Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Shinigami love story- 1. díl Setkání s shinigamim

12. září 2015 v 20:51 | Aria
Minna konbanwa!
Tak tady je konečně první díl povídky Shinigami love story. Snad vás díl trochu zaujme. Po prvé píšu i s úvodem, takže nevím jestli je to dost dobré. No užijte si povídku a omlouvám se za pravopisné chybi.

Úvod
Museli jste se v životě v něčem rozhodnout? Jakou správnou cestou se dát? Hádám že jste to všichni zažili. Určitě jste se museli rozhodnou, jaké oblečení na sebe koupit, na jakou školu se dát. Vím že tu tím jsme si prošli všichni, ale museli jste se rozhodnout mezi dvěma věcmi, které vám navždy změní život?
"Hej! Reina! Kde si?!"
"Tady jsem!"
"Co tady vyvádíš?"
"Vyprávím dětem příběh, když jsem byla ještě na střední škole."
"Hmm to musí být zajímaví, mohu taky si to poslechnout?"
"Vždyť ten příběh znáš?"
"To možná, ale ještě jsem ho neslyšel od vyprávět."
"No dobrá tak si tady sedni a poslouchej. A vy děti si taky pohodlně sedněte a poslouchejte.Začalo to takhle..."

Pondělí z pohledu Reiny:
"Dívej. Zase sedí v lavici a něco kreslí."
"Máš pravdu celé dny jenom sedí a maluje si nebo se učí." Celé dny ve škole nedělám nic jiného než se učím, nebo maluji květiny. Ve škole jsem často středem pomluv, protože jsem jediná ve škole, která se s nikým nebaví ani s učiteli. Často jsem se modlila, aby jednou někdo přišel a dokázal se mnou mluvit. Do dnes to nikdo neudělal.
Po škole chodím sama domů a v hlavě si často zpívám písničku. "Jsem doma!" Oznámila jsem svůj příchod a zula jsem si boty. Jako vždy se mi odpovědí dostalo ticho. Můj otec je často někde pryč ani nevím co dělá za práci. Matka hodně pracuje, takže často není doma a sestra chodí do hostitelského klubu. Odešla jsem do svého pokoje, položila jsem tašku k nočnímu stolu a převlékla jsem se do bílých šatů. Dnes venku je nádherně tak půjdu navštívit květiny, ty určitě budou rády, že přijdu a zazpívám jim.
Popadla jsem kropáč, který není těžký a pomalu jsem květiny zalévala a přitom jsem zpívala svou oblíbenou píseň. Byla jsem šťastná, když jsem tady v zahradě. Ráda tady jsem a zpívám květinám. Doufám, že jednoho dne přijde někdo kdo bude chtít ze srdce poslouchat můj hlas. Voda kolem mě létala vzduchem a já kolem květin tancovala s kropáčem. Připadám si jako v pohádce. Začalo zapadat slunce a květiny pomalinku začaly zavírat svá poupata. "Dobrou noc, mé krásné květiny." Odešla jsem do svého pokoje a šla jsem si dělat úkoly. Jakmile jsem měla hotové úkoly vlezla jsem si do vany a odpočívala v horké vodě. Horká voda mě tak uspávala, že jsem potom hned v posteli usnula.
Z normálního pohledu:
Noc byla tmavá ani měsíc nebyl vidět. Venku se zvedal silný vítr. V takovéto noci přijde záhadná osoba k Reině do pokoje. Temnota tuto záhadnou postavu pokrývalo od hlavy až k patě. Chvíli se rozhlížela po pokoji a pak přistoupila k posteli kde Reina spí. Svými tmavými oči, které nemají žádný cit se na Reinu dívali.
"Téhle holce mám vzít duši? Navíc v životě neprovedla nic špatného. Je čistá, žádný hřích jí netíží. " Po chvíle mlčení se záhadná osoba rozhodne: "Rozhodl jsem se. Udělám jí svojí ženou. A vše co bude její poprvé bude patřit mně." Naklonil se víc nad Reinou až se jeho rty dotkli těch její. Poté zase zmizel do tmavé noci. Kdo by čekal že tato dívka se bude muset v životě důležitém v něčem rozhodnout.

Úterý z pohledu Reiny:
Paprsky slunce mě šimrali do tvářích. Je to tak příjemně teplé. Vstala jsem z postele a šla jsem se osprchovat, abych byla do školy probraná. Oblékla jsem si uniformu vlasy jsem sepnula do dvou copů a popadla jsem tašku. Ještě než jsem vyšla z pokoje jsem si zkontrolovala, jestli mám blog na kreslení mých obrázků. Když bylo vše v pořádku vzala jsem si snídani a cestou jsem jí snědla.
Chvilku jsem před bránou školy stála a dívala se na všechny žáky, kteří do školy vcházeli. Sevřela jsem tašku v ruce a s odvahou jsem vstoupila do školy. Sundala jsem si boty a chtěla jsem je dát do mé skřínky, která byla jako vždy plná papírů obsahovaných vulgárními slovy. Nevšímala jsem si toho. Boty jsem dala do skřínky a papíry jsem vyhodila do koše a kráčela jsem do třídy. Všichni se mezi sebou bavili. Na nikoho jsem se neodvážila promluvit a tak jsem rovnou usedla do lavice a připravila se na hodinu. V lavici jsem seděla jako přimražená. Někteří po mně pokukovali a mluvili o mně. Takhle to mám každý ráno. Raději jsem si vzala sešit a opakovala jsem si látku. Krátce na to zazvonilo a do třídy vešel učitel.
"Děti utište se! Dnes k nám přestoupil nový student, tak k němu buďte milí." Učitel ukázal na dveře. Ten nový student vstoupil do třídy. Všichni se zděsili a přimrzli i učitel se trochu třásl.
"Prosím představ se." Hleděl na nás až potom se jeho pohled setkal s mým. Trochu mě to vystrašilo.
"Jmenuji se Renjiro Shi. Moc mě těší." Všichni dočista ztuhli. Jeho vzhled byl trochu strašidelný, protože měl polovinu tváře zakrytou. Ani nemohu pochopit, jak může přes ty obvazy mluvit.
"Hmm kam pak si sedneš." rozhlížel se učitel po třídě. Ten kluk neříkal nic a šel rovnou... mým směrem?To mě vyděsilo. Zastavil se u mé lavice a díval se na mě.
"Nebude ti vadit, když si sednu vedle tebe?" promluvil na mě.
"Co?" Nechápala jsem. Nový student se o otočil na kluka, který sedí vedle mě. Nic neříkal. Můj soused radši nic nenamítal a uvolnil mu místo. Ten nový kluk si sedl vedle mě?! To ne! Hodina byla dlouhá. Tedy mě to tak připadalo. Proč si on zrovna sedl vedle mě? Jakmile byla dlouhá přestávka na svačinu, jako vždy jsem chodila na střechu. Dnes tu bylo trochu větrno, ale je tu klid. Sedla jsem si a rozbalila svou svačinu. Nějak jsem zase neměla tolik hlad. Párkrát jsem si ukousla. Přemýšlela jsem hodně nad dnešním ránem. Divný kluk to byl a navíc se mi zdál starší, tak na 25 let. Podívala jsem se na hodinky. Už je čas jít do třídy. Vzala jsem krabici ve které ještě zbyla svačina a uháněla jsem do třídy. Jenže jako bych o něco zakopla a už jsem letěla vzduchem a spadla na tvrdou podlahu.
"Ah promiň neviděl jsem tě." Otočila jsem se a uviděla tři kluky jak se mi smějí. Udělali to naschvál. Jeden z nich se ke mně přibližoval. Popadl mě a pobaveně se na mě podíval. "Máš docela pěknou tvářičku, pojď se trochu pobavit." Vlepila jsem mu facku a utíkala jsem pryč. Nestihla jsem doběhnout ke schodišti, protože mě jeden chytil.
"Ne! Pusťte mě!" Křičela jsem.
"Můžeš už zmlknut!" A napřáhl na de mnou ruku. Čekala jsem až mě uhodí, ale nic nepřišlo. Otevřela jsem oči a uviděla jsem jak ten nový kluk zablokoval útok toho druhého.
"Ani se jí nedotkněte! Ona je moje. Pokud ještě jednou šáhnete na ni s vašima špinavými rukama, přísahám že si vezmu vaše hlavy a hodím je sežrat psovi, který chrání bránu do světa živých!" Co to říkal? Ti kluci se celý roztřásli a radši utekli. Oddychla jsem si.
"Um děkuji ti moc za záchranu." A uklonila jsem se.
"Jo. Musel jsem to udělat, jinak by jsi byla poskvrněná"
Cože?" Nechápala jsem. Přirazil mě ke zdi a podíval se mi do očí.
"Všechno co je tvoje je teď moje. Tvé tělo, tvá mysl, tvá duše a tvé srdce. Všechno to teď patří mě."
"O čem to mluvíš? Možná jsi mi teď zachránil život, ale to neznamená že ti patří." Usmál se.
"Tou záchranou jsem t nemyslel. Vybral jsem si tě jako svou ženu, protože jsi ještě panna. A navíc ještě ani nevíš s kým máš tu čest. Já jsem shinigami Renjiro a měl jsem za úkol přijít pro tvou duši, ale rozhodl jsem se, že tě udělám svou ženou než abys šla do podsvětí." Cože? On je shinigami? Já budu žena shinigamiho? To je teď všechno na mě moc. Asi omdlím. Odstrčila jsem ho odsebe a páděla jsem do třídy. Co se to tady u všech všudy děje. Shinigami si mě chce vzít?
Po škole jsem spěchala domů v domněnce, že mě ten shinigami nezastihne. Zula jsem si boty a běžela jsem do svého pokoje. S hlavou plnou myšlenek jsem skočila do postele. Proč se to všechno děje zrovna mě?
"Myslela sis že mi utečeš? Já jsem shinigami, přede mnou nikdy neutečeš." Stál tam on. Tentokrát vypadal jako shinigami. měl i kosu.
"Proč si sem přišel?"
"Budeš má žena tak tě musím hlídat, aby se ti nic nestalo." To mě trochu potěšilo, ale... Přála jsem si někoho kdo bude můj přítel, ale nemyslela jsem že by můj přítel byl shinigami.
"Proč zrovna já... proč já mám být ženou shinigamiho?"
"Neměla si na výběr. Už od včerejší noci si neměla na výběr. Jakmile k tobě přijde shinigami vezme si tvou duši nebo tě udělá svou ženou." Koukala jsem se na něho s bolestí v očích. Vzala jsem své šaty a převlékla jsem se v koupelně. Shinigamimu jsem nevěnovala ani pohled a odešla jsem do zahrady. Květinám jsem všechno řekla. Bojím se. Už nebudu žít normálně. Jedině co mě drží na tomto světě je má zahrada a hudba. S bolestí v srdci jsem všechno dala do písně, kterou zpívám. Několikrát mi ukáplo pár slz.
"To se mě tolik bojíš, že dokonce brečíš?" Uslyšela jsem za zády jeho hlas.
"Každý by brečel, kdyby už nemohl žít, ale víc čeho se bojím, že už nikdy nebudu moct zpívat a starat se o květiny." A znova mi ukáplo pár slz. Nedokázala jsem se na něho podívat. Otírala jsem si oči od slz. Poté jsem cítila že je blízko mě. Jeho ruka spočinula na mé hlavě. Vyděsilo mě to a zároveň utěšilo. Už jsem neříkala nic. Vrátila jsem se do pokoje a nic jsem neříkala. Rovnou jsem si lehla do postele a po chvilce usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alida Alida | Web | 12. září 2015 v 22:38 | Reagovat

Zajímavý začátek :D Moc se těším na pokračování :D

2 Aria Aria | 13. září 2015 v 5:30 | Reagovat

[1]: jsem moc ráda děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama