Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Červenec 2016

Novinky jak se patří :DDD

29. července 2016 v 16:26 | Aria |  Moje kecy
Minna konichiwa!
Nesu vám velkou novinu! Určitě někteří z vás zná Modrého exorcistu nebo-li Ao no Exorcist. Myslela jsem že se série ukončila, ale v roce 2017 bude anime pokračovat druhou sérií. Já se obzvlášť těším, protože mám toto anime hrozně ráda. Tak jako toto anime tak i Shingeki no kyojin bude pokračovat v roce 2017. Dokonce letos vyjdou další díly Nanatsu no taizai kdo zná. Také už vychází druhá série D.Gray-man Hallow což jste si určitě všimli. Ze začátku jsem byla velmi překvapená, protože grafika byla jiná a postavy mluví někdo jiný, ale i přesto je to perfektní. Pokračuje to podle mangy, takže to bude zajímavé.

Taky se omlouvám, že tu dlouho nic nebylo, ale měla jsem brigádu a většinou nemám pak náladu a spíše koukám na anime. No brzo bych měla zase něco vydat. Tak se zase uvidíme u dalších článcích.

Video na pár EdwardXWinry

4. července 2016 v 18:45 | Aria |  Moje kecy
Minna Konbanwa!
Tak dávám sem jedno z mých videí na pár Edward a Winry. To video už jsem udělala dávno, ale až teď jsem si vzpomenula ho dát sem. Taky jste byli z mangy Fairy Tail překvapeni, že je Angel sestra Yukino? Já hrozně. Vůbec si nejsou podobné, tedy podle mě. Tak tady je video. Snad se vám líbí :)

Ai no Unmei- 1.díl Nehoda

3. července 2016 v 19:22 | Aria
Minna Konbanwa!
Tak vám přináším první díl povídky Ai no Unmei. Snad se vám první díl bude líbit. Omlouvám se za pravopisně chybi.

Nehoda
Z normálního pohledu: (Z pohledu vypravěče)
Začal nový den v přístavním městě Yamae. Nebylo to žádné velké město, ale městečko, kde se skoro všichni znali. Každý se tu zdvořile zdravil. V tomto městečku žijí dvě nerozlučné kamarádky, která by bez té druhé nedokázala udělat ani krok. Pomáhali si se všem.
Dívka jménem Ai Rin byla vždy na každého milá a ráda si každého vyslechla. Její kamarádka Ayame Ume byla díky ní zase veselejší a každého se snažila rozesmát. Tyto dvě kamarádky právě teď spěchaly do školy, kdež to Ai narazila na jednoho muže. Rychle se mu omlouvala, ale muž jí přesvědčoval, že je v pohodě. Obě se mu ze zdvořilosti poklonily a běžely rychle do školy. Akorát zvonilo na první hodinu.
Z pohledu Ai:
S Ayame jsme běžely rychle do třídy. Bohužel pro naší smůlu, už byl učitel vevnitř. Potichounku jsem pootevřela posouvací dveře a potichu jsme se plížily k našim lavicím. "Slečno Rin a Ume, pokud si chcete hrát na zloděje , tak můžete venku." promluvil na nás učitel. Obě jsme se rychle postavily a se studem jsme se posadily, zatím co se nám smála celá třída. Nerada bývám středem pozornosti, ale Ayame to nějak nevadí. Z tašky jsem vytáhla učebnice a věnovala se hodině. Učitel nám v klidu vysvětloval látku, zatím co venku bylo krásně. Poslala jsem Ayame lístek, jestli by dnes nešla na pláž. V klidu si papírek přečetla a pak hned do něj napsala vzkaz a hned mi ho poslala: "Promiň dnes nemůžu, musím pomoct v obchodě." Chápala jsem to. Usmála jsem se na ní. Hned jak zazvonilo, učitel skončil látku a ještě prohlásil, že tuto bude v příštím testu. Všichni ihned povadli. Já si s testem nelámala hlavu. Myslela jsem jen na to jak si budu užívat dnešek, když je venku tak krásně. To mě zavedlo k myšlence, že bych mohla jít si koupit nějaký meloun a zmrzlinu.

Ihned jak skončila škola, jsme se s Ayame rozdělily. Já šla si koupit dobroty a Ayame šla pomoct do obchodu. "Nezapomeň si nařídit budíka," připomněla jsem jí. Ayame mi na to kývla a každá jsme hned šla jinou cestou. Procházela jsem uličkami a celá šťastná jsem myslela na meloun. Je teď začátek června, takže je dost vedro. Už se těším až budou letní prázdniny. Budu chodit s Ayame na pláž, do zábavného parku a podíváme se i na velký ohňostroj. Zatím co jsem přemýšlela o létu, byla jsem u obchodu. Rozhlídla jsem se do stran a procházela regály. Do košíku jsem dala zmrzlinu a meloun jsem nesla v ruce. Byl trochu těžký, ale v klidu jsem ho nesla ke kase. Když se na mě prodavačka podívala nabídla mi tašku, ale zdvořile jsem ji odmítla, že to ponesu v ruce. Celá šťastná jsem se vracela s melounem v náruči, mezi tím už jsem zmrzlinu snědla. Možná bych se měla podívat ještě na Ayame v obchodě jak jí to jde. Určitě bude ráda, když mě uvidí. Usmála jsem se pro sebe. Vyrazila jsem za ní do obchodu. Byl ode pár metrů, když tu jsem zaslechla výkřik. To byl hlas Ayame. Běžela jsem rychle, když jsem stačila vidět jak obchod hoří. Místní se sběhli. Nějaký chlap zakrytý v masce vyběhl z obchodu. Chtěla jsem zavolat policii, ale Ayame byla stále uvnitř nemohla jsem váhat. Lehkomyslně jsem vběhla do hořícího obchodu. Dívala jsem se na strany a hledala jí. Uviděla jsem omráčené zákazníky a prodavače, a tak jsem jim nabídla pomoc. Pomohla jsem jim ven a rychle se vrátila hledat Ayame. Ležela v bezvědomí mezi regály pro zvířata, které hořely. Ihned jsem jí popadla a odtáhla ji ven. Mezi tím dorazila policie a hasiči. Obchod pohlcoval velký oheň ze kterého šel obrovský žár.
Z normálního pohledu: (Z pohledu vypravěče)
Oheň polikal vše co mu přišlo do cesty. Hasiči se to snažili uhasit, ale bylo příliš pozdě. Oheň byl moc velký. Znenadání se ozývalo malé mňoukání, které přicházelo z obchodu. Ai to mňoukání uslyšela a tak se vrhla do toho obchodu. Hasiči i policisté na ní volali ať se okamžitě vrátí. Ayame, která přicházela pomalu k sobě uviděla svou kamarádku jak se lehkomyslně vrhá do obchodu. Na nic nečekala, zvedla se a běžela za ní. Obchod začal praskat, trámy které vše drží se začali hroutit. Ayame na Ai volala. Ta na její volání odpověděla. Podle toho hlasu Ayame se k ní dostala. Uviděla jí jak drží v náruči malé kotě. "Ai co to děláš! Obchod se začíná hroutit, pokud si nepospíšíme zasype nás to tady!"
"Já vím, ale nemohla jsem jí tady nechat." Ayame šla blíž k Ai a ze zadu jí držela obě ramena a tlačila jí ven. Obchod byl moc dlouhý. Najednou se ozvalo velké prasknutí a strop se začal tříštit. Ayame tlačila Ai rychle dopředu a jak byly blízko venku silně ji od sebe odstrčila. Ai kvůli tomu neudržela rovnováhu a spadla a přitom pádu chránila kotě. Bylo slyšet křupnutí kosti, ale to Ai ignorovala. Podívala se na kotě, které bylo v pořádku. "Díky bohu jsi v pořádku maličká. Ayame kotě je v pořádku." Když se, ale podívala směrem k obchodu, uviděla Ayame jak byla uvízlá mezi troskami. Zděšení strnula, až se nemohla pohnout. Zírala na bezvládné tělo své kamarádky. Hasiči okamžitě začali jednat, a snažili se Ayame vyprostit z trosek. Policie okamžitě zavolala záchranku, která tam byl za pět minut. Hasiči a záchranáři pomalu dávali Ayame na nosítka. Ai se k nim vrhla a prosila je, ať jí vezmou s sebou. Souhlasili a hned Ai s Ayame naložili do sanitky. Cestou kudy jela sanitka se ozývala siréna. Sanitka zastavila u nemocnice, kde už čekali doktoři. Okamžitě Ayame převezli na operační sál a Ai posadili na invalidní vozík a odvezli jí na ošetření. Z leknutí jak viděla svou kamarádku ani necítila své rány na těle. Jen hlubokou ránu v srdci. Doktoři jí řekli, že bude v pořádku, ale že ať zůstane přes noc v nemocnici kdyby se něco stalo. Ai je vůbec nevnímala. V mysli se jí dokola opakovala ta děsivá scéna.

Z pohledu Ai:

Dokola mě pronásledovala ta vzpomínka. Je to moje vina. Je to moje vina. Kdybych se nevrátila pro to kotě, Ayame by teď nebyla na pokraji smrti. Odvezli mě na pokoj, ale nakonec jsem z něho vyšla a čekala venku až Ayamenina operace skončí. Uběhlo šest hodiny a stále nic. Začala jsem brečet, že to Ayame nepřežije. Když tu na to vyšel jeden z doktorů Okamžitě jsem k němu přiběhla a ptala se jak je na tom Ayame. "Její stav jsme stabilizovali. Měla velmi vážně poraněno dolní část těla. Máme podezření, že asi nebude moci chodit. Je mi to moc líto." Jako by mě někdo udeřil. Ayame nebude moci chodit? Je to moje vina. To vše jsem zavinila já. A už to nemůžu vrátit. Proč jsem byla tak lehkomyslá. Má lehkomyslnost připravila Ayame o nohy. Pustila jsem se do velké pláče. Doktor se mě snažil uklidnit, ale bylo to k ničemu. Nedokázala jsem přestat. Proč jen já jsem z toho vyšla v pořádku. Co bude teď s Ayame? Bude mě nenávidět. Určitě mě bude nenávidět. Utekla jsem zpátky do pokoje a schovala se pod peřinu kde jsem stále plakala. Tak to bylo celou dobu, než mi sestřička píchla sedativa a já nakonec usnula.