavu kdo tam stojí.
"Tak si nakonec přišel. Kuchinawa Sho." Řekl jeden z nich. Sho? To ne oni ho zabijí, když tu bude. Sho i bratry Kasai vstoupili dovnitř. Sho měl zatvrdlou tvář, takže se nedalo poznat jestli je naštvaný nebo ne. Podíval se na mě. V očích jsem měla slzy. Ne proto že se bojím o sebe, ale proto že se bojím, že Shoa nějak zraní.
"Jaký je to pocit vidět svou přítelkyni takhle? Kuchinawa Sho." Usmíval se. Ostatní měli připravené zbraně . Zatím je ale nevytasili.
"Přítelkyně? Já tu holku vůbec neznám." Všichni strnuli. I já. Zalhal jim že mě nezná, přitom jsem se s ním s kamarádila.
"O čem to mluvíš? Víme že tahle holka je tvá kamarádka." Ukázal na mě.
"Vidím ji poprvé v životě. V tohle městě žije spousta lidí, takže jste si jí s tou jinou spletli. Neznám ji." Řekl jim svůj důvod.
"Tak proč si tedy přišel. Každý ví že když je jeho kamarád v nesnázích, přijde mu pomoci."
"Nechtěl jsem, aby jste zabili někoho, kdo semnou nemá něco společného." Obdivovala jsem ho. Stále si zachoval klidnou tvář. Takhle je určitě přesvědčí a pustí mě. Jeden se z nich dal do smíchu a ostatní se k němu přidali. Děsilo mě to.
"Takže říkáš že to není tvoje přítelkyně? To je perfektní. Tak ti určitě nebude vadit když jí znásilníme ne?" Vylekala jsem se. Sho měl tvář stále stejnou. Ani tohle s ním nepohnula. Je uvnitř opravdu tak chladný že nic necítí? Dva muži se ke mně přibližovali. Jeden mě popadl za vlasy a donutil mě stát. Zakřičela jsem bolestí.
"Opravdu to není tvá přítelkyně? To necháš jinou holku na pospas?" Usmíval se. Jeden mě držel za vlasy a druhý mě osahával. Podívala jsem se na Shoa. Svým pohledem jsem chtěla říci ať se nedívá. Jenže on se na mě díval a stále měl stejnou tvář.
"To jsi opravdu tak chladný Kuchinawa Sho? Necítíš nic i když to všechno odnáší holka, která s tebou nemá něco společného?"
"Ty. Moc mluvíš. Právě proto nesnáším takové typy, kteří jsou strašně ukecaný." Do očí mi vyhrkli slzy.
"Co po mě vlastně chcete?" Optal se jich Sho.
"Hmm. Pomstu? Chceme aby si trpěl jako jsme trpěli mi, když si zostudil." Usmíval se. Chtějí se pomstít Shoovi za to že je potrestal? Sho má přece jenom smysl pro spravedlnost. Tohle mě jak si uklidnilo a dočista jsem zapomněla, že mě ti dva chlápci drží. Dokonce jsem se i usmála. Shouv pohled spočinul na mě. Jakmile můj pohled spatřil usmál se taky. Poté svůj pohled obrátil na toho kdo jim velí. Tedy na toho ukecaného.
"Vy... už jste od začátku prohráli. Mysleli jste že sem přijdeme bez nějakého plánu?" Smál se Sho. Věděla jsem že má Sho nějaký plán. Tomu chlápkovi konečně spadnul úsměv.
"Říkali jsme ti... pokud něco provedeš. Budeš mít v záloze nějaký plán. Tuhle holku namístě odstřelíme." Co? Ti dva co mě drželi mi dali pistoli k hlavě. Dostala jsem strach. Co se bude teď dít? Ve chvilce ticha se ozval tichý výstřel a pak už jenom křik. Jeden z těch chlápků ode mě ustoupil a držel se za ruku. Druhý mu chtěl pomoct, ale dostal zásah do nohy. To byla má příležitost utéct. Utíkala jsem k Shoovi co mi nohy stačili, ale dostala jsem zásah do nohy. S bolestí jsem vykřikla spadla na zem.
"Hloupá holko! Myslíš si že můžeš nějak utéct?" Smál se mi. Podívala jsem se Shoovím směrem. Jeho kamenná tvář zmizela. Jeho oči vyzařovali zlost a strach.
"K Asuně se ani nepřibližuj!" A namířil na něj pistolí.
"Já jsem si to myslel, že ta holka je tvá přítelkyně." A usmíval se znova. Sho po něm vystřelil, ale vedle. Nejspíš ho chtěl zastrašit. Běžel ke mně. Ostatní na něj mířili a na mě taky. Zastavil se.
"Pohni se a mí muži tě s tou holkou odprásknou." Dostala jsem strach. Natahovala jsem po Shoovi ruku. Jako bych chtěla, aby na mě dosáhnul. Ozval se výstřel. Nějací muži vběhli do místnosti a začali po ostatních střílet. Byli obklíčeni.
"Ty bastarde!" Zařval na Shoa. Velitel Shoovi nestál ani za pohled a tak ke mě přiběhnul. Natáhla jsem k němu ruce a on mě vzal do náruče.
"Asuna tvá noha. I hned tě odvezeme do nemocnice." Dělal si o mě starosti. Takovouhle tvář jsem u něj ještě neviděla. Natáhla jsem ruku a položila mu jí na tvář.
" Já jsem v pořádku. Hlavně že ty jsi v pořádku Sho." Usmála jsem se na něho. Začala jsem podléhat bolesti. Mé oči byli stále těží a težší. Slyšela jsem už jenom hlas Shoa jak na mě volá. Potom už si nic nepamatuji.

Probudila jsem se v nemocnici. Naštěstí ne na jipce, ale v normálním pokoji.
Jenom jsem měla kapačku a obvázanou nohu. Snažila jsem se vzpomenout co se stalo. Bolela mě hlava. Pamatuji si Shoovu tvář jak na mě s vážnou tváří volá. Chci ho vidět. Chci vidět Shoa. Vstala jsem z postele a opřela jsem se o stojan na kapačku. S pomocí ní jsem vyšla na chodbu. Bylo mi jedno jestli mě někdo uvidí, já chci jen vidět Shoa a ujistit se že je v pořádku. Dostala jsem se k výtahu a svezla jsem se až dolů. Venku už svítilo slunce. Byl nový den. Trochu mě to oslnilo. Belhala jsem se po chodníku, směrem k domu kde bydlí Sho. Po nějaké době mě zastavili nějací lidi. Snažila jsem se je odstrčit, ale byla jsem moc slabá na to.
Nakonec jsem se vrátila zpátky do svého pokoje. a byla jsem hlídaná. Proč mi nikdo nechce dovolit vidět Shoa a ujistit se že je v pořádku.
"Asuna!" Ten známí hlas. Matka? Co tady dělá?
"Jsi v pořádku je ti dobře?" Dělala si starosti. Přikývla jsem že mi nic není.
"Zavolal nám ten tvůj spolužák. I hned jsme si objednali letadlo a po pár hodinách jsme dorazili." Nemohla jsem se na ni podívat. V hlavě mi vířili myšlenky.
"Asuna. Ten kluk je opravdu nebezpečný. Zakazuji ti se s ním stýkat!" Cože? Nechce abych se vídala se Shoem? To mi přece nemůže dovolit.
"Proč? Sho nikomu nic neudělal! Je hodný."
"Zatáhl tě do svých problému a ještě tě nechal zranit, tohle nebudu tolerovat!" Stála si za svým. Možná ho nebudu přes prázdniny vídat, ale budu se s ním setkávat ve škole.
"Jo a ještě něco. Sice jsou letní prázdniny, ale zavolala jsem do tvé školy že budeš přestupovat jinam." Teď jsem se na ni tázavě podívala.
"Cože? Budu přestupovat jinam? Proč? Mě se v téhle škole líbí. Mám tu kamarády stala jsem se předsedkyní. Proč musím přestupovat?"
"Budeš přestupovat na elitní školu v Kyotu. Budeme se stěhovat, protože se naše firma stěhuje právě tam. A navíc se staneš vedoucí této firmy. Už dávno jsem tě chtěla nominovat jako svého zástupce." Kyoto, elitní škola, zástupce. Tyhle slova jsem si dokola opakovala. Nechci se stěhovat a už vůbec nechci pracovat v rodinné firmě.
"Já nechci být tvá zástupkyně matko! Chci se stát slavnou pekařkou a cukrářkou. Chci aby byli všichni lidé kolem mě šťastní."

"Nebudeme diskutovat. Až tě pustí domů, budeš se učit jak vést firmu. Naši lidé tě budou hlídat, kdyby si náhodou chtěla utéct z nemocnice." Byla jsem tak překvapená. Budu se stěhovat. Už neuvidím své kamarády? Už nikdy znovu neuvidím Kuchinawu Shoa?

Informace k povídkám

25. srpna 2015 v 15:27 | Aria |  Moje kecy
Tak jak jsem před tím říkala u povídky tady je pár informací co se bude týkat povídek.

1. Povídka Ryōkin mibarai to hime se chýlí ke konci a bude na ni navazovat druhá série, na kterou si budete muset počkat. I když jí mám hodně promyšlenou a mohla bych jí do konce psát.
2. Povídka Shinigami love story se po skončení první série Ryōkin mibarai to hime začne psát. Tím pádem se druhá série pozastavuje.
3. Povídky dračích sester se budu snažit též psát, ale je to těžké, protože jsem si Edolas do detailu nepředstavila, takže zatím nevím jak dál psát, ale budu se snažit.
4. Povídka Second face ruším. Mám spoustu práce navíc střední takže jeden týden tady nebudu kvůli praxi. A navíc jsem jí v sešitě sepsala tak jak jsem nechtěla. Tak se omluvám.
5. Lost future bude nadále pozastavené ještě jsem si to pořádně nepromyslela.
6. Povídky z anime Hiiro no Kakera Láska bez hranic. To pořád nevím jak se k ní mám dostat, protože jsem zaneprázdněna ostatními povídkami. Takže je nadále pozastavena na dobu neurčitou.


Snad mě chápete s povídkami. Mám už jenom týden na to abych hodně psala a koukala na anime Střední škola, budu mít hodně práce a navíc hned první týden ve škole máme sraz všech naučných oborů, aby jsme se navzájem poznali Takže ten první měsíc bude fuška a zvyknout si na nové prostředí a nové lidi. Ještě že bude semnou kámoška. No to je asi tak vše užijte si poslední týden prázdnin.

10. díl Brigáda

25. srpna 2015 v 15:14 | Aria
Minna Konichiwa!
tka zase přináším díl povídky Ryōkin mibarai to hime. Chci jí do konce prázdnin dopsat takže dneska by tu měl být další díl. Asi už budou jenom dva díly a pak bude na řadu druhá sériie, kde se o všem dozvíme. Budete určitě překvapení :) Jak to nakonec všechno v téhle povídce dopadne. Jakmile skončí první sérii, chci se vrhnou na povídku Shinigami love story a povídky dračích sester. No o povídkách se dozvíte v druhém článku, který hned vyjde. no užijte si povídku a omlouvám se za pravopisné chybi.

Brigáda
Z pohledu Asuny:
"Mějte se tady moc pěkně, lidi." Loučil se s námi Rin.
"Ty se taky měj dobře." Oplatili jsme mu to. Dneska Rin odlétá zpátky do Ameriky. Ty dva týdny jsme si spolu pořádně užili. Bude nám hrozně smutno. Hlavně Rui. Bylo na ní poznat že jí bude Rin chybět.
"Asuna ještě něco." Otočil se na mě Rin.
"Co pak?" Usmála jsem se.
"To nic. Měj se dobře a za rok se zase uvidíme." Objali jsme se a šel dát letenku a nastupoval do letadla. Trochu mi pýchlo u srdce, když musí Rin odlétat. No budeme si muset zbytek prázdnin pořádně užít. Od Rui jsem slyšela že si vzala brigádu, něco o hudbě. Erika zase bude vypomáhat v obecní knihovně. Já jsem měla v plánu pracovat v cukrárně a pomoci jim péct. I Sho bude chodit na brigádu. Prý tam chodí často i ve volných chvílích. Zajímalo by mě co rád dělá. Všichni jsme se společně vrátili domů. Rozdělili jsme se a každý šel svou cestou domů.
V pokoji jsem přemýšlela nad svou brigádou ve které už začnu zítra. Budu vstávat brzy a vracet se domů budu o šesté večer. To mi vyhovuje. Když se budu snažit třeba dostanu prémii. Matka a otec se budou vracet pozítří. Řekl že nám přivezli nějaké suvenýry, tak jsem zvědavá co. Svůj čas jsem zabíjela opakováním látky ze školy. Večer jsem si včas lehla do postele a usnula.
Ráno:
Zazvonil mi budík. Nechtělo se mi vstávat, ale mám brigádu tak musím. V koupelně jsem si opláchla obličej učesala vlasy a převlékla se do letních šatů. S Sebou jsem si vzala mobil a pohodlné boty do práce. V klidu jsem si šla cestou. Potkala jsem Rui a Eriku jak také míří na brigádu. Zamávala jsem jim a vstoupila jsem do cukrárny, kde budu celé léto pracovat.
"Ach tak už jsi přišla Asuna-chan." Přivítala mě vedoucí. Byla moc hodná. A díky své přátelské auře je toto místo vždy tak živé.
"Přeji dobré ráno paní vedoucí. S čím mohu začít?" Řekla jsem formálně.
"Můžeš začít s pečením ovocných dortů. Doufám že je zvládneš. Pokud ne můžeš se někoho optat."
"Zvládnu to nebojte se." Upokojila jsem jí. V šatně jsem si oblékla zástěru a své pohodlné boty a mobil jsem s kabelou jsem strčila do skřínky a zamkla. Přesunula jsem se do kuchyně, kde už byli kuchaři.
"Přeji všem dobré ráno." Pozdravila jsem je. Všichni se na mě otočili a s úsměvem mě též pozdravili. Kouluje tu příjemná atmosféra, všichni jsou tak milí. S odhodláním jsem dala do pečení ovocného dortu. Nejprve jsem udělala těso a když se zatím peklo v troubě dělala jsem krém. krémem jsem potom upečené těsto polila a vyzdobila jahodami a borůvkami. Tohle je zatím nejjednodušší dosrt, takže mám v plánu jít na jeden o trochu těžší. Budou překvapeni.
Celý den jsem nedělala nic jiného než jsem pekla dorty a připravovala různé zmrzlinové poháry. Už bylo po šesté a tak jsem ještě vypomohla s mytím nádobí.
"Dneska jsi to zmákla dobře Asuna-chan. Všichni tě tady v kuchyni chválí." Začervenala jsem se. Nečekala bych že všichni mě budou tak chválit.
"Moc vám všem děkuji. Je tady tak příjemná atmosféra, proto se mi tak dobře dělalo." Když byla kuchyň krásně uklizená vzala jsem si své boty v kterých jsem přišla, zástěru jsem dala do skřínky a vzala jsem si kabelu s mobilem. Podívala jsem se na hodinky. Ukazovali 18:30. Rozloučila jsem se s vedoucí a pomalu jsem šla domů. Za chvilku mi zazvonil mobil. Zvedla jsem ho.
"Haló?" Řekla jsem do telefonu.
"Ah onne-chan jsi ještě ve městě?"
"Jo teď právě akorát odcházím z brigády."
"Mohla by si prosím koupit nějakou zmrzlinu a jahody?" Poprosila mě.
"To už doma žádné nejsou?" Divila jsem se.
"Bohužel ne. Už došli."
"No dobře půjdu to koupit, zatím se měj ahoj." A zavěsila jsem. Takže Sakura chce koupit zmrzlinu a jahody. To budu muset na druhou stranu. Přešla jsem přechod a dala jsem se přes celé město. V obchodě jsem sehnala zmrzlinu, ale bohužel jahody byli vyprodané. No snad to Sakuře nebude vadit. Vracela jsem se zpátky zkratkou. Začínala pomalinku tma takže bylo v uličce šero. Trochu jsem se bála, ale byla jsem odvážná. Temná ulička mě nezdolá. Trochu se ochladilo takže jsem se otřásla. Po chvilce jsem měla pocit že mě někdo sleduje. To mě trochu vyděsilo a tak jsem přidala do kroku. Jenže mě něco chytlo za ruce a dalo mi je za zády. Chtěla jsem vykřiknou, ale někdo mi dal přes pusu kapesník s nějakou omamnou látkou a hned jsem usnula a už si nic nepamatovala.
Zdáli se ozývali hlasy. Ještě jsem byla tou látkou omámená takže mi trvalo než jsem se vzpamatovala.
"Vypadá to že se naše holčička probudila." Nějací chlápci oblečení v saku se na mě dívali s pobavením. Nevěděla jsem o co tu jde. Byla jsem svázaná. O co tu jde. Jeden z nich ten vysoká ke mě se naklonil a chytl mě za bradu. Se strachem v očích jsem se na něj dívala. Nechtěla jsem to všechno zažít jako před tím. Sho zachraň mě.

"Ty budeš dobrá návnada, aby jsme vylákali Shoa Kuchinawu a jeho kamarády bratry Kasai." Mám být návnada pro Shoa. Co mu chtějí udělat. Co po něm chtějí?V hlavě mi to vše vířilo a nedokázala jsem se soustředit.

9. díl Festival

24. srpna 2015 v 22:16 | Aria
Tak další díl Ryōkin mibarai to hime. Snad vás povídka baví. Myslím si že konec a druhá série bude zajímavější :) Užijte si povídku a omlouvám se za pravopisné chybi.

Festival
Z pohledu Asuny:
Začalo svítat a já stále ležím v posteli. Nechce se mi vstávat. Po včerejším dni jsme to moc přehnali. Slavili jsme Eričiny narozeniny. Bolí mě hlava. hádám že i Rin bude mít depku. Dneska bych chtěla proležet v posteli i když je venku krásně. V tom se prudce otevřeli dveře.
"Co pa ještě ležíš v posteli. Venku je krásně." Rin stál ve dveřích a povzbuzoval mě.
"Ah dneska nemám na nic náladu. Bolí mě hlava." Rin ke mně přistoupil a šáhl mi na čelo.
"Horečku nemáš, to je aspoň dobře. Přinesu ti prášek proti bolesti hlavy a odpočívej jo?" Přikývla jsem a potom odešel. Z postele jsem se dívala ven jak je krásně a jak už jsou všichni na nohou. za týden pojede Rin domů. V tom mi zavibroval mobil. Zvedla jsem ho.
"Prosím?" Řekla jsem unaveně.
"Ah Asuna, chtěla by jsi dneska na letní festival Bude nádherný ohňostroj a spousta jídla bude to fajn." Nabídla mi Rui.
"Promyslím si to. Bolí mě hlava tak ležím v posteli. Snad do večera mi bude lépe."
"V šest hodin večer, jo?" A připrav si jukatu." A zatípla mi to. Jukatu co? Už dlouho jsem jí neměla na sobě. Byla jsem tak strašně unavená že jsem i hned usnula. Ani jsem si nevšimla že Rin mi přinesl lék.

Večer jsem se začala oblékat do Jukaty. Bylo to tak dávno co jsem si jí oblékala a stále si to pamatuji. Požádala jsem Sakuru, aby mi kolem pasu uvázala obi (pás). Vzala jsem si sandále svou taštičku a šla jsem za Rinem. Byl u sebe v pokoji. Zaklepala jsem a vstoupila dovnitř.
"Rin chceš jít semnou na letní festival? Půjdou i kluci." Neříkal nic. Jenom na mě koukal.
"Rin?"
"Co? Jo jasně že s tebou půjdu, bude to zábava." Zvedl se ze židle a přišel ke mně.
"Moc ti sluší ta jukata."
"Co? Ah moc ti děkuji." Začala jsem se trochu červenat. Určitě i Rin se červenal. Sakura s námi nešla, měla v plánu něco jiného. Společně jsme šli na festival. Dohodli jsme se na místo setkání. Všichni už tam čekali. S úsměvem jsem všechny pozdravila.
"Páni to je nádherná jukata Eriko. Je nová, že jo?" Dívala jsem se na ní. Měla krásné červené kimono s květinami.
"Moc ti děkuji. Otec mi jí sehnal, když měl dostatek peněz, tak ať vypadám na festivaly pěkně." a začervenala se. Na chvilku jsem si rýpla do Shuna.
"Sluší jí to, že jo Shun." Usmívala jsem se pro sebe. Shun jen přikývl a neříkal nic. Určitě nemá slov. Shoa jako by naše jukaty nezajímali se radši rozhlížel po stáncích kam by šel. Jako malý kluk. Říkám si pro sebe. Všichni společně jsme se procházeli po stáncích a užívali si festival. Zastavili jsme se u střelnice. "Jako každý správný džentlmen, musí pro dívku něco vystřelit." Rozhodla Rui. Vyvalila jsem na ni oči. Proč by kluci pro nás něco stříleli to nechápu. A už vůbec ne Sho. Ten by nikomu nic nedal. Radši jsem neříkala nic. Rin se rozhodl něco vystřelit. Trefil malého medvídka. Rui si o něj řekla a tak jí ho dal.
"Asuna chceš něco taky vystřelit?" Zeptal se mě Rin.
"To je v pohodě." A dělala jsem jakoby nic.
"Pane dvakrát prosím." Sho šel taky něco vystřelit. Vím že si to šel jenom vyzkoušet. Nikomu by nic nedal. Trefil krabičku ovázanou modrou mašličkou. Cenu si převzal a vrátil se k nám.
"Hmm? Na co tak zíráte? Já nikomu nic nedám." A nevšímal si nás.
"Ty vůbec nejsi džentlmen." Řekla sarkasticky Rui. Sho nic neříkal. Zajímalo by mě co s tou krabičkou udělá.
"Hej lidi! Pojďme chytit nějakou zlatou rybku." Navrhl Shin. Souhlasili jsme. Zkusila jsem to jako první. Bohužel se mí sítko protrhlo dřív než jsem stačila dát rybku do misky. Nikomu z nás se to nepovedlo. Je to opravdu obtížné chytat zlatou rybku, ale i přesto jsme si drželi úsměvy. Procházeli jsme stánky. dali jsme si takoyaki, ledovou tříšť i cukrovou vatu. Bylo to prima. Hlavně pro Rina, když se má za týden vrátit domů. A to si tady neužije ani polovinu prázdnin. Proto se snažím s ním být co nejvíc, aby měl hezké vzpomínky.
"Asuna máš něco na puse." Ukázal na mě Rin.
"A co?" Zeptala jsem se ho. Rin ke mně přistoupil a prstem mi odstranil špínu, kterou jsem měla u pusy.
"Děkuji ti." A věnovala jsem mu milý úsměv.
"Už bude devět hodiny za chvilku začne ohňostroj. Pojďme si najít pěkné místo na koukání." Navrhla Rui. Všichni jsme souhlasili a šli hledat pěkné místo. Našli jsme ho na kopečku, kde byl krásný výhled. Byla tu spousta párů. Nikdo tu nebyl sám. Sho stál kousek opodál a tak jsem k němu přišla. Nevěnoval mi pohled a radši se koukal po okolí.
"Užíváš si letní prázdniny dokud to jde Sho?" Začala jsem.
"Jo." A zas mlčel.
"Bavil tě dnešní festival, Eričiny narozeniny a ta pláž?" Nevěděla jsem co říkám, ale chtěla jsem se ujistit že ho to baví. Po chvilce mlčení nakonec promluvil.
"I když všichni jste otravní a pořád se smějete jakoby nic, uvnitř v sobě jsem se bavil." Srdce mi poskočilo. Bála jsem se, že ho jenom otravujeme, ale on se nakonec bavil. Chtěla jsem něco říci, ale vyrušilo mě vybouchnutí rachejtle. Ohňostroj už začal. Nádhera. Různé barvy se měnili. Všichni se na to dívali a bavili se. Byla jsem moc ráda. Podívala jsem se na Shoa. I když byl menší než já, připadal mi větší. Jakmile ucítil můj pohled otočil se. Svůj zrak jsem radši sklopila do země a pak zase na ohňostroj.
"Asuna!" Zavolal na mě přes rachot ohňostroje. Podívala jsem se na něj. Podal mi tu krabičku co vystřelil. Myslela jsem, že jí nechce nikomu dát. Chviličku jsem zaváhala, ale pak jsem jí přijala. Dívala jsem na tu krabičku ovázanou modrou mašličkou. věnovala jsem nejvřelejší usměv. Radši upřel svůj pohled zpátky na ohňostroj. Krabičku jsem pevně držela v ruce a nechtěla jsem jí upustit. První dárek, který jsem dostala od Shoa.
Všichni jsme se potom vraceli domů. Každý odcházel jiným směrem. Společně s Rinem jsme odcházeli domů.
"Byla to opravdu zábava, co Asuna?" Usmíval se Rin.

"Jo to opravdu byla." Popřála jsem Rinovi dobrou noc a odešla jsem do pokoje. Sundala jsem si jukatu a schovala jí zpátky do skříně. Krabičku jsem si dala na parapet vedle postele a se zasněnýma očima jsem se na ni dívala. Okamžitě jsem potom v posteli usnula.