Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Září 2015

Rokka no Yuusha RECENZE

20. září 2015 v 8:50 | Aria

Rokka no Yuusha

Typ: Anime
Počet dílů: 12
Žánry: Dobrodružné, magie, záhada, akční, fantasy

Příběh začíná tak, když se z hlubin probudil král démonů, bohové si vybrali šest hrdinů, kteří mají za úkol zničit krále démonů a zachránit tak svět. Adlet Maia, který se prohlašuje za nejsilnějšího muže na světě přichází na souboj nejsilnějšího bojovníka. Za narušení souboje Adleta zatknou a hodí do vězení. Několik týdnů Adlet zůstane ve vězení, když se bohové rozhodli ho zvolit mezi Rokka no Yuusha (hrdinové šesti květin).
Adlet prchá s princeznou Nachetanyou, která též byla zvolena mezi Rokka no Yuuha. Jak asi příběh bude pokračovat. Kdo budou ti další hrdinové šesti květin? Zachrání lidstvo před zkázou?
HODNOCENÍ:
Moc pěkné anime. Jenom mě štvalo jak několik dílů se snažili přijít na jednoho lháře, který se prohlašuje za hrdinu šesti květin. A jak to skončilo... Já chci pokračování. Skončilo to s otevřeným koncem tak by snad měli udělat ještě jednu sérii, aspoň doufám.
Hodnocení 8/10 Nelíbilo se mi jak to skončilo a že dlouho se moc nic nedělo.

Video for Alida

20. září 2015 v 7:38 Moje kecy
Minna Konichiwa!
Konečně se mi po takové době podařilo udělat video pro alidu. Strašně se moc omlouvám že to trvalo a snad se ti bude líbit. Pro jistotu si ho stahni do počítače, protože se může stát že video vymažu kvůli autorským právům. Můžeš to udělat přes savetube.com já to přes něj dělám taky :) No snad se video bude líbit.
Video pro Sasumi bude snad taky brzo. Stříhala jsem pár scén, ale nemám ještě vystřižené z toho druhého a přes týden tu nebudu, takže na videu dělat nebudu. Sand o víkendu se tady objeví :)
Ještě chci dodat k manze Fairy Tail, která vyšla. :D Natsu je nsad Gray nebo co? V klidu si sedé ve spodkách u Lucy a hraje s Happym karty. To jsem koukala opravdu... Rozhodně se ta manga začíná vyvíjet a já se těším na tu bitvu a jak to skončí :)

Nová série anime!

16. září 2015 v 17:13 | Aria |  Moje kecy
Minna Konbanwa!
Přináším vám velmi skvělou zpávu! Chtěla jsem si zjistit díl vyšlého anime a náhodou jsem narazila na anime, které strašně miluji. Kdo se dívá na anime Kami-sama Hajimemashita a je jeho fanoušek, tak na animebam.com vyšla nová série podle mangy. Jmenuje se to teď Kami-sama Hajimemashita: Kako-hen a je to opavdu moc hezký. Nevím jestli budou další díly, ale hrozně se na ně těším. To je asi ode mě vše a přeju pěkný den. :)

Videa k Vánocům. Už předčasně :)

13. září 2015 v 11:14 | Aria |  Moje kecy
Minna Konichiwa!
Vím že je to hodně brzo, ale potřebovala bych od vás všech vědět, jaké je vaše nejoblíbenější anime nebo dorama a z toho páry.
Potřebuji jenom prvních pět, které si umístíte podle žebříčku, třeba podle mě jak to tady máte znázorněné:
1. Fairy Tail pár: Natsu and Lucy
2. Pandora hearts pár: Oz and Alice
3. Fullmetal Alchemist pár: Edward and Winry
4. Inuyasha pár: Inuyasha and Kagome
5. Hiiro no Kakera pár: Takuma and Tamaki teď více Mahiro and Tamaki
Bude to dárek k Vánocům a potřebuji to už vědět dříve, protože mi to bude trvat dlouho než seženu do počítače určité anime.
Alidě a Sasumi se stále omlouvám že není udělané jejich video. V počítači už mám připravená anime na sestříhnutí, ale stále jsem se do toho nepustila. Hodně mě zaměstnává škola. Budu se to snažit udělat co nejdříve dokud nebude psát písemky a nebudu mít praxi.
Ještě potřebuji vědět v jakém souboru děláta gify obrázky. Já si je musím dělat v gifoupu, ale někdy se nevydaří tak kdyby jste mi poradili, prosím. :)

Aria se s vámi loučí. Na dobu neurčitou :D

Shinigami love story- 1. díl Setkání s shinigamim

12. září 2015 v 20:51 | Aria
Minna konbanwa!
Tak tady je konečně první díl povídky Shinigami love story. Snad vás díl trochu zaujme. Po prvé píšu i s úvodem, takže nevím jestli je to dost dobré. No užijte si povídku a omlouvám se za pravopisné chybi.

Úvod
Museli jste se v životě v něčem rozhodnout? Jakou správnou cestou se dát? Hádám že jste to všichni zažili. Určitě jste se museli rozhodnou, jaké oblečení na sebe koupit, na jakou školu se dát. Vím že tu tím jsme si prošli všichni, ale museli jste se rozhodnout mezi dvěma věcmi, které vám navždy změní život?
"Hej! Reina! Kde si?!"
"Tady jsem!"
"Co tady vyvádíš?"
"Vyprávím dětem příběh, když jsem byla ještě na střední škole."
"Hmm to musí být zajímaví, mohu taky si to poslechnout?"
"Vždyť ten příběh znáš?"
"To možná, ale ještě jsem ho neslyšel od vyprávět."
"No dobrá tak si tady sedni a poslouchej. A vy děti si taky pohodlně sedněte a poslouchejte.Začalo to takhle..."

Pondělí z pohledu Reiny:
"Dívej. Zase sedí v lavici a něco kreslí."
"Máš pravdu celé dny jenom sedí a maluje si nebo se učí." Celé dny ve škole nedělám nic jiného než se učím, nebo maluji květiny. Ve škole jsem často středem pomluv, protože jsem jediná ve škole, která se s nikým nebaví ani s učiteli. Často jsem se modlila, aby jednou někdo přišel a dokázal se mnou mluvit. Do dnes to nikdo neudělal.
Po škole chodím sama domů a v hlavě si často zpívám písničku. "Jsem doma!" Oznámila jsem svůj příchod a zula jsem si boty. Jako vždy se mi odpovědí dostalo ticho. Můj otec je často někde pryč ani nevím co dělá za práci. Matka hodně pracuje, takže často není doma a sestra chodí do hostitelského klubu. Odešla jsem do svého pokoje, položila jsem tašku k nočnímu stolu a převlékla jsem se do bílých šatů. Dnes venku je nádherně tak půjdu navštívit květiny, ty určitě budou rády, že přijdu a zazpívám jim.
Popadla jsem kropáč, který není těžký a pomalu jsem květiny zalévala a přitom jsem zpívala svou oblíbenou píseň. Byla jsem šťastná, když jsem tady v zahradě. Ráda tady jsem a zpívám květinám. Doufám, že jednoho dne přijde někdo kdo bude chtít ze srdce poslouchat můj hlas. Voda kolem mě létala vzduchem a já kolem květin tancovala s kropáčem. Připadám si jako v pohádce. Začalo zapadat slunce a květiny pomalinku začaly zavírat svá poupata. "Dobrou noc, mé krásné květiny." Odešla jsem do svého pokoje a šla jsem si dělat úkoly. Jakmile jsem měla hotové úkoly vlezla jsem si do vany a odpočívala v horké vodě. Horká voda mě tak uspávala, že jsem potom hned v posteli usnula.
Z normálního pohledu:
Noc byla tmavá ani měsíc nebyl vidět. Venku se zvedal silný vítr. V takovéto noci přijde záhadná osoba k Reině do pokoje. Temnota tuto záhadnou postavu pokrývalo od hlavy až k patě. Chvíli se rozhlížela po pokoji a pak přistoupila k posteli kde Reina spí. Svými tmavými oči, které nemají žádný cit se na Reinu dívali.
"Téhle holce mám vzít duši? Navíc v životě neprovedla nic špatného. Je čistá, žádný hřích jí netíží. " Po chvíle mlčení se záhadná osoba rozhodne: "Rozhodl jsem se. Udělám jí svojí ženou. A vše co bude její poprvé bude patřit mně." Naklonil se víc nad Reinou až se jeho rty dotkli těch její. Poté zase zmizel do tmavé noci. Kdo by čekal že tato dívka se bude muset v životě důležitém v něčem rozhodnout.

Úterý z pohledu Reiny:
Paprsky slunce mě šimrali do tvářích. Je to tak příjemně teplé. Vstala jsem z postele a šla jsem se osprchovat, abych byla do školy probraná. Oblékla jsem si uniformu vlasy jsem sepnula do dvou copů a popadla jsem tašku. Ještě než jsem vyšla z pokoje jsem si zkontrolovala, jestli mám blog na kreslení mých obrázků. Když bylo vše v pořádku vzala jsem si snídani a cestou jsem jí snědla.
Chvilku jsem před bránou školy stála a dívala se na všechny žáky, kteří do školy vcházeli. Sevřela jsem tašku v ruce a s odvahou jsem vstoupila do školy. Sundala jsem si boty a chtěla jsem je dát do mé skřínky, která byla jako vždy plná papírů obsahovaných vulgárními slovy. Nevšímala jsem si toho. Boty jsem dala do skřínky a papíry jsem vyhodila do koše a kráčela jsem do třídy. Všichni se mezi sebou bavili. Na nikoho jsem se neodvážila promluvit a tak jsem rovnou usedla do lavice a připravila se na hodinu. V lavici jsem seděla jako přimražená. Někteří po mně pokukovali a mluvili o mně. Takhle to mám každý ráno. Raději jsem si vzala sešit a opakovala jsem si látku. Krátce na to zazvonilo a do třídy vešel učitel.
"Děti utište se! Dnes k nám přestoupil nový student, tak k němu buďte milí." Učitel ukázal na dveře. Ten nový student vstoupil do třídy. Všichni se zděsili a přimrzli i učitel se trochu třásl.
"Prosím představ se." Hleděl na nás až potom se jeho pohled setkal s mým. Trochu mě to vystrašilo.
"Jmenuji se Renjiro Shi. Moc mě těší." Všichni dočista ztuhli. Jeho vzhled byl trochu strašidelný, protože měl polovinu tváře zakrytou. Ani nemohu pochopit, jak může přes ty obvazy mluvit.
"Hmm kam pak si sedneš." rozhlížel se učitel po třídě. Ten kluk neříkal nic a šel rovnou... mým směrem?To mě vyděsilo. Zastavil se u mé lavice a díval se na mě.
"Nebude ti vadit, když si sednu vedle tebe?" promluvil na mě.
"Co?" Nechápala jsem. Nový student se o otočil na kluka, který sedí vedle mě. Nic neříkal. Můj soused radši nic nenamítal a uvolnil mu místo. Ten nový kluk si sedl vedle mě?! To ne! Hodina byla dlouhá. Tedy mě to tak připadalo. Proč si on zrovna sedl vedle mě? Jakmile byla dlouhá přestávka na svačinu, jako vždy jsem chodila na střechu. Dnes tu bylo trochu větrno, ale je tu klid. Sedla jsem si a rozbalila svou svačinu. Nějak jsem zase neměla tolik hlad. Párkrát jsem si ukousla. Přemýšlela jsem hodně nad dnešním ránem. Divný kluk to byl a navíc se mi zdál starší, tak na 25 let. Podívala jsem se na hodinky. Už je čas jít do třídy. Vzala jsem krabici ve které ještě zbyla svačina a uháněla jsem do třídy. Jenže jako bych o něco zakopla a už jsem letěla vzduchem a spadla na tvrdou podlahu.
"Ah promiň neviděl jsem tě." Otočila jsem se a uviděla tři kluky jak se mi smějí. Udělali to naschvál. Jeden z nich se ke mně přibližoval. Popadl mě a pobaveně se na mě podíval. "Máš docela pěknou tvářičku, pojď se trochu pobavit." Vlepila jsem mu facku a utíkala jsem pryč. Nestihla jsem doběhnout ke schodišti, protože mě jeden chytil.
"Ne! Pusťte mě!" Křičela jsem.
"Můžeš už zmlknut!" A napřáhl na de mnou ruku. Čekala jsem až mě uhodí, ale nic nepřišlo. Otevřela jsem oči a uviděla jsem jak ten nový kluk zablokoval útok toho druhého.
"Ani se jí nedotkněte! Ona je moje. Pokud ještě jednou šáhnete na ni s vašima špinavými rukama, přísahám že si vezmu vaše hlavy a hodím je sežrat psovi, který chrání bránu do světa živých!" Co to říkal? Ti kluci se celý roztřásli a radši utekli. Oddychla jsem si.
"Um děkuji ti moc za záchranu." A uklonila jsem se.
"Jo. Musel jsem to udělat, jinak by jsi byla poskvrněná"
Cože?" Nechápala jsem. Přirazil mě ke zdi a podíval se mi do očí.
"Všechno co je tvoje je teď moje. Tvé tělo, tvá mysl, tvá duše a tvé srdce. Všechno to teď patří mě."
"O čem to mluvíš? Možná jsi mi teď zachránil život, ale to neznamená že ti patří." Usmál se.
"Tou záchranou jsem t nemyslel. Vybral jsem si tě jako svou ženu, protože jsi ještě panna. A navíc ještě ani nevíš s kým máš tu čest. Já jsem shinigami Renjiro a měl jsem za úkol přijít pro tvou duši, ale rozhodl jsem se, že tě udělám svou ženou než abys šla do podsvětí." Cože? On je shinigami? Já budu žena shinigamiho? To je teď všechno na mě moc. Asi omdlím. Odstrčila jsem ho odsebe a páděla jsem do třídy. Co se to tady u všech všudy děje. Shinigami si mě chce vzít?
Po škole jsem spěchala domů v domněnce, že mě ten shinigami nezastihne. Zula jsem si boty a běžela jsem do svého pokoje. S hlavou plnou myšlenek jsem skočila do postele. Proč se to všechno děje zrovna mě?
"Myslela sis že mi utečeš? Já jsem shinigami, přede mnou nikdy neutečeš." Stál tam on. Tentokrát vypadal jako shinigami. měl i kosu.
"Proč si sem přišel?"
"Budeš má žena tak tě musím hlídat, aby se ti nic nestalo." To mě trochu potěšilo, ale... Přála jsem si někoho kdo bude můj přítel, ale nemyslela jsem že by můj přítel byl shinigami.
"Proč zrovna já... proč já mám být ženou shinigamiho?"
"Neměla si na výběr. Už od včerejší noci si neměla na výběr. Jakmile k tobě přijde shinigami vezme si tvou duši nebo tě udělá svou ženou." Koukala jsem se na něho s bolestí v očích. Vzala jsem své šaty a převlékla jsem se v koupelně. Shinigamimu jsem nevěnovala ani pohled a odešla jsem do zahrady. Květinám jsem všechno řekla. Bojím se. Už nebudu žít normálně. Jedině co mě drží na tomto světě je má zahrada a hudba. S bolestí v srdci jsem všechno dala do písně, kterou zpívám. Několikrát mi ukáplo pár slz.
"To se mě tolik bojíš, že dokonce brečíš?" Uslyšela jsem za zády jeho hlas.
"Každý by brečel, kdyby už nemohl žít, ale víc čeho se bojím, že už nikdy nebudu moct zpívat a starat se o květiny." A znova mi ukáplo pár slz. Nedokázala jsem se na něho podívat. Otírala jsem si oči od slz. Poté jsem cítila že je blízko mě. Jeho ruka spočinula na mé hlavě. Vyděsilo mě to a zároveň utěšilo. Už jsem neříkala nic. Vrátila jsem se do pokoje a nic jsem neříkala. Rovnou jsem si lehla do postele a po chvilce usnula.

Futari no unmei: 2.díl

5. září 2015 v 15:16 | Aria
Minna Konichiwa!
Tak tady je další díl Futari no unmei. Nemůžu ani pomyslet jak jsem dříve psala. V tom by se ani chytrej nevyznal. :) No snad je to teď lepší. omlouvám se za pravopisné chybi.

Přátelé
Uplynula noc a Tamaki se probudila krásným zpěvem ptáků. Byla to přenádherná melodie a Tamaki si jí užívala až do konce. Pak teprve vstala oblékla se a uklidila po sobě futon. Otevřela dveře od svého pokoje a zamířila rovnou do kuchyně. Všichni ještě tvrdě spali a tak se Tamaki rozhodla že pro všechny uvaří snídani, aby splácela svůj dluh za to že jí tady nechávají bydlet. Uměla dobře vařit, jelikož bydlela sama tak jí nic nezbývalo než si pro sebe vařit. Snídani připravila na stůl kde všichni snídají. Akorát když měla všechno připravené kluci přišli na snídaní.
,,Páni to si všechno uvařila ty?" ptal se Mahiro.
,,Ano jelikož mě tady necháváte bydlet, tak vám to chci něčím splácet" odpověděla Tamaki.
,,No aspoň už nemusíš brzo vstávat, co Shinji? Už za tebe někdo uvaří" smál se Mahiro. Shinji taky dost koukal kolik toho Tamaki uvařila. Všichni usedli ke stolu a jedli. Tamaki je s radostí pozorovala jak jim chutná její jídlo.
,,Ty už si taky snídala?" zeptal se Takuma.
,,Ne ještě ne, chtěla jsem vám něco uvařit takže jsem ještě nesnídala" odpověděla Tamaki.
,,Hmm tím chceš říct že si pro nás chtěla uvařit jídlo aniž by ses sama najedla." řekl Yuichi.
,,Ano" kývla Tamaki.
,,Prosím sedni si k nám a najíme se spolu" nabídl Tamaki Suguru.
,,Ano ráda děkuji" poděkovala Tamaki.
,,Umíš opravdu dobře vařit jako Shinji" říkal plnými ústy Mahiro.
,,Děkuji" poděkovala. Všichni s chutí jedli Tamaki jídlo a nenechali ani kousek.
,,Měla bych už jít mýt nádobí" řekla Tamaki.
,,Pomůžu ti s tím" nabídl se Shinji.
,,Děkuji." Zatím co Tamaki a Shinji myli nádobí, ostatní se šli nadýchat čerstvého vzduchu.
,,Tamaki-senpai kde jste se naučila vařit?" zeptal se Shinji.
,,Potom co moje rodina zemřela na autonehodu sem bydlela sama a tak jsem se naučila vařit."
"Aha to je mi líto." cítil se provinile Shinji.
,,V pořádku nic se neděje" uklidnila ho Tamaki.
,,Shinji-kun ty a ostatní chodíte ještě do školy?" Zeptala se z ničeho nic na školu.
"Ano já jsem v prváku, Takuma v druháku, Mahiro-senpai ve třeťáku, Yuichi-senpai taky a Suguru-san ten už do školy nechodí."
"Aha." Když měli dodělané nádobí Tamaki šla trochu poklidit zahradu.
,,Ty Tamaki to pořád uklízíš?" Ptal se Mahiro.
,,Ano nic jiného nemám na práci a navíc mě tu necháváte bydlet tak vám to chci něčím splácet" odpověděla Tamaki. Vzala do ruky koště a metla před svatyní. Moc toho o nich nevím, měla bych se jich taky na něco zeptat. Říkala si v duchu Tamaki.
,,Tamaki-san pojďte sem na chvíli" volal na ní Suguru. Odložila koště, které opřela o zeď svatyně a přistoupila k Sugurovi.
,,Prosím sedni si" Pobídl jí Suguru.
"O čem jste chtěl se mnou mluvit Suguru-san?" ptala se Tamaki.
,,Určitě máš hodně otázek na nás a na tohle místo vid?" Začal Suguru.
,,Popravdě ano nejprve bych se chtěla zeptat, proč lidé tohle místo nazývají Démonovo doupě?" ptala se Tamaki.
,,Jelikož oni mají pravdu, mi všichni jsme potomci dávných bohů i démonů" odpověděl Suguru.
,,Ale proč? Vždyť jste jako lidé nemohou vás nazývat démony" Ptala se Tamaki víc.
,,Někteří lidé se nás bojí a tak si vymysleli tuhle domněnku a nás začali považovat za démony, proto jsme se odstěhovali dál od vesnice." odpověděl Suguru.
,,Aha, ale stejně nazývat vás démony je špatné" začala se zlobit Tamaki.
,,Děkuji Tamaki-san že si o nás děláš starosti" poděkoval jí Suguru.
,,Ještě jedna věc na kterou bych se chtěla zeptat. Co to bylo za tvory kteří mě napadli?" ptala se Tamaki.
,,To byli bohové jenž upadli do temnoty." Ozval se za jejími zády hlas. Byl to Mahiro kdo to řekl. ,,Mahiro-senpai?" Koukala Tamaki na kluka, který stál za rohem.
,,Byli to padlí bohové který pohltila temnota. I když jsou v temnotě stále je máme za bohy a neubližujeme jim" odpověděl jí na otázku Mahiro.
,,Aha."
,,No když už jste do hovořili co kdyby jsme se šli projít někam?" řekl Mahiro a popadl dívku za ruku.
Tamaki nejprve koukala na Mahira jak jí drží pevně za ruku a vede jí někam. Asi po chvilce jí ruku pustil.
,,Mahiro-senpai, Suguru-san mi vyprávěl něco co sem trochu nepochopila. Řekl že jste potomky dávných bohů nebo tak něco." Zeptala se ho Tamaki.
,,Má pravdu..." řekl Mahiro.
,,Co?" Nechápala.
,,Suguru má pravdu jsme potomci pradávných bohů, já jsem potomkem vrány, můžu kontrolovat vítr, ale nějakou záhadou naše schopnosti zeslabili. Pokud chceme chránit pečetě musíme mít dost síly. Ale ta nám najednou zmizela." řekl jí vše Mahiro.
,,Ostatní jsou taky někým jako jsi ty?" vyzvídala Tamaki.
,,Ano. Suguru je potomkem hada, Yuichi je potomkem posvátné lišky, Ryou je potomkem vlka, Shinjimu se jeho schopnosti ještě pořádně neprojevili a Takuma je potomkem boha podsvětí. Mi všichni jsme potomci dávný bohů." řekl Mahiro. Tamaki se zamyslela ale stále jí vše vrtalo hlavou, ale nechtěla se tím už zabývat.
,,Mahiro-senpai měli by jsme se vrátit." navrhla Tamaki.
,,A jo no měli by jsme se vrátit" odpověděl Mahiro. Oba dva se vraceli do svatyně a Tamaki si to namířila rovnou do kuchyně aby mohla uvařit oběd.
,,Tamaki-san pomůžu ti s obědem" nabídl se Shinji, připravený se zástěrou kolem pasu.
,,A děkuji Shinji" poděkovala Tamaki. Oba dva vařili oběd pro 7 lidí a pak jej položili na stůl.
,,Vy dva umíte skvěle vařit" řekl Mahiro a pustil se do jídla. "
Opravdu voní to dobře." řekl Takuma a hned začal jíst. Tamaki jedla potichu pozorně všechny sledovala jak jim jídlo chutná. Všichni se najedli a Tamaki vše šla uklidit. Po obědě všichni odpočívali. Yuichi se natáhl na sluníčku a spal. Mahiro četl jaký si časopis, Takuma luštil křížovky, Ryou se natáhl také a usnul, Shinji také usnul, Suguru si četl jakou si knížku a Tamaki si četla knihu kterou našla ve svatyni. Hodně se v ní dočetla o tomhle místu. Uběhlo pár hodin a slunce začalo zapadat. Všichni se zvedli a rozdělili se do skupin, a pak někam odešli. Tamaki tam nechali samotnou a tak tam hlídala svatyni. Tamaki se chtěla vrátit dovnitř, ale najednou jí začala bolet hlava, nevěděla z čeho to je a tak si vzala prášek ale ten vůbec nezapůsobil stále jí hlava bolela. Bolest dlouho nevydržela a omdlela. Když se jedna skupina vrátila všimli si jak Tamaki leží na zemi a ani se nehýbe. Přiběhli k ní a zvedli jí ze země.
Tamaki se po chvilce probudila a řekla že jí najednou rozbolela hlava. Kluci nevěděli s čeho to je a tak Tamaki pro jistotu drželi kdyby zase spadla. Ostatní skupina se vrátila a šla na večeři. Tamaki se večeře nezúčastnila a šla radši do svého pokoje. Kluci si o ní dělali starosti a tak jí přinesli večeří do pokoje. Tamaki poděkovala a vrátila jim talíře zpátky.

Tak takoví je to pocit nebýt sama a mít přátele kteří si navzájem pomáhají je to skvělí pocit. Říkala si v duchu Tamaki. Také u ní zůstala liška Osaki. A spolu spali vedle sebe.

Futari no unmei: 1.díl

5. září 2015 v 15:15 | Aria
Minna Konichiwa!
Tohle je první díl povídky Láska bez hranic na Mahira a Tamaki. Možná asi změním název. Moc se mi nelíbí. Futari no unmei znamená to Osud vou lidí. Nevím který z nich je hezčí, ale ten v Japonštině se mi zdá lepší.
Tato povídka je i na mém starém blogu, ale tady je opravená, aby se lépe četla. Omlouvám se za pravopisné chybi.

Osudové setkání
Tamaki žila sama. Jednoho dne se přestěhovala do klidné vesnice zvané Kifu. Našla si tam dům kde nikdo nebydlí. Jela autobusem, když řidič oznamoval zastávku: ,,Zastávka Kifumura, Kifumura konečná stanice."
"A sakra, vystupuji vystupuji!" volala na řidiče Tamaki. Vystoupila z autobusu na opuštěné zastávce kde už to bylo daleko od vesnice. Procházela údolím a hledala opuštěný dům. ,,Vím že to bylo někde tady." řekla si a opravdu, stála před domem ale vypadal spíš jako svatyně.
,,Tak obrovský dům tohle musí být svatyně proč tu nikdo nebydlí?" ptala se. Když vstoupila do svatyně tak nevypadala tolik opuštěně. Sundala ze sebe tašky a šla si prohlídnout dům. ,,Hmm je tu spousta pokojů a dokonce dva pokoje jsou obydlený." říkala si pro sebe. Vlezla do kuchyně kde bylo spousta špinavého nádobí. ,,Hmm měla bych tu asi nejdřív uklidit" a pustila se do nádobí. Když měla nádobí hotové na řadě byli jednotlivé místnosti. Oprašovala prach a vytírala podlahu. Nakonec zůstalo jí na řadě vyklepat matrace. ,,Páni ten kdo tu spal si aspoň nemohl po sobě srovnat ty matrace." Vzala je ven kde je také odprašovala a nechala je venku chvíli ležet na sluníčku. Vzala svoje kufry a zabydlela se v jednom z pokojů.
,,Teď´ když mám uklizeno a vybaleno mohla bych skočit nakoupit abych měla dost jídla." řekla si a oblékla se do pěkných šatů a vyrazila. Když byla ve vesnici a procházela jí, všichni na ní zírali.
,,To je ta holka co se nově přestěhovala."
"Cože? Do té svatyně démonů?"
"Jo." Tamaki něco slyšela a trochu jí to vrtalo hlavou. ,,Moc vám děkuji" poděkovala prodavačce a vracela se zpátky do svatyně. Když byla uprostřed cesty narazila na malého tvorečka.
,,Dárek, dárek" povídal ten tvoreček.
,,A počkej chvilku," lovila v kapse, "na tady dárek" podala mu bonbón a pousmála se. Malí tvoreček zmizel ale než se nadála, stálo za ní něco většího. Tamaki se ohlédla a nevěřila svým očím dostala strach a tak utíkala. Jenže cestou upadla a pohmoždila si nohu. ,,Au, Au to bolí." Nedokázala vstát a to už blízko ní stáli ty tři obludy. Přibližovali se. Tamaki věděla že nemůže vstát takže tam seděla a celá strachem se třásla.
,,Pomozte mi někdo prosím!" volala ale na tomhle opuštěném místě nikdo nebyl, takže jí nikdo neslyšel. Tamaki ze strachu omdlela. Stvůry se pořád přibližovali ale někdo jí odtamtud pomohl a nebyl sám. Jeden z nich vzal dívku do náruče a ti druhý se snažili odvrátit obludy. Tamaki si vůbec nic nepamatovala od okamžiku kdy omdlela, proto se divila jak to že se ocitla u sebe v pokoji. Ještě dost se jí motala hlava a tak se zvedla že se podívá co se děje. Netrvalo to dlouho a už uslyšela hlasy který se ozývaly z kuchyně. Byli to mužské hlasy. Nejprve nevěděla jestli má vejít ale nakonec se rozhodla. ,,Promiňte mi!" upozornila na sebe dívka. Kluci se na ní otočili a jeden z nich se usmál: ,,A už je vzhůru."
,,Omluvte m,ě že jsem vtrhla do vašeho domu, ale nevěděla jsem kde bydlet neměla jsem dost peněz si pronajat nějaký byt a tak jsem se přistěhovala sem moc se omlouvám." Kluci nejdřív koukali na dívku udiveně a pak si jeden vzpomněl: ,,Aha tak ty si ta holka co jsem viděl ve vesnici co nakupovala. Jestli nemáš kde bydlet můžeš bydlet u nás místa je tu spousta pro 7 lidí." Tamaki nejprve na ty kluky koukala a pak poděkovala: ,,Moc vám děkuji jsem Kasuga Tamaki" představila se Tamaki.
,,Jsem Atori Mahiro rád tě poznávám." Když s představil cítila Tamaki z něj spoustu vyřazující energie. ,,Já jsem Onizaki Takuma moc mě těší." Další kluk který se představil už byl trochu tajemnější.
,,Moc mě těší jmenuji Ohmi Suguru." Ten už vypadal trochu jako džentlmen.
,,Rád tě poznávám jsem Inukai Shinji." Ten byl více nesmělý.
,,Jsem Kutani Ryou." ozval se další hlas.
,,Rád tě poznávám jsem Komura Yuichi." choval se přátelsky i když byl hodně tajemný. Tamaki na něj koukala protože pořád četl a zaujalo jí zvíře které mu sedělo na rameni.
,,Promiňte ta liška..." nedořekla. Nejprve se na ní všichni podívali a Suguru řekl: ,,Ty jí vidíš?"
"Ano" odpověděla.
"Hmm to je divný většina obyčejných lidí tu lišku nevidí." Tamaki na ně koukala a ptala se sebe proč jí ostatní nevidí.
,,Nevím kdo jsi ale opravdu jsi divná, nejsi náhodou kněžka?" zeptal se jí Mahiro. Tamaki odpověděla: Nikdy jsem kněžkou nebyla žila jsem sama ve městě po smrti mích rodičů a pak jsem se přistěhovala sem.
,,Hmm je to divný ale co naděláme třeba se to potom nějak vysvětlí." řekl Suguru. Tamaki ještě sebou trochu kymácela.
,,Hele jestli ti není dobře jdi si lehnout a bud´ tu jako doma" řekl Shinji.

,,Moc vám děkuji, omluvte mě" a odešla do svého pokoje kde spala až do rána.

Moje videa

5. září 2015 v 10:13 | Aria |  Moje kecy
Minna Konicichiwa!
Jak vám jde škola? V pohodě? abych pravdu řekla já jsem si novou školu oblíbila, ale je těžké se všemi vycházet. Od pondělka budu mít praxe, takže tady nic nebude a nebudu ani moci na vašich blogech komentovat za to se omlouvám.
Přestaňme mluvit o škole a vrhněme se na anime, to je hlavní téma na tomto blogu ne? :) Nevím jestli jste ode mě tyto videa už viděli, protože jsem je před tím některé vymazala kvůli autorským právů. Stále nejsou videa pro Alidu a Sasumi a za to se moc omlouvám. Vážně tu budou asi na Vánoce jestli půjdu tímto tempem. Za to se omlouvám.
No snad se vám má videa líbí. Video na Mahira a Tamaki je už udělané v novém progamu proshow produce. Tak snad se líbí.

Doufám že se líbí. A mám ještě jednu malou otázečku pro všechny. Chci se zeptat v jakém programu děláte obrázky gif. Já je dokázu udělat jenom v gifsoup.com ale sama si je nedokážu udělat, protože nevím jaký soubor. Jestli by jste mi to mohli prosím říci.