Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Prosinec 2015

Shinigami love story- 6. díl Rozhodně tě zachráním

29. prosince 2015 v 16:30 | Aria
Minna Konbanwa!
Tak tady je předposlední díl Shinigami love story. Doufám že rádi čtete tuhle povídku. Omlouvám se za gramatické a pravopisné chyby.

Rozhodně tě zachráním
Neděle z pohledu Reiny:
Byla jsem na místě, které jsem nikdy neznala. Jsem tu sama a nikoho tu neznám. Král shinigamiů, mě nazval svou ženou. Co se tu u všech čertů děje. V duchu jsem volala Renjirovo jméno a doufala, že mě zachrání. Několikrát jsem se snažila utéci, ale buď jsem zabloudila, nebo mě chytil jiný shinigami a vrátil mě do pokoje. Nevím kolik dní uběhlo, protože tady den není. Chybí mi slunce a větřík. Má zahrada. Chci domů. Po chvilce se ozvalo zaklepání a do vnitř vešla nějaká služebná.
"Pan Reizo-sama si přeje, aby si se oblíkla do těchto šatů." A podala mi černé šaty se stříbrným vyšíváním.
"Řekni svému pánovi, že já toto odmítám." a hodila jsem šaty na zem. Služebná nic neříkala a v klidu odešla. Nechtěla jsem tu být. Lehla jsem si na postel a přestala jsem vše okolo vnímat. Za chvíli se ozvala další zaklepání, chtěla jsem to ignorovat, ale za dveřmi se ozývali divné zvuky. Sedla jsem si na postel a hypnozovala jsem dveře. Ty se po chvilce otevřeli a v nich stálo víc služebných, které s sebou nesli nějaké věci. Za nimi stáli nějaké divné příšery. Měli čtyři ruce dvě nohy a dvě hlavy a na každé hlavě jenom jedno oko. Byla jsem strašně vyděšená. Neměla jsem ani sílu se pohnout z místa. Služebné mě popadly a začali mě převlékat. Jedna mi dělala vlasy, druhá mi upravovala pleť. Neměla jsem odvahu ani utéct, protože dveře hlídali ty hnusné příšery.
"Pan Reizo-sama je netrpěliví. Čeká na ní." Jedna služebná volala na ty druhé ať si pospíší. Hned jak jsem byla hotová mě odvedli ty příšery. V pase měli meče a jiné věci, kterými by mi usekli hlavu. Odvedli mě do velkého sálu, kde bylo rozsvíceno spousta svícnů. Uprostřed stál velký stůl, který průměrně měřil pět metrů. Možná víc. Seděl u něj ten shinigami, který mě považuje za svou ženu. Příšery mě usadili do židle na druhém konci stolu, takže jsem seděla přímo čelem k tomu shinigamimu.
"Vítej u mě doma. Jak se ti tu líbí?" začal. Neříkala jsem nic.
"Ale nebuď tak naštvaná, že jsem tě unesl. To bylo v části dohodě se kterou jí máš semnou.
"Já žádnou dohodu nemám. A už vůbec ne s vámi." Zlobila jsem se. Zasmál se. Něco co jsem řekla ho pobavilo.
"Ale no tak. Já jsem král tohoto světa a nikdy jsem neudělal chybu. A tu tvou dohodu si dobře pamatuji. chceš abych ti o ní řekl?" Polkla jsem. Chtěla jsem to vědět, ale zároveň jsem se bála.
"V naší dohodě stojí, že když ti zachráním život a dám ti nějaký čas. V určitý den, kdy jsi stvrdila smlouvu si vezmu tvou duši. Jinak řečeno, prožila jsi svá léta života a teď tvá duše patří mně." On mi zachránil život? Když jsem umírala? Kdy to bylo? Nepamatuji si, že bych někdy umírala.
"To je lež! Já nikdy neumírala. Pamatovala bych si to." Šla jsem za svým.
"Ano to máš pravdu. Nepamatuješ si to, protože si byla ještě malé dítě, které nemělo rozum. Nepamatuješ si? Rodiče ti přece museli říkat že si měla vážnou nemoc, kterou si málem nepřežila. Nebo ti to tajili?" přemýšlela jsem. Matka mi kdysi říkala, že jsem byla nemocná, ale nikdy neříkala že to bylo vážné.
"Ale proč si mě tedy zachránil? Proč si zachránil malé dítě?" To mi nešlo do hlavy.
"Ptáš se proč? Ani sám nevím. Udělal jsem to asi z nudy." Takže mi zachránil život z nudy.
"Říkal jste že má smlouva vypršela. Co se semnou stane?" Bála jsem se odpovědi.
"To už záleží na mě, co s tebou provedu. Jenže ty si semnou stvrdila smlouvu, což znamená že se staneš mou ženou. Bylo by lehké tě dát do ráje k ostatním duším." To je nejhorší věc, která mě mohla potkat.
"Ale už dost o smlouvě nemáš trochu žízeň? Napij se tohoto bude ti líp." stál u mě a podával mi sklenku vína.
"Jsem nezletilá, nemůžu pít víno."
"Tady to neplatí, jen trochu ochutnej, je lepší než to u vás na zemi." Dal mi jí do ruky. Chvilku jsem se na ní dívala a pak jsem se jí napila.
"To víno je vážně dobré. Takové sladké. Jak ho pěstujete?"
"Jako hnojivo používáme lidská těla, po kterých rostou nejlépe."
"Aha, je vážně dobré."
"Jen pij. Máme ho dost."

Z pohledu Renjira:
Neměl jsem to dopustit.Král si vzal její duši a její tělo zůstalo tady. Vzal jsem její tělo do náruče a odletěl jsem s ním do jejího domu. V jejím pokoji jsem její tělo položil na postel. Rozhodně jí dostanu zpátky.

ve světě shinigamiů je to jinak, než na zemi. Slunce tu nesvítí, jen oheň. Došel jsem k paláci. Zastavili mě stáží.
"Dovnitř nikdo nesmí. Nařídil to sám Reizo-sama." Nechce nikoho pouštět dovnitř dokud se neosvědčí.
"Jsem práva ruka Reiza-sama. Jmenuji se Renjiro." a snažil jsem se kolem nich projít.
"Podle nařízení Reiza-sama tě máme dát do vězení." Nešlo to po dobré tak to půjde po zlém. Omráčil jsem dva strážní a běžel jsem dovnitř paláce. Nikde nikdo.
"Vítej doma, můj věrný příteli." Podíval jsem se. Uviděl jsem Reiza ve své mladé podobě jak sedí na trůně a vedle něho sedí Reina.
"Však moc dobře víš, že už přátelé nejsme." A přišel jsem blíž.
"Ah ano to máš pravdu. Vzepřel ses mému úkolu, který jsem ti dal."
"Pusť Reinu. Ona není majetek. Sama se rozhoduje za svou duši."
"Také se sama rozhoduje. Jestli jí chceš tak si jí vem, pokud ona bude chtít." a začal se usmívat.
"Reina to jsem já. Půjdeme domů. Tvá zahrada, květiny na tebe čekají." Její pohled byl nepřítomný. Nebyla to ona.
"Ty bastarde co jsi jí udělal?!" Byl jsem naštvaný.
"Já nic. Jen sem jí dal trochu napít vína." To ne. Zapovězené víno. Kdo se ho jednou napije je spoután s tímto světem a zapomene na to co kdysi byl. Volal jsem několikrát její jméno. Neodpověděla mi.
"Víš Renjiro. Vzepřel ses mému rozkazu, tím že místo, aby si mi přivedl její duši sis z ní udělal svou ženu. Myslíš že by s tebou podstoupila obřad? Kdyby ano, její duše by to možná nevydržela a nakonec se roztrhala. Tak jako se stalo u jiných duší, které podstoupili obřad. Já jsem jí aspoň zachránil. Tys jí vedl na smrt. A navíc smlouva je smlouva, nemáš plné právo do toho zasahovat. Chopte se ho." Z obou stran mě popadli silné paže. Odváděli mě pryč, ať jsem se snažil sebevíc.
"Reina! Přísahám že tě odsud dostanu! Počkej na mě!" Hodili mě do vězení. Toto vězení je postavené z pečetícího kamene, takže mé síly jsou k ničemu. Musím vymyslet jak se odtud dostat.

Z normálního pohledu"
"Suboshi!" Volal Reizo na nejmladšího shinigamiho.
"Ano můj pane?" Poklekl před ním malý shinigami.
"Od teď nahrazuješ ve všem Renjira. Stáváš se mou pravou rukou. Dosáhl si toho tím, že si mi dával informace o Renjirovi."
"Ani nevíte pane, co na to mohu říct." Reizo se pro sebe usmíval.
"Za pár dní bude poprava. Chci aby si se uskutečnil přípravy."
"Pane, chcete popravit vašeho přítele?"
"On už není můj přítel a ani moje pravá ruka. Velmi se prohřešil a za to musí být potrestán." Suboshi na to neříkal nic. Neodporoval svému pánovi a odešel.
v cele Renjiro přemýšlel jak se odtud dostane. Po chvilce se před železnými dveřmi objevil malý shinigami.
"Renjiro-san!" Volal na něj šeptem. Renjiro se zvedl a přišel blíž ke dveřím.
"Suboshi co tu děláš?" Byl překvapený.
"Zachraňuji ti život. Reizo-sama mě pasoval na svou pravou ruku. Mám zřídit tvou popravu. Velmi mi důvěřuje. Nechci ho zklamat, ale vím co je správné."
"Suboshi. Zacházíš tak daleko aby si mě zachránil?"
"Vím co k té lidské holce cítíš. Renjiro mě pověřil úkolem vás sledovat. Teď mě dobře poslouchej. Tato lahvička má uspávací účinky. Až tě bude kontrolovat stráž rozsyp jim to za krk a oni ihned usnou. Hned jak se dostaneš z vězení čekej na ve velkém sále. Nějak se tam ukryj, než tam příde Reizo-sama s Reinou."
"Reina se ale napila zapovězeného vína. Nepamatuje si mě."
"To už nech na mě. Hodně štěstí, Renjiro-san." Hned na to malý shinigami odešel. Hledal Reininu komnatu. Zaklepal na dveře s vstoupil do ní. Dívka oděná v černém se dívala nepřítomně z okna. Suboshi k ní přistoupil.
"Prosím nekřič. Vezmi si tohle. Je to velmi dobré. Říká se tomu lektvar vzpomínek. Ruší kouzlo zapovězeného vína." Dívka si lektvar vzala a napila se z něho. Její nepřítomný pohled se pomalu vytrácel.
"Teď mě dobře poslouchej. Až ty a Reizo-sama půjdete do velkého sálu, předstírej že si na nic nepamatuješ. Reizo-sama tak nepozná že sis vzpomněla kdo si. V sále bude někde schovaný Renjiro-san tak buď hlavně opatrná ať se neprozradíš." Reina mu na to přikývla a dělala že má zase svůj nepřítomný pohled.

Jak Suboshi řekl Reizo a Reina šli do velkého sálu. Oba si sedli a čekali až přídou hosté na popravu. Nečekaně se ze krytu vynoří Renjiro, který byl schovaný mezi záclonami za nimi a popadl Reinu do náruče. Reizo na sobě nedal nic znát. Ani to že byl překvapený.
"Jak jsem slíbil. Přijdu si pro Reinu." řekl a pevně držel dívku ve svém náručí. Reina stále dělal že nic neví, ale ruku, kterou měla položenou na jeho hrudníku sevřela.

Omlouvám se že není obrázek. Nemohla jsem žádný vhodný najít. Doufám že to nevadi.

Shinigami love story- 5. díl Smlouva

26. prosince 2015 v 16:51 | Aria
Minna Konbanwa!
Tak už je tu další díl Shinigami love story. Musím dopředu říci že už budou jenom dva díly a máme povídku u konce. Doufám že vás tato povídka baví a užijte si díl. Omlouvám se za pravopisné chyby.

Smlouva
Sobota z pohledu Reiny:
Dnes už konečně je sobota. Venku je nádherně a obloha bez mráčků. Otevřela jsem okno a hned jsem ucítila svěží vzduch, který vstupoval do mého pokoje. Oblékla jsem si své bílé šaty, vlasy jsem si sepnula do copu a s sebou jsem si vzala klobouk. Venku přece je jenom teplo. Vešla jsem do kuchyně. Včera táta byl doma, možná ještě spí, ale zanechal za sebou pěkný nepořádek. Nádobí neumyté a všude byli láhve od piva. Nejprve jsem si udělala jídlo a pak teprve jsem začala uklízet. Snažila jsem se co nejtišeji a nejrychleji, aby nevzbudila otce a nesetkala se s ním. Je velmi přísný a nikdy mi neprojevil lásku. Hned jak kuchyň zářila čistotou šla jsem ven. Bylo asi tak deset dopoledne. Někteří už byli venku, někteří si hověli ve snech. Ulice byla prázdná. Žádný človíček se neukázal. Každou sobotu jsem byla vždy šťastná. Nemusela jsem poslouchat své spolužáky jak mě pomlouvají.
"Dneska máš dost dobrou náladu, Reina." Uslyšela jsem za sebou hlas.
"Aby ne. Je sobota nádherný den a nemusím chodit do školy." Otočila jsem se a usmála se na něj. Byl mým úsměvem trochu překvapený, ale jinak se zachoval normálně.
"Co celé dny děláš?" Optal se mě.
"No chodím po parku k rybníku. Někdy si tam čtu a tak." To jsem taky měla dneska v plánu.
"A nechceš strávit dnešní den semnou?" Nabídl se. Byla jsem jako přimražená. On se nabídl, že bude semnou trávit den?
"A co budeš chtít dělat?" Zeptala se ho. Chvíli přemýšlel, až se pak rozhodl: "Řekni si co budeš chtít a já tvé přání vyplním." Chvilku jsem přemýšlela až se pak rozhodla.
"Chci se zase podívat na to nádherné azurově modré moře." Hned jak jsem své přání vyřkla, mě popadl do náruče a letěl semnou směrem k oceánu. Už jsem se tolik nebála. Měla jsem jistotu že nespadnu. Dívala jsem se po krajině, která nám ubíhala pod nohama, až mi pohled utkvěl na Renjirově tváři. Dívala jsem se na jeho obvazy, kterými měl pokrytou skoro celou tvář. Přemýšlela jsem, proč Renjiro-san má zakrytou tvář. Než jsem si to uvědomila, natahovala jsem své ruce k jeho tváři. Jakmile se na mě podíval, ruce jsem stáhla zpátky a pohled jsem odvrátila jinam. Myslím si že jsem se i červenala. V dálce už jsem zhlédla známou azurově modrou. Čím blíže jsme k ní byli, tím víc jsem se cítila svobodně.
Renjiro-san mě postavil na nohy a hned jsem běžela k moři. Od širokého oceánu sem proudili vlažný mořský vzduch. Nadechovala jsem se a bez toho aniž bych se ohlédla, že jsou tu lidi jsem začala zpívat. Celým štěstím jsem zpívala. Stáhla jsem si boty a nechala jsem si namáčet nohy. Vlny na břeh dorážely a mě vždycky nohy smáčeli.
U toho jsem radostí běhala po pláži zpívala dokola různé písně. Nikdy v životě jsem nebyla šťastná. Hned jak jsem dozpívala se mi dostalo velkého potlesku. Všichni kdo byli na pláži nebo poblíž poslouchali mé písně. Byla jsem z toho v rozpacích. Jedna paní dokonce zamnou přišla a dala mi nějaké peníze. Nechtěla jsem je, ale trvala si na svém. Všichni byli mými písněmi okouzlení. Všem jsem moc poděkovala a pak hned jsem hledala Renjira-san. Schovával se zase ve stínu před ostrým sluncem. Běžela jsem k němu mu poděkovat.
"Nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná, jako tady a teď s tebou." Hluboce jsem se uklonila.
"To nestojí za řeč. Si přece moje nevěsta a udělal bych cokoliv, aby si byla šťastná." Z jeho slov jsem cítila píchnutí u srdce. Vím že ho miluji, ale teď jsem se do něj zamilovala víc.
"Můžeš na chvilku tady počkat, hned jsem zpátky." Ujistila jsem ho a běžela jsem ke stánku, kde prodávali zmrzlinu.
"Jednu jahodovou a jednu čokoládovou prosím." a podala jsem peníze. Muž mi dal dvě zmrzliny do ruky a nesla jsem je k Renjirovi-san. Chvilku se na mě díval až potom promluvil: "Shinigami nejí, nebo spíše já. Mám přece obvázanou tvář."
"A co tedy jíte? Pokud vím, dušemi se neživíte."
"Nejím jídlo z lidského světa."
"Tak aspoň trochu ochutnej. Obvazy můžeš na chvilku odhrnou kolem pusy a ochutnat." A dala jsem mu do ruky čokoládovou zmrzlinu.
"Jestli ti dělá problém sundat si obvazy před někým, tak já půjdu pryč." A otočila jsem se k odchodu. Nezastavil mě. Hodně mi vrtá hlavou co pod těmi obvazy má. Vychutnávala jsem si svou zmrzlinu a pohled na moře. Očkem jsem se podívala jestli Renjiro-san ochutnal aspoň trochu zmrzlinu. Seděl a díval se na ní. Určitě se mu už i roztéká. svou jsem dojedla a běžela jsem za ním. Měla jsem pravdu. Začala se mu roztékat, až měl i špinavé ruce.
"Říkala jsem ti, aby si jí snědl. Dlouho v teple se začne roztékat." Vzala jsem mu jí a kousek jsem mu slízala, aby tolik netekla.
"Vidíš máš i špinavé obvazy na rukou." Vzala jsem kapesník a snažila se setřít zmrzlinu z jeho rukou. Celou dobu mě pozoroval a nic neříkal. To mě hodilo do rozpaků. Nevím co si mám o něm myslet.
"to cítíš takový odpor k lidskému jídlu?" Ptala jsem se ho. Nic neříkal. Jen se na mě díval tak pronikavě, jako by se chtěl dostat do mé mysli. Zmrzlinu jsem nakonec snědla a šla si omýt obličej do moře. Je hrozně slaná voda z moře. Když jsem se narovnala, moře začalo tmavnout skoro černat. Lekla jsem se a tak jsem ucouvla. Čas okolo jako by se zastavil. Nikdo se nehýbal. Byla jsem vyděšená. Renjiro-san ke mě běžel, ale bylo příliš pozdě. Obklopila mě černá mlha, která ke mě nikoho nepustila. Opouštěli mě síly, až jsem nakonec omdlela.

Probudila jsem se v nějaké tmavé místnosti, kde to bylo ozdobené zlatem a jinými drahokamy. Dívala jsem se po místnosti. Hledala jsem určitou osobu. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál muž s dlouhými černými vlasy a podobným vázáním jako Renjiro-san.
"Vítej v mém paláci má ženo. Dlouho jsem na tebe čekal." Ženo? Nazval mě svou ženou? Přistoupil blíž k mé posteli a dlouze se na mě podíval.
"Já jsem král tohoto světa. Jsem král shinigami Reizo a ty si odedneška má žena. Jak bylo psáno ve smlouvě." Smlouva? Měla jsem nějakou smlouvu s králem Shinigamiů? Co se tu děje? Renjiro-san!

Veselé Vánoce!

24. prosince 2015 v 9:50 | Aria |  Moje kecy
Merry Christmas minna!
Konečně je tu Štědrý den. Strašně se moc těším na večer. Co vy? Prý toho zase hodně dostanu. Nevím proč mi toho tolik kupují, stačí mi jenom kniha. Zase jsou Vánoce bez sněhu, což mě strašně mrzí.
Taky se chci omluvit za ty videa, že nejsou udělaná. Neměla jsem čas ani náladu a to jsem se je snažila udělat. Takže se strašně moc za ně omlouvám. Videa budou asi až někdy příští rok. Znova se moc omlouvám. Nevím proč, ale tak strašně se těším na sobotu. To bude tím že vyjde další díl Fairy Tailu a tak jsem zvědavá, jestli to nebudou chtít tímto dílem ukončit. To by mě naštvali. Taky mě napadlo že bych napsala nějaké povídky na další generaci Fairy Tailu. Tím myslím, třeba na NaLu děti a tak. No to ještě uvidíme.
No já se zatím s vámi loučím a užijte si dárky jako celý den. Ještě jednou Merry Christmas!

Natsu and Lucy Vánoční speciál

24. prosince 2015 v 9:49 | Aria
Minna Konichiwa!
Pěkné svátky vám přeji. Tak jak jsem slíbila, tady je speciál na Vánoce. Nevím jestli se povedla, ale snad něco. Ten konec jsem zakončila takhle, protože by to bylo moc dlouhé. No snad se bude líbit a omlouvám se za pravopisné chybi.

Deník dávných vzpomínek
Z normálního pohledu:
Je rok 779. Ve Fairy Tailu bylo hlučno jako vždy. Natsu s Grayem se zase prali a všichni se jim smáli nebo povzbuzovali. Jako vždy je srovnala do latě Erza. Nejsilnější dívka ve Fairy Tailu i když byla ještě dítě. Za dva dny se měli blížit Vánoce a všichni se připravovali, ale díky Natsuovi a Grayovi to šlo trochu hůř.
"Natsu přines ozdoby ze skladu!" volala Erza na kluka, který trucoval. Natsu otočil hlavou s nezájmem pomoci. To Erzu dosti vytočilo až ho nakopala. Natsu se rychle zvedl a běžel do skladu pro ty ozdoby. Mezi tím Gray pomáhal Mire uklízet u baru. Všichni měli Vánoční náladu, kromě Natsua. Netěšil se na Vánoce. Hned jak ozdoby donesl, potichu se z cechu vypařil.
"Proč mám pomáhat s přípravou na Vánoce. Stejně nic nedostanu a bez Igneela to nebude ono." mluvil si pro sebe. Jen tak bloudil po městě až narazil na skupinku lidí, kteří se shlukli kolem něčeho. Natsua to dost zaujalo a tak se ihned běžel podívat co se děje. Lidé se mezi sebou tlačili a tak je pod nohama podlézal. Hned jak už byl na konci se konečně postavil a pořádně se podíval na co to všichni lidé tak koukají. Nevěřil tomu co viděl. Nějaký chlap dával pořádně tvrdou lekci malé holce s blonďatými vlasy. Bránila se jeho útokům, ale ten chlap byl silnější. Malá holčička se držela za břicho a stále se postavovala, ale hned jak se postavila jí ten muž dostal zase na zem. Lidé jenom přihlíželi a nic neudělali. Jenom se dívali. Na Natsua to bylo dost a tak na toho chlapa poslal oheň ohnivým dechem. Chlap ustoupil a podíval se odkud to vyšlo. Ostatní lidé radši ustoupili.
"To jsi byl ty kdo mi popálil tvář?" zněl naštvaně.
"Ubližovat malé holce je ubohost."
"Co?! Nic ti do toho není skrčku! Malé děti by si neměli hrát s ohněm!"
"Já už nejsem malý!" Natsuova pěst se obalila ohněm a vyrazil proti tomu chlapovi. Muž se mu vyhnul a odkopl ho. Ta malá holčička k němu běžela, aby mu pomohla.
"Jsi v pořádku? Promiň zatáhla jsem tě do svých problémů. Vždycky to tak dopadne." omlouvala se mu.
"To je v pohodě. Trochu to bolí, ale nemohl bych si říkat drakobijec, kdyby mě něco takového překonalo." Natsu se zvedl a stoupl si před holčičku. Chtěl tím ukázat že jí chrání. Muže to rozesmálo a když viděl jeho odhodlaní smál se víc. Natsu se dosti snažil, ale muž měl přece jenom víc fyzické síly něž dítě. Holčička se na to už nemohla díle dívat a tak sebrala sílu a položila zlatý klíč do lahve s vodou, kterou měla u sebe.
"Brána Vodnáře otevřít, Aquarius." Před holčičkou se objevila mořská panna.
"Hmm. Takže Hvězdný mág." Zaujalo to toho muže.
"Aquarius prosím, pomoz mi přemoct toho chlapa." Prosila holčička mořskou pannu.
"Co?! Proč bych to měla dělat! Už si mě zase zavolala z nějaké lahve! Kolikrát ti mám říkat že mě nemáš z něčeho takového volat!" Byla naštvaná. Holčička se jí omlouvala.
"To je jedno. Vypadá to že ti ten chlap hodně dal. Smetu ho jednou ranou." Mořská panna se otočila směrem k chlapovi. I hned ho odnesla vlna vody, kterou Aquarius seslala. Natsu na tohle všechno koukal s úžasem. Jedním útokem byl chlap na zemi. Poté hned Aquarius zmizela a holčička běžela k Natsuovi.
"Jsi hodně otlučený. V pořádku?" Dělala si starosti.
"Jo. To nic není, jsou to jen škrábance. Mimo to jsi hodně silná."
"Já nejsem silná. To Aquarius je silná."
"Ale tys jí přivolala. Jak se jmenuješ?"
"Lucy."
"Já jsem Natsu Dragneel a jsem z cechu Fairy Tail."
"Fairy Tail? Ten cech co je dost populární?"
"Asi jo."
"Obdivuji cech Fairy Tail. Všichni tam stojí při sobě."
"Tak proč se k nám nepřidáš?"
"To můžu? Já jsem myslela že to nejde."
"Jo jde to. Zeptej se mistra, určitě tě přijme."
"To by bylo super, ale nemůžu táta by mi to nedovolil."
"Proč ne?"
"To je jedno. Moc ti děkuju za pomoc už musím jít." Lucy běžela pryč. Natsu za ní běžel, aby ještě chvíli zůstala, ale Lucy nastoupila do kočáru a ten se rozjel. Natsu ještě chvílí se díval na mizící se kočár v dáli. Nechápal proč ta holčička utekla.

Z pohledu Natsua současnost:
Sen? Vánoce. Byla to už nějaká doba co jsem poprvé potkal Lucy. Bylo to před Vánoci.
"Natsu jak dlouho máš v plánu ještě spát. Pomoz mi ozdobit stromeček." Ležel jsem s hlavou položenou na stole. Otočil jsem hlavu a mě oči utkvěli na Lucy.
"Lucy, proč si tenkrát utekla?" Zeptal jsem se jí.
"Co? O čem teď mluvíš?"
" Bylo to před Vánoci. Mlátil tě ve městě nějaký chlap. Zachránila si mě díky Aquarius a potom si utekla." Lucy se na něho nechápavě podívala.
"Nevím o čem to mluvíš. Asi se ti něco zdálo, ale teď mě a Happymu pomoz ozdobit stromeček jinak tu budeme do příštích Vánoc." Líně jsem se zvedl a pomáhala jsem Lucy a Happymu ozdobit stromeček. Spíše strom, byl dost velký. Přemýšlel jsem jestli to byl sen, nebo se to opravdu stalo. Lucy měla Vánoční náladu tak jako ostatní. Hned jak jsme strom ozdobili Lucy odešla domů. Určitě připravovat dárky. Byl jsem hrozně zvědavý.
Před Lucyiným bytem jsem se zastavil. Odrazil jsem se od země a skočil do okna. Byl jsem tichý jako myška. V pokoji nebyla a tak jsem pomalu hledal její skrýš. Dárky jsem nenašel, ale její starý deník. Byl už celý popsaný. Měla ho až ve spod věcech, jako kdyby na něj chtěla zapomenout. Nedalo mi to a tak jsem deník otevřel a začal číst.
Přečetl jsem jen pár stránek a hned jsem dokázal poznat jak těžké měla dětství. Náhodně jsem listoval v deníky až mě zaujalo to co napsala: "Milý deníčku, dneska jsem pomohla jednomu klukovi v mém věku, který měl barvu vlasů jako květy Sakury. Pocházel z cechu Fairy Tail a snažil se mi pomoct. Na tento den nikdy nezapomenu." Koukal jsem jako přimrznutý do deníčku. Hned na to mě načapala Lucy jak se jí hrabu ve věcech.
"Natsu co si myslíš že děláš! Číst si soukromé věci jiných je neslušné!" Lekl jsem se jí. Odhodil jsem deník a radši ustoupil.
"Co je tohle?" Podívala se na deník a sehnula se k němu. Prohlížela si ho jako kdyby ho viděla poprvé.
"Našel jsem ho ve tvých věcech. Někde až dole." Přiznal jsem se jí.
Z pohledu Lucy:
Nikdy jsem tento deník neviděla. Nebo si spíš na to nevzpomínám.
"Promiň něco jsem si z něho přečetl." Omlouval se mi. Už jsem se na něj nezlobila. Deník jsem položil na stůl. Natsua jsem poslala domů, abych mohla zabalit dárky. Dobalila jsem poslední a šla si lehnout. Měla jsem podivný sen. Potkala jsem Natsua jako malého. Snažil se mě chránit před mužem, který mě mlátil. Utekla jsem před ním.
Probudila jsem se o půlnoci. Můj pohled utkvěl na tom deníku. Nedalo mi to a tak jsem ho začala číst.

Byl štědrý večer. Všichni už jsme byli v cechu. Dala jsem už dárky pod stromeček, které se budou večer rozdávat. V hlavě jsem měla zmatek. Natsu si sedl k nám a začali jsme mezi sebou kecat. Nedalo mi to a tak jsem si vzala Natsua stranou.
"Co se děje Lucy?" Nechápal. Nevěděla jsem jak mu to mám říct.
"Víš Natsu jak si měl včera ten sen. Tak to se opravdu stalo. Potkala jsem tě když jsem byla ještě malá. Bylo to rok po mámině smrti."
"Já to vím." Zaskočilo mě to. Podívala jsem se na něj.
"Jak to víš?"
"Podle toho snu a podle toho deníku co jsem četl." Ano byl to můj starý deník, který jsem začala psát hned po mamčině smrti. Celou tu dobu jsem o něm nevěděla. A už vůbec jsem si nepamatovala že jsem se už tehdy potkala s Natsuem. Z ničeho nic mi začali téct slzy. Byla jsem rozrušená. Natsu se mě snažil uklidnit. Nechtěl, abych brečela. Musela jsem ho obejmout. Jen v jeho náruči jsem se dokázala uklidnit. Naposledy jsem popotáhla a pak jsem si utřela slzy.

"Jsem ráda že už jsem tě poznala před lety, Natsu. Veselé Vánoce." A dala jsem mu pusu na tvář.

Shlédnutá anime

21. prosince 2015 v 20:15 | Aria |  Anime anketa
Shlédnuté anime:
5 centimetrů za sekundu
Akagami no shirayukihime
Ao haru ride
Aquarion EVOL
Astraea testament
Brave 10
Brothers conflict
Cesta do fantasie
Code: Breaker
D.N.Angel
Dance with Devils
Donten ni warau
Fruits basket
Full moon wo sagashite
Fuun Ishin Dai Shogun
Garo: Honoo no Kokuin
Glasslip
Gokudo
Hakkenden Touhou Hakken Ibun
Hakkenden Touhou Hakken Ibun 2
Hakuouki (všechny série)
Hal
Hataraku maou-sama
Hidan no Aria
Hiyokoi
Honey honey drops
Hoshi wo ou kodomo
Hotarubi no Mori e
Hyouka
Chihayafuru
Chihayafuru 2
Chrno crusade
Inu x Boku SS
Itazura na kiss
Kaichou wa maid-sama
Kamigami no Asobi
Kimi ni Todoke
Království koček
Kuragehime
Kyou, koi wo hajimemasu
Laputa nebeský zěmek
Magic knight rayearth
Magic kyun! Renaissance
Mahou sensou
Mikakuni de Shinkoukei
Munto
Nana
Nobunaga the fool
Noragami
Noragami Aragoto
Nuraryhyon no Mago
Nuraryhyon no Mago: Sennen Makyou
Ookami shoujo to kuro ouji
Ouran high school host club
Pretear
Princezna Mononoke
Rurouni kenshin
Saiunkoku Monogatari
Sankarea
Secret worl of arrietty
Shingeki no Kyojin
Skip beat!
Soredemo sekai wa utsukushii
Soul eater
Special A
Star driver
Strike the blood
Sukitte li na yo
Sword art online
Tamako love story
Tonari no Kaibutsu-kun
Uta no prince-sama: Maji love 1000%
Uta no prince-sama: Maji love 2000%
Vampire knight
Vampire knight Guilty
Vlčí děti Ame a Yuki
Watashi ga motete dousunda
Zámek v oblacích
Zero no tsukaima
Zutto mae kara suki deshita

Konečně nějaký článek :D

21. prosince 2015 v 18:04 | Aria |  Moje kecy
Minna Konbanwa!
Už zbývají jenom tři dny do Vánoc. Jak moc se na Vánoce těšíte? Já teda strašně se těším. Omlouvám se že tu dlouho nebyl nějaký článek, ale pochopte ve škole jsem toho měla každou chvíli moc a večer jsem neměla náladu, protože se toho každý den od zastávky ke škole a odpoledne nachodím takže jsem unavená. Rozhodla jsem se tedy dát nějaký článek o Fairy Tailu. Dlouho jsem o něm nemluvila.


Zase nová povídka :D

6. prosince 2015 v 20:02 | Aria |  Moje kecy
Minna Konbanwa!
Napadla mě zase povídka. Tentokrát se liší od jiných, které jsem dosud psala. Sebrala jsem trochu inspirace z knížek Nástroje smrti a Pád andělů. Já vím zase nová vymyšlená povídka a ne podle anime a co hůř že zase mě nová napadla a nevím kdy jí sepsat. No ptám se právě na vás názor jestli jí mam psát.

City of fallen
Žánry: fantasy, romance, akční, zbraně, thriller, trochu komedie
Miriam je laskavá dívka, která miluje všechny tvory. Jednoho dne se její život obrátí na ruby, když démoni (padlí andělé) přišli pro její matku, aby získali to co dokáže probudit Satana ze spánku. Miriam včas uteče díky své matce. Nechápe co se děje a co jí to pronásleduje. V poslední chvíli kdy doufá že bude konec jí zachrání mladý kluk s nádhernýma azurově modrýma očima. Představí se jako Jeff. Jeff a jeho dva nejbližší přátelé jsou potomci nejvyšších archandělů. Miriam je jedna z nich, ale sama tomu nemůže uvěřit.
Dokáže Miriam sebrat své síly a pomoci Jeffovi a jeho přátelům proti útoku padlích andělů? Zachrání náš svět před zkázou vyhlazení lidstva?

Doufám že se aspoň trochu zalíbila. Tohle by bylo poprvé co bych psala thriller :D No budu čekat na váš názor.