Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

11. díl Chci ho vidět

25. srpna 2015 v 21:33 | Aria
Minna Konbanwa!
Tak přináším předposlední díl Ryōkin mibarai to hime. Snad si díl užijete. Hodně se v tomhle díle mluví tak doufám, že si jí užijete a omlouvám se za pravopisné chybi.

Chci ho vidět.
Z pohledu Asuny:
Byla jsem svázaná. Bojím se co mi udělají. Zase jsem si vzpomněla na to před tím. Ten chlap s děsivým úsměvem. O co víc se bojím, že ublíží Shoovi, Shinovi a Shunovi. Bojím se o ně víc než o sebe. Jeden z nich ke mně přistoupil a naklonil se na de mnou. Chytl za mé šaty a roztrhl je, takže mi byl vidět skoro celý hrudník. Chtěla jsem se zakrýt, ale měla jsem ruce svázané za sebe. Druhý to zase vše natáčel. Začala jsem se třást. Snažila jsem se bránit tak, že jsem začala kopat nohama, jenže jsem udělala chybu, on mě uhodil pořádně do břicha. Zakašlala jsem.
"Máš to?" Ptal se toho druhého co to natáčel.
"Jo. Perfektní. Teď to můžeme tomu chudákovi poslat a on sem určitě přijde." Smál se pro sebe. Udělali to proto, aby Shoa vylákali? Prosím Sho nechoď sem. Další toto u počítače přeposílali. Určitě mu to dojde.
"Teď určitě přijde a udělá cokoliv, aby tu holku zachránil." Smál se jeden z nich. Co mám dělat? Kvůli mé blbosti mě chytili a teď možná zabijí Shoa. To nemůžu dopustit. Vstala jsem na nohy a rychle jsem běžela. Marně. Jeden ze stráží mě chytil za vlasy a odhodil mě zpátky kde jsem byla.
"Co chcete Shoovi udělat?!" Zařvala jsem na ně. Ostatní se jenom smáli a vůbec mi neodpověděli. Uplynulo 30 minut. Dveře se rozrazili. Venku už byla tma, takže jsem neviděla postavu kdo tam stojí.
"Tak si nakonec přišel. Kuchinawa Sho." Řekl jeden z nich. Sho? To ne oni ho zabijí, když tu bude. Sho i bratry Kasai vstoupili dovnitř. Sho měl zatvrdlou tvář, takže se nedalo poznat jestli je naštvaný nebo ne. Podíval se na mě. V očích jsem měla slzy. Ne proto že se bojím o sebe, ale proto že se bojím, že Shoa nějak zraní.
"Jaký je to pocit vidět svou přítelkyni takhle? Kuchinawa Sho." Usmíval se. Ostatní měli připravené zbraně . Zatím je ale nevytasili.
"Přítelkyně? Já tu holku vůbec neznám." Všichni strnuli. I já. Zalhal jim že mě nezná, přitom jsem se s ním s kamarádila.
"O čem to mluvíš? Víme že tahle holka je tvá kamarádka." Ukázal na mě.
"Vidím ji poprvé v životě. V tohle městě žije spousta lidí, takže jste si jí s tou jinou spletli. Neznám ji." Řekl jim svůj důvod.
"Tak proč si tedy přišel. Každý ví že když je jeho kamarád v nesnázích, přijde mu pomoci."
"Nechtěl jsem, aby jste zabili někoho, kdo semnou nemá něco společného." Obdivovala jsem ho. Stále si zachoval klidnou tvář. Takhle je určitě přesvědčí a pustí mě. Jeden se z nich dal do smíchu a ostatní se k němu přidali. Děsilo mě to.
"Takže říkáš že to není tvoje přítelkyně? To je perfektní. Tak ti určitě nebude vadit když jí znásilníme ne?" Vylekala jsem se. Sho měl tvář stále stejnou. Ani tohle s ním nepohnula. Je uvnitř opravdu tak chladný že nic necítí? Dva muži se ke mně přibližovali. Jeden mě popadl za vlasy a donutil mě stát. Zakřičela jsem bolestí.
"Opravdu to není tvá přítelkyně? To necháš jinou holku na pospas?" Usmíval se. Jeden mě držel za vlasy a druhý mě osahával. Podívala jsem se na Shoa. Svým pohledem jsem chtěla říci ať se nedívá. Jenže on se na mě díval a stále měl stejnou tvář.
"To jsi opravdu tak chladný Kuchinawa Sho? Necítíš nic i když to všechno odnáší holka, která s tebou nemá něco společného?"
"Ty. Moc mluvíš. Právě proto nesnáším takové typy, kteří jsou strašně ukecaný." Do očí mi vyhrkli slzy.
"Co po mě vlastně chcete?" Optal se jich Sho.
"Hmm. Pomstu? Chceme aby si trpěl jako jsme trpěli mi, když si zostudil." Usmíval se. Chtějí se pomstít Shoovi za to že je potrestal? Sho má přece jenom smysl pro spravedlnost. Tohle mě jak si uklidnilo a dočista jsem zapomněla, že mě ti dva chlápci drží. Dokonce jsem se i usmála. Shouv pohled spočinul na mě. Jakmile můj pohled spatřil usmál se taky. Poté svůj pohled obrátil na toho kdo jim velí. Tedy na toho ukecaného.
"Vy... už jste od začátku prohráli. Mysleli jste že sem přijdeme bez nějakého plánu?" Smál se Sho. Věděla jsem že má Sho nějaký plán. Tomu chlápkovi konečně spadnul úsměv.
"Říkali jsme ti... pokud něco provedeš. Budeš mít v záloze nějaký plán. Tuhle holku namístě odstřelíme." Co? Ti dva co mě drželi mi dali pistoli k hlavě. Dostala jsem strach. Co se bude teď dít? Ve chvilce ticha se ozval tichý výstřel a pak už jenom křik. Jeden z těch chlápků ode mě ustoupil a držel se za ruku. Druhý mu chtěl pomoct, ale dostal zásah do nohy. To byla má příležitost utéct. Utíkala jsem k Shoovi co mi nohy stačili, ale dostala jsem zásah do nohy. S bolestí jsem vykřikla spadla na zem.
"Hloupá holko! Myslíš si že můžeš nějak utéct?" Smál se mi. Podívala jsem se Shoovím směrem. Jeho kamenná tvář zmizela. Jeho oči vyzařovali zlost a strach.
"K Asuně se ani nepřibližuj!" A namířil na něj pistolí.
"Já jsem si to myslel, že ta holka je tvá přítelkyně." A usmíval se znova. Sho po něm vystřelil, ale vedle. Nejspíš ho chtěl zastrašit. Běžel ke mně. Ostatní na něj mířili a na mě taky. Zastavil se.
"Pohni se a mí muži tě s tou holkou odprásknou." Dostala jsem strach. Natahovala jsem po Shoovi ruku. Jako bych chtěla, aby na mě dosáhnul. Ozval se výstřel. Nějací muži vběhli do místnosti a začali po ostatních střílet. Byli obklíčeni.
"Ty bastarde!" Zařval na Shoa. Velitel Shoovi nestál ani za pohled a tak ke mě přiběhnul. Natáhla jsem k němu ruce a on mě vzal do náruče.
"Asuna tvá noha. I hned tě odvezeme do nemocnice." Dělal si o mě starosti. Takovouhle tvář jsem u něj ještě neviděla. Natáhla jsem ruku a položila mu jí na tvář.
" Já jsem v pořádku. Hlavně že ty jsi v pořádku Sho." Usmála jsem se na něho. Začala jsem podléhat bolesti. Mé oči byli stále těží a težší. Slyšela jsem už jenom hlas Shoa jak na mě volá. Potom už si nic nepamatuji.

Probudila jsem se v nemocnici. Naštěstí ne na jipce, ale v normálním pokoji.
Jenom jsem měla kapačku a obvázanou nohu. Snažila jsem se vzpomenout co se stalo. Bolela mě hlava. Pamatuji si Shoovu tvář jak na mě s vážnou tváří volá. Chci ho vidět. Chci vidět Shoa. Vstala jsem z postele a opřela jsem se o stojan na kapačku. S pomocí ní jsem vyšla na chodbu. Bylo mi jedno jestli mě někdo uvidí, já chci jen vidět Shoa a ujistit se že je v pořádku. Dostala jsem se k výtahu a svezla jsem se až dolů. Venku už svítilo slunce. Byl nový den. Trochu mě to oslnilo. Belhala jsem se po chodníku, směrem k domu kde bydlí Sho. Po nějaké době mě zastavili nějací lidi. Snažila jsem se je odstrčit, ale byla jsem moc slabá na to.
Nakonec jsem se vrátila zpátky do svého pokoje. a byla jsem hlídaná. Proč mi nikdo nechce dovolit vidět Shoa a ujistit se že je v pořádku.
"Asuna!" Ten známí hlas. Matka? Co tady dělá?
"Jsi v pořádku je ti dobře?" Dělala si starosti. Přikývla jsem že mi nic není.
"Zavolal nám ten tvůj spolužák. I hned jsme si objednali letadlo a po pár hodinách jsme dorazili." Nemohla jsem se na ni podívat. V hlavě mi vířili myšlenky.
"Asuna. Ten kluk je opravdu nebezpečný. Zakazuji ti se s ním stýkat!" Cože? Nechce abych se vídala se Shoem? To mi přece nemůže dovolit.
"Proč? Sho nikomu nic neudělal! Je hodný."
"Zatáhl tě do svých problému a ještě tě nechal zranit, tohle nebudu tolerovat!" Stála si za svým. Možná ho nebudu přes prázdniny vídat, ale budu se s ním setkávat ve škole.
"Jo a ještě něco. Sice jsou letní prázdniny, ale zavolala jsem do tvé školy že budeš přestupovat jinam." Teď jsem se na ni tázavě podívala.
"Cože? Budu přestupovat jinam? Proč? Mě se v téhle škole líbí. Mám tu kamarády stala jsem se předsedkyní. Proč musím přestupovat?"
"Budeš přestupovat na elitní školu v Kyotu. Budeme se stěhovat, protože se naše firma stěhuje právě tam. A navíc se staneš vedoucí této firmy. Už dávno jsem tě chtěla nominovat jako svého zástupce." Kyoto, elitní škola, zástupce. Tyhle slova jsem si dokola opakovala. Nechci se stěhovat a už vůbec nechci pracovat v rodinné firmě.
"Já nechci být tvá zástupkyně matko! Chci se stát slavnou pekařkou a cukrářkou. Chci aby byli všichni lidé kolem mě šťastní."

"Nebudeme diskutovat. Až tě pustí domů, budeš se učit jak vést firmu. Naši lidé tě budou hlídat, kdyby si náhodou chtěla utéct z nemocnice." Byla jsem tak překvapená. Budu se stěhovat. Už neuvidím své kamarády? Už nikdy znovu neuvidím Kuchinawu Shoa?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alida Alida | Web | 25. srpna 2015 v 23:27 | Reagovat

Páni! Tak tohle je čím dalé napinávější! Těším se na další!

2 Aria Aria | Web | 26. srpna 2015 v 7:18 | Reagovat

[1]: Děkuji dnes tu bude poslední díl a začnu psát povídku Shinigami love story :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama