Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Shinigami love story- 2. díl Tajemství

10. října 2015 v 22:22
Minna Konbanwa!
Omlouvám se za svou neaktivitu. Teď jsem měla praxe a jsem z nich vždycky strašně znavená. Po dlouhé době přináším sebou další díl Shinigami love story. Snad se bude líbit. Omlouvám se za nějaké nejastnosti, ale tak trochu jsem přitom usínala tak snad doufám že to bude mít hlavu i patu. A omlouvám se za pravopisné chybi.

Tajemství
Středa z pohledu Reiny:
Probudilo mě hladovějící břicho. Večer jsem nic nejedla, takže není divu, že mám tak velký hlad. Oblékla jsem si uniformu a běžela jsem po schodech dolů do kuchyně si udělat snídani. Dala jsem ohřát mléko do mikrovlnky a namazala jsem si rohlík s máslem a jahodovým džemem. Všechno jsem to na posezení snědla jak jsem měla velký hlad. Hrneček a nůž jsem dala do dřezu a vyrazila jsem do školy. Tedy jsem si to myslela.
"Co děláš před mým domem?" Zakřičela jsem na kluka, který stojí u plotu mého domu.
"Konečně si přišla. Čekám tady na tebe. Budeme spolu chodit do školy." Si děla srandu? Otevřela jsem deštník, jelikož venku lilo jako z konve a Shigamiho jsem se nevšímala. Prošla jsem kolem něj, aniž bych se na něho podívala.
"Snad mě nemáš v plánu ignorovat." Jo. Měla jsem v plánu ho ignorovat. Nechci být do něčeho zatáhnuta s shinigamim.
Před bránou školy jsem mírně váhala, ale nechtěla jsem to dát najevo a tak jsem branou prošla. Shinigami mě stále následoval a tím se celá pozornost obrátila na nás. Je to opravdu trapné. Shinigami neříkal nic jenom mě následoval do třídy. Horší je, že sedí vedle mě. To mě bude probodávat pohledem celé hodiny? Sedla jsem si do lavice a vyndala učení. Spolužáci se jako vždy bavili o mě, ale tentokrát k pomlouvání přibil i Shinigami. Snažila jsem se to ignorovat a tak jsem rychle vyndala blog a začala jsem kreslit květiny.
"Hej Sumiko Reina!" Promluvily na mě spolužačky. Upřela jsem pohled na ně.
"Je pravda že chodíš s Renjirem? Slyšeli jsme zvěsti že s ním i bydlíš a dneska šel s tebou do školy. Je to pravda?" Zkoprněla jsem. Co jim na to mám říci. Je pravda, že mě Shinigami doprovázel do školy, ale to že s ním chodím nebo bydlím je lež. Kdo si to vymyslel?
"Umm... já- s ním..." Hlas se mi třásl.
"Co? Je to opravdu tak."
"Si děláš srandu, že s ním chodí." Smáli se mi. Nedokážu jim odporovat
"Hej! Máte s tím nějaký problém?!" Podívala jsem se na Shinigamiho. V jeho očích byl cítit vztek. Proč se zlobí? "Pokud máte nějaký problém s Reinou, tak máte problém i se mnou. Neopovažujte se mě naštvat!" Holky se roztřásly a radši si hleděly svého. Byla jsem překvapená. Rozzlobil se kvůli mě. Otočila jsem se na něho, abych mu poděkovala.
"Shinigami-san m-moc ti děkuji." A svůj pohled jsem obrátila do blogu. Nevím jak se tvářil, ale vím že už mě tolik nepozoroval. Akorát do třídy vešel učitel, hned jak zazvonilo. Postavili jsme se, uklonili a znova si sedli. Byla hodina literatury a tu mam ráda. Většina mých žáků hodinu prospala včetně Shinigamiho. Během hodiny mi myšlenky odpluli dál tam kde to neznám.
"Slečno Sumiko! Slečno Sumiko!" Volal na mě učitel.
"Ano!" Probudila jsem se ze svého snění.
"Ach jo dávej aspoň pozor, když se ptám. Odpověz mi na otázku." Sakra nevím na co se mě ptal? Byla jsem myšlenkami úplně jinde.
"Nejstarší básnická sbírka z roku 760."
"Je to Monjóšú?"
"Správně. Další..." Nesledovala jsem učitele. Můj pohled utkvěl na Shinigamiho, který sedí vedle mě a má položenou hlavu na stole a snaží se usnout. Proč mi pomohl? Proč mi řekl to na co se učitel ptal? Proč mi stále pomáhá? Tyhle myšlenky mi stále vířily v hlavě a nedokázala jsem na ně najít odpověď. Pocítil na sobě můj pohled a tak se na mě podíval. Rychle jsem obrátila hlavu a věnovala se svému sešitu. Psala jsem si poznámky. Jsem snad skoro jediná kdo si nějaké píše, většina mých spolužáků jenom poslouchá a pak otravují mě, aby si to mohli opsat. Zazvonilo. Rozloučili jsme se s učitelem a pak jsem si začala připravovat na novou hodinu. Zas jsem se věnovala svému blogu a nikomu nevěnovala pozornost. Uslyšela jsem jak si Shinigami posunul židli a tak jsem se podívala. Odchází ze třídy. Co je mi potom, jestli přijde na hodinu pozdě. Hodinu začala. Věnovala jsem se hodině a bylo mi jedno že má Shinigami neomluvenou hodinu.
Hodina skončila a on se ještě do třídy nevrátil. Začalo mi to být divné. Vstala jsem a šla jsem se po něm podívat. Na chodbách jsem ho nenašla. Mířila jsem na střechu. Nevím proč, ale můj instinkt mi říká ať se tam podívám. Otevřela jsem dveře vedoucí na střechu a ucítila jsem mírný studený vítr, který venku foukal. Zdálky jsem uslyšela hlasy a tak jsem víc nastražila uši abych je víc slyšela. Přicházely ze zadu a tak jsem se potichu plížila. Uviděla jsem Shingamiho jak se baví s druhým shinigamim? Nebo jsem se jenom spletla. Nastražila jsem víc uši, ale přes poryv větru jsem toho moc neslyšela. Rozeznala jsem jen pár slov. Obřad, čas, duše a král. O čem se sakra baví. Po chvilce ten druhý shinigami zmizel a Shingami šel mým směrem. Chci se ho na to zeptat.
"Co to má znamenat?" Zeptala jsem se ho hned jak byl dostatečně blízko aby mě slyšel.
"Ty si to slyšela?" Váhal.
"Slyšela jsem jenom čtyři slova: obřad, čas, duše a král." Uhnul pohledem a pak znova se na mě podíval.
"Zatím to nepotřebuješ vědět. Řeknu ti to až bude pravý čas." Poté se na mě už ani nepodíval a odešel. Chvilku jsem tam jen tak stála a přehrávala si ty slova, který mi teď řekl. Co mi tají? jakmile zazvonilo utíkala jsem do třídy. Snad nepřijdu pozdě. O hodině jsem stále přemýšlela nad těmi čtyřmi slovy. Hned jak škola skončila šla jsem rovnou domů. Samozřejmě mě ten shinigami zamnou šel. Vběhla jsem do domu co nejrychleji, aby dveřmi neproklouzl.
"Myslela sis že se do domu nedostanu?" Stál přede mnou.
"Mohlo mi napadnout že se vlastně do domů dostaneš." Procházela jsem kolem něj v klidu. Nemám z něj už takový strach jako ze začátku. V pokoji jsem se převlíkla a šla do své zahrady. Květiny zářily v takové kráse jako by byli šťastné že jsem přišla. Zavřela jsem oči několikrát jsem se nadechla a začala jsem zpívat píseň. Při zpěvu jsem i tančila kolem květin. Cítila jsem se tak šťastně jakoby mě nic netížilo. Píseň jsem skončila a dala jsem květinám dobrou noc. Ve svém pokoji jsem se ještě chvilku podívala na látku, kterou jsme probírali a pak jsem si šla lehnout. Krásně jsem se uvolnila, ale hned potom jsem ucítila jak se postel zhoupla. Sedla jsem si a můj pohled utkvěl na Shinigamiho jak si na postel sedl.
"Snad nemáš v plánu semnou spát?" Zlobila jsem se.
"Jsi moje žena tak na tebe musím dávat pozor i v noci. Co kdy by tě napadl jiný shinigami a vzal si tvou duši?" Představa o tom že mi někdo ve spaní bere duši je děsivá.
"Shinigami-san jsem ráda že na mě budeš dávat pozor, ale nechci aby si na mě koukal když spím." Začalo mi být trapně.
"Můžu tě jenom o něco poprosit? A já ti přání vyhovím."
"Co?"
"Můžeš mi přestat říkat Shinigami-san? Prostě mi říkej Renjiro, když už si má žena." Překvapilo mě to. Neoslovovala jsem ho jménem, protože je shinigami a myslela jsem že to bude nesnášet, aby ho nějaký smrtelník tak oslovoval.

"Dobře. Tak tě budu oslovovat Renjiro-san, lepší?" Zavřel oči jakoby mi naznačoval usměv. Lehla jsem si a snažila se uklidnit. Renjiro-san dodržel svůj slib a odešel. Hned na to jsem usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alida Alida | Web | 11. října 2015 v 14:57 | Reagovat

Hodně hezké :D
Moc se těším na další :D

2 Alida Alida | Web | 11. října 2015 v 14:57 | Reagovat

[1]: PS: Krásný design :D

3 Aria Aria | 11. října 2015 v 15:39 | Reagovat

[2]: ježiš moc moc ti děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama