Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Říjen 2015

Shinigami love story- 3 díl Zachránce

31. října 2015 v 19:58 | Aria
Minna Konbanwa!
Tak zase je tu další díl povídky Shinigami love story. Snad se vám díl bude líbit a znova se omlouvám za svou nepřítomnost. Taky se omlouvám za pravopisné chybi a překlepy.

Zachránce

Čtvrtek
Z pohledu Reiny:
Sluneční paprsky mě hřáli a šimrali do obličeje. Cítila jsem se tak skvěle. pomalinku jsem otevřela oči a zamžourala, abych si zvykla na denní světlo. Slunce už můj pokoj krásně ozařovalo. Zvedla jsem se z postele a hledala jsem oblečení. Byla jsem jak ve snu než jsem si uvědomila, kolik je vlastně hodin. Podívala jsem se na budík a ten už ukazoval osm pryč. Zaječela jsem na celý barák a rychle hledala svou uniformu. Byla v koupelně aspoň její horní díl. Zaspala jsem, to se mi ještě nikdy nestalo. Hledala jsem ponožky a svou sukni. Po pokoji jsem lítala s rozepnutou košilí, neupraveným šátkem kolem krku a vlasy rozcuchané. Musela jsem vypadat směšně.
"Nějak ti to dneska trvá, Reina." Uslyšela jsem hlas. Renjiro-san stál u okna oblečený ve školní uniformě. Chvilku jsem se na něj dívala než mi došlo že jsem polonahá.
"Ty perverzáku nedívej se na mě!" Zakřičela jsem a schovala se za dveřmi od skříně.
"Kdo je u tebe perverzák, sama se tu celou dobu producíruješ nahá. A krom toho si moje žena je normální tě vidět nahou."
"To teda není!" Za dveřmi skříně jsem si zapnula košili a zavázala šátek. Našla jsem i kabátek a ponožky, ale sukni jsem pořád nemohla najít.
"Nehledáš náhodou tohle?" Podívala jsem se. V ruce držel mou sukni od uniformy.
"Jo to je ona. Hoď mi jí, prosím." A nastavila jsem ruku. Podíval se na mou ruku, ale nepodal mi jí.
"Budeš si jí muset vzít." Co? To mám jít polonahá k němu? Mám sice košili, ale ta mi nezakrývá dolní část.
"Na to zapomeň. Nepůjdu k tobě polonahá." Zlobila jsem se.
"Tak nebudeš mít sukni a půjdeš do školy bez ní." Utahuje si ze mě. Podívala jsem se do skříně a natáhla jsem si kalhoty co byli po ruce. Šla jsem rychle k němu a svou sukni jsem mu vytrhla z ruky. Nebudu se nikomu ukazovat nahá, i když to byl jenom spodek, lepší než horní díl. Sundala jsem kalhoty a natáhla sukni. zavřela jsem skříň popadla tašku a běžela jsem do kuchyně. Tedy jsem si to myslela. Něčí ruce mě objali ze zadu. Podívala jsem se co to. Renjiro-san se na mě ze shora díval a nic neříkal. Byl o hodně vyšší než já.
"Renjiro-san přijdu pozdě do školy."
"To už si přišla. Vezmu tě tam." Co? Vzal mě do náruče a vylétnul semnou z okna. Bála jsem se a tak jsem se ho pevně držela a zavřela jsem oči.
"Nemáš se ničeho bát. Myslíš že bych tě pustil?" Nevím proč, ale ty slova mě uklidnili. Byli jsme u školy coby dub. Doufám že si někdo ničeho nevšiml. Položil mě na zem a už jsem zase cítila půdu pod nohama. Chtěla jsem mu poděkovat, ale čas mě honil. Běžela jsem rychle do školy. Ve třídě už byl učitel a vykládal látku. Otevřela jsem dveře a všichni se na mě podívali.
"Ona přišla pozdě?"
"To je vzácný." Slyšela jsem všechny moc dobře jak si o mě šeptají.
"Slečno Sumiko, doufám že máte řádné vysvětlení, proč jste přišla pozdě do školy." zlobil se na mě učitel. Tento učitel je velmi přísný a dneska ho máme na první hodinu. Chtěla jsem něco říci když najednou...
"Omlouváme se sensei. Ona šla pro mě domů, protože jsem zaspal a díky mě přišla pozdě. Takže je to moje vina že přišla pozdě na hodinu." Renjiro-san to na sebe vzal? Proč až tak mě chrání? Je to moje vina že jsem zaspala.
"Jestli je to tak, tak je to v pořádku. Sumiko-kun můžeš si sednout, za trest Shi-kun budeš vyzkoušen z látky." Šla jsem si sednout do lavice a cítila jsem se až příliš provinile. Vytáhla jsem si učebnice zeměpisu a dívala se na učitele a Renjira-san. Kvůli mě má průšvih u učitele. Učitel skončil se zkoušením a Renjiro-san si šel sednout do lavice. Nemohla jsem se mu podívat do očí. Je to moje vina. Dál jsem se radši věnovala látce.
Po hodině jsem se připravila na další. V tom spěchu jsem i zapomněla svůj blog, kde si kreslím. Nezbývá mi nic jiného než čekat až zazvoní.
"Tady, kresli do tohohle." Podával mi svůj sešit, kde si většinou píše poznámky, ale to jen zřídka.
"To nemůžu, máš to na poznámky."
"Poznámky si nepíšu většinou hodinu prospím, v sešitě jsou napsané jenom nějaké věty a navíc, nebude mi vadit když mi tam něco namaluješ." Dívala jsem se na jeho sešit. Po chvilce váhání jsem si ho vzala. Mám pocit že jsem se i malinko červenala.
Vzala jsem tužku a načrtla jsem si obrys obrázku.
"Jsou si nějak blízcí co?"
"To teda jsou. Koukej dokonce jí půjčil svůj sešit na kreslení.
"A dneska spolu zaspali. Je to až moc podezřelé." Zase si o mě šeptají. Jsem vždycky středem pomluv. Podívala jsem se na Renjira-san. Ten svým pohledem střelil po skupince, která si o mě šeptala. Ti toho radši nechali a věnovali se svým věcem. Pomohl mi. Zase. Dál jsem se věnovala kreslení než zazvonilo.

Čas oběda je nejlepší, protože mohu zmizet z té třídy a od těch strašidelných pohledů. Šla jsem jako vždy na střechu, tentokrát tam šel semnou i Renjiro-san. Z nějakého důvodu jsem byla v rozpacích. nahoře vůbec nefoukalo, dneska bylo krásně a velké teplo. Sedla jsem si na zem a chtěla otevřít krabičku, kterou tu dneska nemám. Nemám svačinu, to budu celý den umírat hlady.
"Nemáš svačinu?" optal se mě Renjiro-san.
"Jak vidíš. Zapomněla jsem jí doma. A peníze s sebou nenosím, abych si kupovala svačinu v bufetu." dlouho na mě upřeně se díval a pak někam zmizel. Nenamlouvám si že jde pro svačinu. Potom všem co jsem mu dneska provedla. Uslyšela jsem kroky. Myslela jsem že je to Renjiro-san, ale byl to někdo jiný. Mám pocit že ho znám. Je to ten kluk co mluvil včera s Renjirem-san. Další shinigami.
"kdo jsi?" optala jsem se ho.
"Jmenuji se Suboshi a jsem shinigami. Myslel jsem že tu bude Renjiro-san a tak jsem sem přišel." Potřeboval mluvit s Renjirem-san. Určitě něco se stalo v zemi mrtvých.
"Co mu chceš říct?" Chvíli se na mě díval, jakoby ve mě viděl něco zvláštního.
"To tě nemusí zajímat. Člověka jako ty. Zeptej se potom Renjira-san."
"Na co se mě má zeptat?" Renjiro-san stál kousek ode mě a držel v ruce sladký šáteček a pití.
"Tady, máš hlad ne?" Podával mi je. Zmizel, protože šel mi pro oběd."
"Mockrát děkuju." A vzala jsem si to od něho.
"Renjiro-san můžeme si někde v klidu promluvit?" On přikývl a hned někam zmizeli. Byla jsem teď sama a byla jsem ráda. Neobklopují mě zvláštní bytosti i když má pocit samoty. Suboshiho slova mi stále hrají v uších. Zeptej se potom Renjira-san. Musím se ho zeptat znova na ty čtyři slova. Minule mi neodpověděl.

Po škole jsem mířila domů. ihned jsem šla do zahrady aniž bych se převlíkla. V tomhle vedru budou mít určitě žízeň. Zalévala jsem je a přitom jsem zase zpívala různé melodie. Ze snu mě vytrhlo jaké si divné zvuky. Někdo vchází domů. Podívala jsem se kdo to je. Byla to má sestra. většinou tráví čas v klubu, ale dneska přišla domů.
"Vítej doma, sestři." přivítala jsem jí.
"Nech si to kamarádíčkování. Dneska jsem tu výjimečně jinak by mě sem nikdo nedostal. Jdu si dát vanu a ty mi nepřekážej." Nezmohla jsem se na nic jiného než na "ano." Ani se setrou nevycházím. S nikým doma nevycházím ani ve škole. Dalo by se říci že je Renjiro-san první člověk ne, shinigami, který se mnou celou dobu je a baví se semnou jakoby jsme se znali celý život.
Odešla jsem do pokoje dělat úkoly. Čekala jsem že přijde Renjiro-san, ale od oběda se neukázal. určitě něco řeší. Vlezla jsem si po setře do vany a hned jsem šla spát. Tentokrát nechci zaspat.

Z pohledu Renjira:
Už byla půlnoc. Vrátil jsem se k ní domů. Už v klidu spala v posteli. Vlasy má dlouhé až jí koukají z postele skoro na zem. Přišel jsem k její posteli a vzal její pramen vlasů do ruky. přes obvazy nedokážu určit jaký jsou, ale určitě jemný. Voněli jí po květinách jako ona sama. Ona sama je jako křehká květina, která se dá snadno zlomit. k tomu nesmí nikdy dojít. Nedovolím, aby jí někdo nebo něco ublížilo. Už takhle jsem obětoval dost. Své postavení své jméno, jenom kvůli ní. Nebude patřit našemu světu. To nedovolím.

Obrátila se na bok. Jako by cítila že se na ní někdo v noci dívá se na mě podívala. Musela být v polospánku, protože se na mě usmála a hned zase zavřela oči. Co se jí asi zdá. Uvidím jak se bude na mě tvářit zítra.

Video for Sasumi

30. října 2015 v 7:54 Moje kecy
Minna Konichiwa!
Tak po velikánské době tady je video pro Sasumi. Strašně moc se ti omlouvám že to tak trvalo. Nestíhala jsem, nebo jsem neměla náladu. No snad se ti to video bude líbit. Jenom pro informaci, žádám tě, aby sis to video stahla do počítače, kvůlu autorským právům se může stát že na youtube dlouho nebude. Díky za pochopení.

Nová povídka zase!

28. října 2015 v 20:34 | Aria |  Moje kecy
Minna Konbanwa!
Jak si užíváte školu? Popravdě já nic moc, krom praxí :D To brzké ranní vstávání mě asi zabije :D Po dlouhé době je tu zase článek a s ním přichází nový nápad zase na další povídku. Vymyslím dobrý příběh, ale trvá mi dlouho než ho sepíšu. Taky se chci vrhnout na povídky Shinigami love story a povídky Dračích sester. Tady je malá recenze o té povídce. Napadla mě při jedné manze co jsem četla.

Příběh začíná dívkou, která doma nedělala nic jiného než uklízela a uklízela. Její nevlastní matka jí mlátila a o ní se ani nezajímala. Jednoho zimního večera se dívka rozhodla utéct z domu a to taky udělala. Na ulici ji zkopali dva chlápci, před kterými jí zachrání jeden velký muž. Ten velký a dobrý muž pomáhá o Vánocích Santovi nadělovat dárky dětem. S ním byli i jeho dva pomocníci. Velký muž nabídne dívce pomocnou ruku a rozhodl se o ní starat.
Dívka časem rostla a na nový domov si začala zvykat. Její kamarád a blízký přítel se do oné dívky zamiluji a tak začíná náš kolotoč dění.

Snad se vám recenze líbila a ráda bych byla za názor jestli má cenu jí psát :) To je asi dneska vše. Přeji pěkné prázdniny :)

Mahiro a Tamaki (MaTa) Oběť

13. října 2015 v 19:31 | Aria
Minna Konbanwa!
Napadla mě taková povídka na Mahira a Tamaki zase! Když jsem znovu koukala na Hiiro no Kakera tak mě napadla. Už jsem byla trochu unavená tak to trochu vyzní divně ta povídka. No snad aspoň trochu se vám bude líbit. A moc se omlouvám za pravopisné chybi.

Oběť
Z normálního pohledu:
Onikirimaru byl zapečen. Tamaki a kluci si zatím mohli oddechnout, ale sami tušili že pečeť Onikirimaru dlouho neudrží.
Tamaki se chystala do školy. Převlékla se do své uniformy, popadla svou tašku a šla do školy. Cestou se ohlédla na chrám kde je Onikirimaru zapečetěný. Měla zvláštní tušení, ale ignorovala ho. sešla schody a pokračovala po stejné cestě, kterou vždy s klukama chodí. Přemýšlela nad tím vším co se stalo mezi nimi a Logos. Jak nad tím dumala už byla před školou. Akorát zvonilo a tak běžela, aby to včas stihla. Vešla do třídy a hned její pohled utkvěl na Takumu, který sedí hned za ní. Koukal z okna a nad něčím přemýšlí.
"Tamaki! Pojď sem!" Volala na ni její nejlepší kamarádka Kiyono. Tamaki za ní šla a cestou pozdravila i Takumu. Ten se na ni podíval a pozdrav jí oplatil.
"Tak co dneska si šla bez kluků?" Vyzvídala Kiyono.
"Ach jo. Dneska jsem šla sama." A koutkem oka se podívala na Takumu. Začala hodina a do třídy vešel učitel. Všichni se posadili a znovu si sedli.

Byl oběd a Tamaki obědvala jako vždy s klukama na střeše. Byla ráda že jsou v pořádku a že se jim rány už zahojili.
"Kluci opravdu jste v pořádku?" Dělala si o ně starosti. Všichni se na ni podívali.
"Jsme v pořádku. V nás proudí démoni krev, takže se uzdravujeme mnohem rychle než obyčejní lidé." Ujistil jí Yuuichi. Tamaki sklopila pohled. Víc že zraněný jsou kvůli ní a že se ještě jako princezna Tamayori stále ne tolik probudila.
"Přestaň mít takový pohled." Tamaki zvedla hlavu a podívala se na Mahira-senpaie.
"Chlap potom není hustý, když je holka smutná a navíc pro tebe je lepší když se usmíváš."
"Souhlasím se senpaiem." Přidal se Shinji. Tamaki si dala menší facky na probuzení a vrátil se jí zpátky usměv. Kluci se na ni taky usmáli.
"Co ale bude teď dál?" Optala se jich Tamaki. Kluci se zamysleli.
"Logos se určitě jen tak nevzdá a budou chtít sílu Onikirimaru získat."
"To je pravda, pokusím se po nich podívat. Mám takový pocit že už možná vím kde jejich úkryt leží."
"Opravdu Shinji?" Dělala si naděje Tamaki. Nakonec se rozhodli že se Yuuichi přidá k Shinjimu a Tamaki, Mahiro a Takuma budou hlídat Onikirimaru.
Přestávka na oběd skončila a všichni odcházeli do svých tříd. Jako vždy se dohodli že na sebe budou čekat před bránou. Tamaki přišla jako poslední, protože měla službu. Společně s Takumou a Mahirem odcházeli k chrámu. Cestou si povídali a smáli se. Nejvíc z nic Mahiro. Tamaki cítila sílu Onikirimaru už když procházela bránou. Věděla že je jen zapečetěný, ale proti takové síle nevěděla co má dělat. Trochu se jí z toho zamotala hlava, ale ne tolik aby se kvůli ní zamotala. Vstoupili do místnosti kde je Onikirimaru zapečetěný. Její babička vystavila silnou bariéru a toho by mělo udržet.
"Onikirimaru se musí znovu zapečetit. Kdyby nikdy taková strašná síla neexistovala. Nezranila by tolik lidí." zesmutněla Tamaki. Mahiro na to tentokrát neříkal nic a z místnosti odešel.
"Zapečetit co?" Mluvil si pro sebe. Tamaki s Takumou šli za Mahirem a společně odešli se najíst k Tamaki. "Co se děje Mahiro-senpai?" Všichni upřeli pohled na Mahira. Ten celou dobu mlčel a ani se nějak nezapojil do konverzace. Když si všiml že na něj všichni se dívají začal nadávat. Tamaki a kluci si oddechli. Báli se že ztratili svého Mahira-senpaie a nahradili ho tichým. Jakmile všechno jídlo snědli Mahiro se šel nadechnout čerstvého vzduchu. Nikdy to nedělal až teď. Namířil si to zpátky do místnosti kde sídlí Onikirimaru. Díval se na meč s očima plné bolesti, strachu a utrpení. Zaťal pěst.
"Obětuju se dřív než bude Baba-sama chtít obětovat Tamaki díky její krvi." Celou tu dobu se díval na meč. A dodával si odvahu, že nemá co ztratit. Obětuje se pro někoho na kom mu záleží. Uslyšel kroky jak někdo míří dovnitř. Koutkem oka kouká na vchod, ale neotočí se.
"Mahiro-senpai? Co děláš na tomto místě?" Divila se Tamaki.
"Nic jenom jsem nad něčím přemýšlel." Otočil se a mířil k Tamaki. Ta svůj pohled sklopila. Mahiro k ní přistoupil a ťuknul jí na hlavu. Tamaki se na něj podívala. Jeho temně zelené oči se odráželi ve svitu měsíce. Jeho oči jí zaujali. Chtěla něco říci, ale to byl Mahiro rychlejší a pevně ji objal. Tamaki tohle nečekala. Byla natolik překvapená že se nezmohla na slova.
"Promiň Tamaki. Promiň." Nechápala za co se jí omlouvá.
"Slib mi prosím jednu věc, prosím."
"Ano!" Odpověděla mu.
"Slib mi že tohle vše přežiješ. Budeš se smát ať se stane cokoliv. Síla Onikirimaru je silná a Logos se jí budou chtít zmocnit. Odolávejte jim jak jen to půjde." Nechápala proč tohle najednou říká. Hned jak jí pustil zasmál se tomu jejímu obličeji, aby se tak zamaskoval. Zase se pošťuchovali tak jako dřív. Už se bála že starý Mahiro někam zmizel.
Tamaki se vrátila do pokoje a přemýšlela nad čím to Mahiro-senapi myslel. Zavřela oči a přemýšlela.
Soustředila se. Kolem ní se udělala tma. Otevřela oči a nic neviděla. Uslyšela šplouchání vody a tak se otočila. Hrůzou zkoprněla. Nemohla uvěřit svým očím co viděla. Mahiro-senpai stál v bílém kimonu uprostřed většího rybníka. Má zavřené oči. Začal se potápět. Tamaki na Mahira-senpaie křičela, ale hlas k němu nedošel. Poté se dívala jenom na rybník, kde Mahiro-senpai utonul. Tamaki začala hystericky řvát ať se probudí. Byla zpátky ve svém pokoji. Strašně se jí ulevilo. Byla to jako skutečnost. Zvedla se a šla si o tom popovídat s babičkou.
Zaklepala otevřela dveře a vstoupila do místnosti zalité měsíčním svitem. Tamaki se zarazila. Mahiro tam seděl a kousek od něj Ashiya a jí takoyaki.
"Co tady dělá Mahrio-senpai babičko?" Zeptala se babičky. Nic jí na to neodpověděla.
"Přípravy jsou hotové můžeš jít Mahiro." Mahiro se vedl a nic neříkal. Na Tamaki se ani nepodíval. Tamaki ho sledovala než zavřel dveře a pak se začala věnovat babičce.
"Babičko co to znamená? měla jsem sen. Sen ve kterém se Mahiro-senpai topí. Vypadalo to jako nějaký obřad. Vypadalo to jako skutečné." Baba-sama mlčela. Nemělo cenu to před Tamaki tajit. Sama by hned na to přišla.
"Tamaki, ty sama dobře víš že síla Onikirimaru je tak velká, že už se dostává ven z mé pečeti."
"Ano to vím."
"Aby byla síla Onikirimaru znovu plně zapečetěná vyžaduje to oběť. Oběť, která potlačí síly Onikirimaru."
"Oběť myslíš lidskou bytost?" Přikývla jí na to. Tamaki se zděsila. Jak se může člověk obětovat aby potlačil síly Onikirimaru.
"Tím tedy mi naznačuješ že Mahiro-senpai je ta oběť pro Onikirimaru?" Přikývla jí na to. Tamaki nemohla uvěřit svým uším. Mahiro-senpai se bude chtít obětovat? Snaží se tím ochránit svět a tak jedinou možnost volí sebe jako objetný beránek?
"Víš Tamaki, rodina Atori nese ze své minulosti hřích, který spáchal jejich předek, když utekl z boje proti Onim. Proto se vždy musí obětovat jeden člen rodiny Atori, který v sobě nese krev jejich předchůdce, aby tak odčinili jeho hříchy."
"To je strašný babičko! Nemůžeme nechat člověka obětovat Onikirimaru. Zvlášť Mahiro-senapi! To nedopustím!"
"Na to už je pozdě Tamaki. Mahiro se s tím smířil a přešel k tomuto závěru. Nechá se jako oběť, obětovat Onikirimaru a tak zapečetí jeho síly a zachrání tím tak svět." Tamaki to už nechtěla poslouchat. Vyběhla z pokoje a začala hledat Mahira-senpaie. Dívala se všude. Podívala se i do místnosti kde má být Onikirimaru, ale zmizel. To jí vyděsilo ještě víc. Vzpomněla si na ten sen. Velký rybník okolo spousta stromů. Tamaki běžela co jí nohy stačili. Doběhla k velkému rybníku. Uprostřed stál Mahiro a držel v ruce meč. Držel ho pevně v rukou. Vytáhl ho z pochvy a natočil ho ostřím proti sobě. Dál se Tamaki nemohla dívat. Z plných plic zakřičela jeho jméno. Mahiro se vyděsil a podíval se směrem, odkud křik přišel.
"Tamaki co tady děláš!" Zděsil se když jí uviděl.
"Mahiro-senpai prosím nedělej to! Může být i jiná možnost jak zapečetit Onikirimaru!" Prosila ho.
"to nejde! Rozhodl jsem se! Radši obětuju sebe než aby obětovali tebe! Nedělej mi to těžší Tamaki!"
"Ne! To nemůžeš Mahiro-senpai! Co by na to řekl Takuma, Shinji, Yuuichi-senapi, Suguru-san a dokonce i Mitsuru. Nikdo by nechtěl aby si umřel. Jsi náš drahý kamarád." Tamaki na nic nečekala a vlezla do ledové vody za Mahirem. Křičel na ní ať tam zůstane, ale ona jeho prosbu ignorovala. Jakmile byla blízko u něj skočila mu do náruče. Brečela. Mahiro už dál nemohl odolat Tamakiiným prosbám. Pevně ji k sobě přitiskl a brečel taky. Bylo to poprvé co ho někdo vidí plakat, ale je mu to bylo jedno. Když to byla Tamaki tak mu to bylo jedno. Oba dva šli na břeh a navzájem se podepírali jako by neměli v sobě žádnou sílu.
"Ty jsi opravdu tvrdohlavá holka." Tamaki se na něho usmála. Stále se ho držela jako by se bála že uteče.
"Tamaki kdybych se obětoval byla by větší šance že bys přežila. Nechtěl bych tě vidět mrtvou." A zastrčil jí pramínek vlasů za ucho.
"To ani já. Nikdo z nás by nechtěl ztratit tak blízkého přítele." A usmála se na něj.
"Jenom přítele?" Popadl Tamaki za ruku přitáhl jí k sobě a něžně jí políbil. V tom polibku byl strach, radost, smutek. Všechny pocity se mísily dohromady. Hned jak Tamaki pustil řekl: "Tamaki prosím, buď při mém boku napořád." Tamaki stála bez hnutí, ale pak se dostala k odpovědi.

"Ano. Budu stát vždy na tvé straně." A věnovala mu ten nejkrásnější úsměv.

Shinigami love story- 2. díl Tajemství

10. října 2015 v 22:22
Minna Konbanwa!
Omlouvám se za svou neaktivitu. Teď jsem měla praxe a jsem z nich vždycky strašně znavená. Po dlouhé době přináším sebou další díl Shinigami love story. Snad se bude líbit. Omlouvám se za nějaké nejastnosti, ale tak trochu jsem přitom usínala tak snad doufám že to bude mít hlavu i patu. A omlouvám se za pravopisné chybi.

Tajemství
Středa z pohledu Reiny:
Probudilo mě hladovějící břicho. Večer jsem nic nejedla, takže není divu, že mám tak velký hlad. Oblékla jsem si uniformu a běžela jsem po schodech dolů do kuchyně si udělat snídani. Dala jsem ohřát mléko do mikrovlnky a namazala jsem si rohlík s máslem a jahodovým džemem. Všechno jsem to na posezení snědla jak jsem měla velký hlad. Hrneček a nůž jsem dala do dřezu a vyrazila jsem do školy. Tedy jsem si to myslela.
"Co děláš před mým domem?" Zakřičela jsem na kluka, který stojí u plotu mého domu.
"Konečně si přišla. Čekám tady na tebe. Budeme spolu chodit do školy." Si děla srandu? Otevřela jsem deštník, jelikož venku lilo jako z konve a Shigamiho jsem se nevšímala. Prošla jsem kolem něj, aniž bych se na něho podívala.
"Snad mě nemáš v plánu ignorovat." Jo. Měla jsem v plánu ho ignorovat. Nechci být do něčeho zatáhnuta s shinigamim.
Před bránou školy jsem mírně váhala, ale nechtěla jsem to dát najevo a tak jsem branou prošla. Shinigami mě stále následoval a tím se celá pozornost obrátila na nás. Je to opravdu trapné. Shinigami neříkal nic jenom mě následoval do třídy. Horší je, že sedí vedle mě. To mě bude probodávat pohledem celé hodiny? Sedla jsem si do lavice a vyndala učení. Spolužáci se jako vždy bavili o mě, ale tentokrát k pomlouvání přibil i Shinigami. Snažila jsem se to ignorovat a tak jsem rychle vyndala blog a začala jsem kreslit květiny.
"Hej Sumiko Reina!" Promluvily na mě spolužačky. Upřela jsem pohled na ně.
"Je pravda že chodíš s Renjirem? Slyšeli jsme zvěsti že s ním i bydlíš a dneska šel s tebou do školy. Je to pravda?" Zkoprněla jsem. Co jim na to mám říci. Je pravda, že mě Shinigami doprovázel do školy, ale to že s ním chodím nebo bydlím je lež. Kdo si to vymyslel?
"Umm... já- s ním..." Hlas se mi třásl.
"Co? Je to opravdu tak."
"Si děláš srandu, že s ním chodí." Smáli se mi. Nedokážu jim odporovat
"Hej! Máte s tím nějaký problém?!" Podívala jsem se na Shinigamiho. V jeho očích byl cítit vztek. Proč se zlobí? "Pokud máte nějaký problém s Reinou, tak máte problém i se mnou. Neopovažujte se mě naštvat!" Holky se roztřásly a radši si hleděly svého. Byla jsem překvapená. Rozzlobil se kvůli mě. Otočila jsem se na něho, abych mu poděkovala.
"Shinigami-san m-moc ti děkuji." A svůj pohled jsem obrátila do blogu. Nevím jak se tvářil, ale vím že už mě tolik nepozoroval. Akorát do třídy vešel učitel, hned jak zazvonilo. Postavili jsme se, uklonili a znova si sedli. Byla hodina literatury a tu mam ráda. Většina mých žáků hodinu prospala včetně Shinigamiho. Během hodiny mi myšlenky odpluli dál tam kde to neznám.
"Slečno Sumiko! Slečno Sumiko!" Volal na mě učitel.
"Ano!" Probudila jsem se ze svého snění.
"Ach jo dávej aspoň pozor, když se ptám. Odpověz mi na otázku." Sakra nevím na co se mě ptal? Byla jsem myšlenkami úplně jinde.
"Nejstarší básnická sbírka z roku 760."
"Je to Monjóšú?"
"Správně. Další..." Nesledovala jsem učitele. Můj pohled utkvěl na Shinigamiho, který sedí vedle mě a má položenou hlavu na stole a snaží se usnout. Proč mi pomohl? Proč mi řekl to na co se učitel ptal? Proč mi stále pomáhá? Tyhle myšlenky mi stále vířily v hlavě a nedokázala jsem na ně najít odpověď. Pocítil na sobě můj pohled a tak se na mě podíval. Rychle jsem obrátila hlavu a věnovala se svému sešitu. Psala jsem si poznámky. Jsem snad skoro jediná kdo si nějaké píše, většina mých spolužáků jenom poslouchá a pak otravují mě, aby si to mohli opsat. Zazvonilo. Rozloučili jsme se s učitelem a pak jsem si začala připravovat na novou hodinu. Zas jsem se věnovala svému blogu a nikomu nevěnovala pozornost. Uslyšela jsem jak si Shinigami posunul židli a tak jsem se podívala. Odchází ze třídy. Co je mi potom, jestli přijde na hodinu pozdě. Hodinu začala. Věnovala jsem se hodině a bylo mi jedno že má Shinigami neomluvenou hodinu.
Hodina skončila a on se ještě do třídy nevrátil. Začalo mi to být divné. Vstala jsem a šla jsem se po něm podívat. Na chodbách jsem ho nenašla. Mířila jsem na střechu. Nevím proč, ale můj instinkt mi říká ať se tam podívám. Otevřela jsem dveře vedoucí na střechu a ucítila jsem mírný studený vítr, který venku foukal. Zdálky jsem uslyšela hlasy a tak jsem víc nastražila uši abych je víc slyšela. Přicházely ze zadu a tak jsem se potichu plížila. Uviděla jsem Shingamiho jak se baví s druhým shinigamim? Nebo jsem se jenom spletla. Nastražila jsem víc uši, ale přes poryv větru jsem toho moc neslyšela. Rozeznala jsem jen pár slov. Obřad, čas, duše a král. O čem se sakra baví. Po chvilce ten druhý shinigami zmizel a Shingami šel mým směrem. Chci se ho na to zeptat.
"Co to má znamenat?" Zeptala jsem se ho hned jak byl dostatečně blízko aby mě slyšel.
"Ty si to slyšela?" Váhal.
"Slyšela jsem jenom čtyři slova: obřad, čas, duše a král." Uhnul pohledem a pak znova se na mě podíval.
"Zatím to nepotřebuješ vědět. Řeknu ti to až bude pravý čas." Poté se na mě už ani nepodíval a odešel. Chvilku jsem tam jen tak stála a přehrávala si ty slova, který mi teď řekl. Co mi tají? jakmile zazvonilo utíkala jsem do třídy. Snad nepřijdu pozdě. O hodině jsem stále přemýšlela nad těmi čtyřmi slovy. Hned jak škola skončila šla jsem rovnou domů. Samozřejmě mě ten shinigami zamnou šel. Vběhla jsem do domu co nejrychleji, aby dveřmi neproklouzl.
"Myslela sis že se do domu nedostanu?" Stál přede mnou.
"Mohlo mi napadnout že se vlastně do domů dostaneš." Procházela jsem kolem něj v klidu. Nemám z něj už takový strach jako ze začátku. V pokoji jsem se převlíkla a šla do své zahrady. Květiny zářily v takové kráse jako by byli šťastné že jsem přišla. Zavřela jsem oči několikrát jsem se nadechla a začala jsem zpívat píseň. Při zpěvu jsem i tančila kolem květin. Cítila jsem se tak šťastně jakoby mě nic netížilo. Píseň jsem skončila a dala jsem květinám dobrou noc. Ve svém pokoji jsem se ještě chvilku podívala na látku, kterou jsme probírali a pak jsem si šla lehnout. Krásně jsem se uvolnila, ale hned potom jsem ucítila jak se postel zhoupla. Sedla jsem si a můj pohled utkvěl na Shinigamiho jak si na postel sedl.
"Snad nemáš v plánu semnou spát?" Zlobila jsem se.
"Jsi moje žena tak na tebe musím dávat pozor i v noci. Co kdy by tě napadl jiný shinigami a vzal si tvou duši?" Představa o tom že mi někdo ve spaní bere duši je děsivá.
"Shinigami-san jsem ráda že na mě budeš dávat pozor, ale nechci aby si na mě koukal když spím." Začalo mi být trapně.
"Můžu tě jenom o něco poprosit? A já ti přání vyhovím."
"Co?"
"Můžeš mi přestat říkat Shinigami-san? Prostě mi říkej Renjiro, když už si má žena." Překvapilo mě to. Neoslovovala jsem ho jménem, protože je shinigami a myslela jsem že to bude nesnášet, aby ho nějaký smrtelník tak oslovoval.

"Dobře. Tak tě budu oslovovat Renjiro-san, lepší?" Zavřel oči jakoby mi naznačoval usměv. Lehla jsem si a snažila se uklidnit. Renjiro-san dodržel svůj slib a odešel. Hned na to jsem usnula.


Nově vydané anime série!

4. října 2015 v 14:01 Moje kecy
Minna Konichiwa!
Omlouvám se strašně za svou neaktivitu. Po praxích si vždy chci o víkendu strašně odpočinout, protože toho moc nenaspím a taky se mi do psaní nechtělo. Videa pro Sasumi ještě nemám a strašně se moc omlouvám.
Dříve jsem zmiňovala v jednom článku že vychází nová série Kami-sama Hajimemashita. Poslední dobou v tomto týdnu vycházelo spousta nových anime. Tady je jejich seznam.
Kami-sama Hajimemashita: Kako-hen
Utawarerumono: Itsuwari no Kamen
Akatsuki no Yona: Sono se niwa
Shingeki! Kyojin Chuugakkou
Noragami: Aragoto
Diabolik Lovers More, blood
Utawarerumono jsem myslela že bude pokračovat první série, ale tahle série s první nemá nic společného. Také to začalo tak že dívka zachránila záhadného muže, který si nic nepamatuje. Tahle série se mi strašně líbí. To Shingeki je fakt dobrý je to do chibi a moc se mi líbí. :D
Kami-sama vychází taky jsou to čtyři ovi, ale budou vycházet každá dlouho. Myslím že druhá ova má vycháze 18. prosince třetí 20. dubna 2016 a čtvrtá 19. srpna 2016. Tak jsem to četla na animelistu.
Na Diabolik lovers jsem se strašně těšila a na Noragami taky.
Tak co? Taky jste se nemohli dočkat nově vydaných anime?

Kami-sama Hajimemashita: Kako-hen

Utawarerumono: Itsuwari no Kamen

Akatsuki no Yona: Sono se niwa

Shingeki! Kyojin Chuugakkou

Noragami: Aragoto

Diabolik Lovers More, blood

Nanatsu no Taizau RECENZE

2. října 2015 v 20:58

Nanatsu no Taizai: The seven deadly sins

Typ: Anime
Počet dílů: 24
Žánry: Komedie, fantasy, magie, dobrodružné, shounen, akční, podle mangy

Nanatsu no taizai (sedm smrtelných hříchů) byla skupina nejsilnějších bojovníků v regioně Britannia. Skupina se rozpadla podle údajného plánu, kdy měli svrhnout království, ale svatí rytíři jim v tom zabránili. O deset let později svatí rytíři zradili království, zajali krále a stali se novými správcemi království. Dcera krále Lyonesuu Elizabeth se vydala vypátrat sedm smrtelných hříchů a požádat je, aby jí pomohli osvobodit království od svatých rytířů.
HODNOCENÍ:
Já tohle anime naprosto žeru. Kdo by si pomyslel že kapitán sedmičky Meliodas je takový mladý kluk a údajně už by mu mělo být 30 let. :D Od začátku jsem párovala Meliodase s Elizabeth jsou spolu prostě kawai. :) Nejlepší je v jednom díle, kdy chtěl dojít pro svůj meč, který mu ukradli a nikdo mu nechtěl pomoct. :D Vlezl si pod Elizabetinu sukni, aby ho utěšila, já jsem myslela že umřu smíchy :D Rozhodně doporučuji tohle anime zkouknout :) Nudit se rozhodně nebudete :)
Hodnocení 10/10 hvězdiček.