Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Září 2016

MR. BRAIN

27. září 2016 v 16:21 | Aria |  Dorama anketa

Mr. Brain

Typ: Dorama
Počet dílů: 8
Žánry: Krimi, komedie,

Tsukumo Ryusuke je geniální neurovědec. Vzal práci ve výzkumném ústavu, která lehce spolupracuje s policíí. K nadšení jeho nové asistentky a nenadšení normálních vědátorů, ale i Tsukumo byl dříve normální. Jen dostal pořádnou ránu do hlavy a stal se z něj génius. Tak začíná série plná případů, komedie a napětí.
HODNOCENÍ:
Naprosto boží dorama. K rozesmátí až to někdy bolí. Tsukuma můžete přirovnat klidně i k L oba jsou velmi chytří. Jen nakonci mě trochu naštvalo to, že nevím co Tsukumo řekl své asistence kdy odcházel. Klidně by mohli natočit další sérii bylo to moc krátké jen 8 dílů. Jak tam třeba pořád jedí ty banány, nebo ty scěnky kdy své asistence něco vysvětluje a je to v anime :D Naprosto k popukání. Někdy si i já říkám jaká je věda úžasná. Rozhodně doporučuji shlédnout.
Hodnocení 10/10 hvězdiček

Ball to love! epizoda 3

19. září 2016 v 16:37 | Aria |  Ball to love!
Minna Konbanwa!
Tak přináším další díl Ball to love! Omlouvám se že tu včera nebyl, když jsem to psala tak bylo skoro deset večer a já ráno brzo vstávám kvůli praxím. No snad se vám bude díl líbit. Užijte si ho a omlouvám se za pravopisné chybi.

Z pohledu Yui:
Ráno bylo stejné jako vždy. Probudím se, opláchnu si obličej převlíknu a jdu na snídani. Jen jedno se změnilo a to můj obličej. Měla jsem velké kruhy pod očima, protože jsem celou noc probdila. Kvůli té vzpomínce jsem nemohla usnout. Make-up jsem bohužel neměla, abych je trochu zakryla, tak jsem nechala vlasy rozpuštěné, aby trochu obličej zakrývali. Už tak si mě všichni dobírají, nemusí to začít ještě kvůli očím. Bůhví co by si mysleli. Sešla jsem dolů po schodech na snídani, kde už u stolu seděla mamka s taťkou. Pozdravila jsem je a přisedla si k nim.
"Yui jak to jde ve škole?" ptala se mamka.
"Co přesně myslíš?" nechápala jsem ji.
"Našla už sis nějaký kamarády? A učení je dobré?" zeptala se přesněji.
"Učení je dobré a kamarádi... Ještě přesně nemůžu říct, že jsme kamarádi, ale už máme menší k sobě vztah." vysvětlila jsem jí to.
"Tak to je dobře." ulevilo se tátovi. Poděkovala jsem za jídlo a šla jsem do školy. Musela jsem jim lhát. Kdyby zjistili, že nemám žádné kamarády a místo toho se mi posmívají, tak by mě táta přendal na jinou školu a to já nechci. Najednou mi zavibroval mobil. Přišla mi esemeska od Yuyi. Chce mi osobně poděkovat za včerejšek. A bylo to zpátky, má nervozita. Začala jsem se třást jako osika. Odepsala jsem mu, že budu čekat za budovou školy. Hned jak přídu do školy. Souhlasil. Běžela jsem do školy, až se za mnou prášilo. V tuto chvíli bych i překonala Sekikawu a ten běhá hodně rychle. Nohy mě nesly až za budovu školy. Musela jsem zpomalit a nabrat dech. Opřela jsem se o stěnu, aby neomdlela. Tohle musel být můj rekord v čase. Minuty ubíhaly a později se ukázal i Yuya. Ihned jsem k němu přiběhla a před ním jsem se poklonila: "Moc ti děkuju za ten včerejšek. Byla to zábava." Nic neříkal. Narovnala jsem se, abych viděla jeho reakci. Nevěděl co mi říct.
"Ne to já bych ti měl poděkovat za včerejšek, byla to zábava." a ošíval se. Musela jsem se usmát.
"Hodně štěstí při tréninku. Budu vás podporovat a nakopete Megurogawě zadek." Teď nebyl překvapený jen on ale i já. Neslyšel mě takto mluvit, jen přes esemesky. Musel se tomu zasmát a já se k němu přidala. V tu chvíli zazvonil zvonek na hodinu. Začala jsem panikařit. Při běhu jsem mu ještě zamávala a běžela jsem do třídy. Bohužel byl už ve třídě učitel a zrovna ten, kterého nesnáším nejvíc, protože nesnáší baseballový klub a i ke mně se chová strašně. Vešla jsem do třídy. Učitel a žáci se na mě podívali. "Jdete pozdě Asakawa, ale máte štěstí docházku jsem ještě nezapsal, příště se nikde nezdržujte a buďte už ve třídě."
"Ano." odpověděla jsem a sedla jsem si na své místo. Vytáhla jsem si sešit a věci napsaní a věnovala se učiteli.

Z pohledu Okady:
Běžela do třídy jak nejrychleji uměla. Ještě mi při běhu zamávala a pak běžela. Bylo to docela vtipné jak panikařila. V klidu jsem odcházel do třídy. Nemělo mě co honit. Možná přijdu pozdě na hodinu, ale nebudu kvůli ní chvátat jako blázen. Stál jsem před třídou. Učitel byl uvnitř. Podle hlasu jsem poznal, že to byl Kawato. Otevřel jsem dveře a všichni se na mě otočili.
"Omlouvám se, že jdu pozdě." zavřel jsem za sebou dveře a v klidu jsem si to kráčel k lavici.
"Kde jsi byl?" ptal se mě Yufune. Co jsem mu na to měl odpovědět. Za školou, se svou přítelkyní? To rozhodně ne.
"Byl jsem na záchodě." zalhal jsem.
"Na záchodě takhle dlouho? To muselo být vážné." začal Wakana.
"Ani ne." odpověděl jsem mu.
"Vy kluci snad ani nemáte důstojnost." řekla z ničeho nic Touka. Na to jí nikdo neodpověděl. Chvilku bylo ve třídě hrobové ticho, ale pak se ozval hlasitý smích spolužáků. I Kawato se smál. Nic jsem na to neřekl a v klidu jsem si sedl do lavice. Zbytek hodiny byla nudná jako ty ostatní. Nakonec jsem se vydal o přestávce s klukama na střechu. Tam nás zastihl Kawato a ještě k tomu se ukázal zástupce ředitele. Kawato prohlásil, že je odedneška zástupce ředitele hlavou baseballového týmu. Všichni jsme na něho vytřeštili oči. Zástupce ředitele nám rozdal desky s pravidly jak dobře hrát baseball. Byli tam všechny techniky, jak zrychlit naše tempo, abychom byli rychlejší než protihráč.
Celou dobu jsme to studovali i přes přestávku na oběd.

Z pohledu Yui:
Konečně byl čas na oběd. Chtěla jsem si něco koupit v bufetu, ale na chodbě jsem potkala Yuyu a další členy z baseballového klubu jak pomalu kráčejí ke mně a přitom koukají do nějakých desek a hovoří o tom nahlas. Mám takový pocit, že to souvisí s baseballem. Z dálky jsem je pozorovala a oni si mě ani nevšimli. Musela jsem se tomu smát, ale potichu, abych na sebe neupozornila. I slečna co prodávala různé svačiny na ně promluvila, jestli si budou něco kupovat. Všichni čtyři se na ní otočili. Bylo to tak komické, že jsem to málem neudržela. Nakonec si šli koupit tu svačinu a potom co odcházeli jsem šla si jí koupit taky. Nakonec jsem to já a slečna od bufetu nevydrželi a společně jsme se tomu nahlas smáli. Když jsem se na ně podívala díval se na mě i Yuya. Poté co jsem se mu podívala do očí, jsem přestala a rychle jsem šla zpátky do třídy obědvat. Tváře mí hořeli studem. Snad si mě nevšimli ostatní. Oběd jsem si vychutnávala a sledovala mobil, jestli Yuya nepíše. Žádná zpráva. Teď se víc soustředí na baseball, protože za tři dny hrají proti Megurogawě.
Potom co skončila škola, jsem odcházela domů, než jsem zaslechla hlasy baseballového týmu. Co pa dělají v tuto hodinu ve třídě? Pomalu jsem se přibližovala k jejich třídě a slyšela jsem, že se kvůli něčemu hádají.

Z pohledu Okady:
Chtěl jsem společně s Yufunem skončit s hrou. Na mé předešlé škole byl Kouno považován za hrdinu, plus je velmi dobrý hráč v baseballu. Enatsu je jeden z nejlepších hráčů a s Kounem je jejich tým nepřemožitelný. Tak jsme to řekli ostatním. Nic nám na to nedokázali říct. Jen Aniya to tolik nebral. Chtěl odejít do klubovny, ale když jsem mu řekl, jestli dokáže přemoct Enatsua zastavil se.
"Pokud nedokážeš nad ním vyhrát, tak mi to určitě nedokážeme!" zakřičel jsem na něj. To už se Aniya proti mně rozběhl a vrazil mi pěstí, až jsem spadl na lavici. Zvedl mě a vše mi začal vyčítat přímo do očí. A hlavně, že chce s námi všemi hrát baseball. Yufune ani já jsme mu na to nic neřekli. Potom co mě pustil jsme oba odcházeli. Nedokážu se jim podívat do očí. Chci jen víc trénovat, abych byl dost dobrý na to se jim postavit.

HT: Malajsie Borneo

18. září 2016 v 14:34 | Aria |  Dorama anketa

HT - sekidou no mashita de, nabe wo tsutsuku

Typ: Dorama
Počet dílů: 1
Žánry: Dokumentární

Natočené agenturou Amuse. Zde tu vystupují Satoh Takeru a Miura Haruma. Tentokrát se rozhodli podívat do Malajsie na Borneo. Co je asi tu čeká?
HODNOCENÍ:
Udělali pokračování a musím říci, že tenhle film je lepší, než když byli v New Yorku. Takeru tu ukázal svou stránku dobře. Nemá rád brouky :D V tomto filmu uslyšíte jak zařve. To mě dostalo. A nejvíc mě dostalo jak oba budou u bahenních sopek. :D S těmito herci by se člověk nenudil. Já tedy rozhodně ne :D Hodně se mi tu líbí opening, ale nemůžu ho prostě najít, což mě štve.
Spoiler: Nejvíc mě dostalo jak potopili tu kánoj :D To jsem se musela smát. Nebo s tou kostrou nějaké ryby, nebo co to bylo. Jak od toho Takeru odskočil jak to smrdělo. Haruma se u toho ani nedokázal vyfotit :D Nebo u těch opic, tak kawaii :D
Rozhodně doporučuji nebudete se nudit :D
Hodnocení 10/10 hvězdiček
Jak se říká. Zvířata znás můžou cíti, jestli jsme hodní nebo zlí. A tahle holka Orangutana se do Takerua přímo zamilovala, že ho nechce pustit. Je pravda, že Takeru je víc klidně a tichý než Haruma, Kdybych byla já ta opice tak ho taky nepustím :DDD

HT: New york

18. září 2016 v 14:07 | Aria |  Dorama anketa

HT: n.y. no chuushin de, nabe wo tsutsuku

Typ: Dorama
Počet dílů: 1
Žánry: Dokumentární

Film byl ztvárněn agenturou Amuse, kde vystupují známí herci Satoh Takeru a Miura Haruma. Film pojednává, kdy Haruma společně s Takeruem odletěli na dovolenou do New Yorku.
HODNOCENÍ:
Naprosto úžasný dokumentární film. Miluju tyto herce strašně moc. Satoh Takeru a Miura Haruma jsou vlastně nejlepší přátelé, takže je můžete často vidět na fotkách spolu. Haruma je o rok mladší než Takeru, ale spíše se navzájem vnímají jako bráchové, si myslím. Pokud umíte aspoň trochu japonsky (jako třeba já), nebo anglicky, tak budete snadno vědět o čem se mezi sebou ti dva baví. Samozřejmě jsem rozeznala víc slov v japonštině než v angličtině :D Je opravdu nezvyk vidět tyto herce, jak se normálně chovají, takže to byl pro mě trošičku šok a musela jsem se i smát.
Spoiler: Nejvíc mě dostala ta scéna, kdy pluli na lodi k vodopádům a ke konci toho, jak Takeru dělal že umírá. :D Jak sdělil fanouškům v japonsku naposledy, ta věta. "Omlouvám se, že jsem neaktualizoval svůj blog." No to jsem se musela smát to mě dostalo. Nebo na konci jak vařili a kdy ochutnávali. Jak mluvili o tom, že z ryže udělali kaši jak se tomu smáli :D
Mají prostě vlastní humor, který mě vážně dostává na kolena :D Rozhodně doporučuji se na to podívat. I já, která má problém s angličtinou nebo s japonštinou jsem se na to podívala a nezklamalo mě to.

Hodnocení 10/10 hvězdiček


Ball to love! epizoda 2

17. září 2016 v 20:37 | Aria |  Ball to love!
Minna Konbanwa!
Tak přináším další díl Ball to love! Doufám, že se vám bude díl líbit, protože se mi zdá, že není dobře napsaný. Můžu takto poděkovat nachlazení. Celý den jsem prospala a pořád mě bolí hlava, tak doufám, že to trochu dá smysl. Omlouvám se za pravopisné chybi.

Z pohledu Yui:
Yuya spal několik hodin. Muselo ho to noční psaní hodně vyčerpat, navíc po škole trénuje baseball, takže potřebuje energii. Proto jsem se rozhodla, že si s ním budu psát maximálně do devíti večer, aby nabral dost sil jak na školu tak i na trénink. Ostatní se ho snažili vzbudit, ale marně. Šimrali ho na nose, něco mu šeptali do ucha, ale marně. Bylo to i směšně, že se mi chtělo do smíchu.
Když už skončila škola ostatní odcházeli domů, nebo do klubu, stejně tak i baseballový klub. Okamžitě se přesunuli do klubu a šli trénovat. Jako vždy jsem je z povzdálí sledovala. Aniya nadhazoval a nikoho ze členů nešetřil, proto se nikomu nepodařilo odpálit míček. Kluci si šli chvilku odpočinout a tak jsem vzala rychle mobil a napsala Yuyovi. Když si zprávu přečetl začal se ohlížet kolem. Rychle jsem lehla na zem: "To bylo těsné." Hned mi přišla zpráva. Psal mi, že mi děkuje a že se bude snažit. Kluci se hned vrátili na hřiště a jako před tím trénovali odpal míčku. Aniya je stále nešetřil. Na řadu šel Yuya. Pevně svíral pálku a když Aniya hodil míček opřel se do toho. Trefil míček, který letěl dost daleko. Všichni na letící míček koukali s otevřenou pusou a pomalu se otáčeli zpátky na Yuyu.

Z pohledu Okady:
Pevně jsem sledoval Aniyův pohyb. A když hodil míček hodně jsem se do toho opřel a míček jsem odrazil. Letěl hodně daleko. Všichni s otevřenou pusou na odpálený míček koukali a pak se podívali na mě.
"T-To byl home run!" vykřikl z ničeho nic Kawato. Všichni začali vyřvávat jako blázni a běželi ke mně.
"Okada dal home run!" křičel Wakana.
"To se moc nevidí, nya!" křičel i Yufune. Všichni tomu nemohli uvěřit, ani já ne. Odpálil jsem Aniyův míček, který jsem předtím nemohl odpálit. Začal jsem se s ostatními smát a objímali se každý navzájem. Něco takového moc neuvidíme.
"Jdeme na to kluci! Rozhodně porazíme Megurogawu a dostaneme se až na Koshien!" rozhodl Aniya. Všichni jsme souhlasili. Trénink pokračoval až dlouho do večera. Všichni únavou málem padli, ale pokud chceme zesílit a porazit Megurogawu musíme se snažit i kdybychom měli přitom vypustit duši. Cestou domů mi zapípal mobil. Ta tajemná holka mi psala že věří v naší výhru. Byl jsem rád, že nás i někdo další podporuje kromě Kawata a Touki. Chvilku jsme si psali, ale pak mi napsala, že chce, abych nabral dost sil, proto kolem deváté přestala.
Ve škole jsme se všichni stavili v klubu. Kluci se bavili o dnešním tréninku a když vešli do klubovny ztuhli. Vešel jsem za nimi a nestačil se divit.
"Všechno je čisté! Kdo to udělal?" divili se. Sám jsem přemýšlel kdo mohl naše věci uklidit a vyčistit. I naše uniformy byli pryč. Takto to bylo, každý třetí den. Sami jsme se nestačili divit. Nejdřív jsem měl podezření, že to byla ta holka co mi píše, ale když vešlo najevo, že to byla Touka byl jsem malinko zklamaný.

Z pohledu Yui:
Kluci pokračovali v tvrdém tréninku a pomalu se zlepšovali. S Yuyou jsem si psala sice méně, ale za to velmi upřímně. Spousta věci jsem se o něm dozvěděla. Nakonec jsem sebrala veškerou odvahu a dohodla se s ním, že se setkáme. V neděli jedenáct hodin u stromu na náměstí. On souhlasil. Nervozita mě překonala až jsem mu už přestala psát. Vzbudil mě budík v osm hodin ráno. Vyskočila jsem z postele a začala přehrabovat šatník. Přemýšlela jsem co si vzít na sebe. Chtěla jsem, abych byla dost hezká, aby nebyl zklamaný ze mě. Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešla mamka. I hned jsem jí zasypávala otázky typu, které šaty jsou hezčí a jaký náhrdelník se k nim hodí. Mamka chvilku přemýšlela a pak ukázala na krátké, modré s bílými květy na sukni. A náhrdelník s přívěškem slzy. Moc jsem jí poděkovala a rychle jsem se do nich převlékla. Vzala jsem si k nim bílou kabelku a do ní dala mobil, klíče, peněženku a hřeben pro případ. Bylo půl jedenácté a tak jsem vyrazila. Mamka se mě naštěstí neptala kam to jdu za což jsem byla ráda.
Bylo jedenáct. Yuya už dávno stál u stromu a vyhlížel mě. Nervozitu jsem odkopla stranou a pomalu jsem kráčela k němu. Pár metrů od něho mě zbystřil. Nebyl si jistý jestli jsem to já. Přišla jsem k němu a pozdravila ho: "Ahoj. Jsem Yui Asakawa ta která tě přes esemesky podporovala." Byl trochu překvapený. Nikdy mě neviděl, takže si mě prohlížel.
"R-Rád tě poznávám jsem Okada Yuya." třásl se mu hlas. Byl trochu nervózní. Začala jsem se smát a on se na mě nechápavě podíval. Až potom se začal smát taky. Společně jsme zašli na oběd a pak do herny. Jiní páry by šli do kina nebo jinam, ale mi jsme šli do herny. Hodně lidí v herně hrálo, hlavně kluci, ale když jsem byla s Yuyou nebála jsem se jich. Herna byla rozsáhlá. Někde byli hrací automaty dále byli kulečníky a mini golfy a dokonce i na baseball. Oba jsme tam zašli. Nejprve jsem šla já. Když jsem nemohla trefit míček, tak si stoupl za mě a pak položil ruce na mé, ve kterých jsem držela pálku. Znervózněla jsem. "Sleduj jak poletí míček. Drž pálku pevně. Za chvilku poletí. A teď švihneš." s rukama mi pohyboval, aby mi ukázal kdy mám pálkou odrazit míček. Míček jsem odrazila. Chvilku jsem koukala. A pak jsem zajásala. Po chvilce jsem si, ale vzpomněla jak mě držel a hned na to jsem se začala červenat. I on radši mlčel. Vystřídali jsme se a teď odpaloval Yuya. Soutěžili jsme kdo odpálí víc míčku. Yuya o jeden bod prohrál.
"Hurá vyhrála jsem! Platíš pití." řekla jsem mu. On na to přikývl. Zašli jsme do kavárny a tam mi objednal zákusek a ovocný čaj. Nějak jsem zase znervózněla. Yuya se na mě celou dobu díval, až mě to donutilo se červenat. Oba jsme měli si o čem povídat.

Společně jsme ještě koukali na západ slunce a pak mě Yuya doprovodil domů. Chytil mě za ruku a v klidu vedle mě šel. Srdce mi bušilo jako po másle. Nic neříkal jen šel. Před domem mi ještě popřál dobrou noc a odcházel domů. Chvilku jsem na něj koukala jak mizí v dáli a pak jsem šla domů. Zapadla jsem do koupelny a přemýšlela o dnešní schůzce. Rukama jsem se objala když jsem si vzpomněla jak mě ze zadu objal. Kvůli těmto vzpomínkám jsem ani nemohla potom usnout.

Ball to love! epizoda 1

15. září 2016 v 22:35 | Aria |  Ball to love!
Minna Konbanwa!
Tka přináším první díl mé vymyšlené povídky z Rookies. Povídka se jmenuje Ball to love! Tak doufám, že vás bude trochu bavit. Omlouvám se za pravopisné chybi a za uvozovky nahoře, mám blbí word :D

Úvod:
Náš příběh začíná na střední škole Futakotamagawa, přesněji v basebalovém týmu, kde jsou kluci více takoví výtržníci. Po tom co byli na rok suspendovaný kvůli incidentu, který nastal během klasifikace na celojaponský středoškolský basebalový turnaj, se chovali k ostatním nepřátelsky, do doby kdy přišel učitel literatury a pomohl jim najít cestu za svým snem. Mezi nimi je i Okada Yuya, kluk, který z party moc nevyčníval a právě on je hlavní postavou našeho romantického příběhu.
Na stejnou školu chodí i mladá studentka Yui Asakava, která též ve třídě nevyčnívala. Byla tichá a velmi učenlivá. Právě ona se do Okady zamilovala.
Jaro:
Dnešní ráno je velmi příjemné. Venku není zima a kvetou Sakury. Ráda se vždy na ně dívám, když jdu do školy. Připomíná mi to první den, kdy jsem nastupovala do školy. Tehdy jsem ho potkala. Stejně jako teď jsem se i tehdy dívala na Sakury a v tu dobu do mě narazili nějací kluci tak silně, že jsem upadla. Ani se mi neomluvili jen na mě řvali. Omlouvala jsem se jim jako hloupá. Potom přišel on a pomohl mi vstát. Nic neříkal jen se usmíval. Nestačilo jsem mu ani poděkovat. Později jsem zjistila, že se přidal k basebalovému týmu, jenže kvůli incidentu, který tehdy nastal se stal jako ostatní delikvent. Matka a otec o mě měli strach, ale já vím, že v tom určitě něco je, proč takoví jsou. Na naší školu nastoupil i nový učitel, který basebalovému týmu ukázal, že ještě není brzo se vzdát. Celou dobu jsem je pozorovala.
Stála jsem před budovou naší školy a v ruce jsem pevně držela dopis. Pomalu jsem šla k budově a ve vnitř se přezula. Basebalový tým vždy chodí později, takže tu ještě nejsou. To je moje šance dát Yuyovi dopis do lavice. Vešla jsem do třídy a rychle jsem mu dopis dala do lavice a hned odtamtud jsem běžela do třídy. Byla jsem tak nervózní, že jsem mu tam ten dopis málem ani nedala. Mezi tím přicházeli ostatní do třídy. Na chodbě se ozval známí smích. Basebalový tým už přicházel do třídy. Ihned jsem šla na chodbu a opatrně nakoukávala do třídy jestli si Yuya dopisu všiml. Sedl si do své lavice a mluvil s klukama. Dopisu si ani nevšimnul. Chvíli mě to zabolelo, ale vím, že si ho určitě všimne.
Zvonilo na hodinu a tak jsem se vrátila do třídy. Ve třídě nám učitel vykládal látku. Celou dobu přemýšlím o tom dopise. Všiml si ho? Nebo ho už vyhodil do koše? Celou dobu mi v hlavě tyto otázky víří, než mě učitel vyvolal a ptal se na otázku, kterou jsem samozřejmě nevnímala. "Slečno Asakawa, příště dávejte na mých hodinách pozor! Posaďte se!"
"Ano, omlouvám se." a sedla jsem si. Učitel vybral někoho jiného a já se raději dál věnovala látce. Zazvonilo na přestávku. Okamžitě jsem šla ze třídy se podívat, jestli si Yuya všimnul toho dopisu, ale jako před tím se bavil s přáteli.

Z pohledu Okady:
"Okada měl by si na to číslo zavolat. Nikdy nenajdeš šanci, že ti holka napíše milostný dopis," přesvědčoval mě Aniya.
"Nemůžu uvěřit, že si Okada našel holku dřív než já." stěžoval si Yufune.
"Ještě to není moje holka. Navíc, nevím ani jak se jmenuje."
"To je fakt. A holka co se schovává za dopisem bude určitě ošklivá ne?" řekl Wakana. Všichni s ním souhlasili. Nemohl jsem říci, jestli je hezká nebo ošklivá, neznám její jméno, ale jen číslo, které tu napsala. V tu chvíli zazvonilo na hodinu a do třídy vešel Kawato-sensei. Okamžitě se dal do vykládání látky a já vzal mobil a odpověděl jsem té neznámé holce. Souhlasil jsem, že si budu s ní psát a že chci vědět kdo to je. Hned na to mi přišla zpráva, že je moc ráda, a že se to brzo dovím.

Z pohledu Yui:
Souhlasil s mým návrhem. Díky bohu! Schovala jsem mobil do lavice. Byla jsem tak šťastná, že jsem sotva vnímala hodinu.
Po škole jsem chtěla jít domů, ale místo toho mě nohy táhli ke hřišti, kde baseballový klub trénuje. Trénuje s nimi i učitel Kawato. Yuya trénuje chytání míčku a vždy se střídají na pálkaře. Bavilo mě je pozorovat, jak trénují. Dávají do toho vše, aby si splnili sen. Kolikrát jsem je uviděla, jak trénují přes noc a přes den dohánějí to co potřebují. Spánek a jídlo na sílu. Chtěla bych je pozorovat navždy, protože mi nějak dodávají odvahu. Chtěla jsem je i podporovat, ale jsem příliš nesměla, abych na ně promluvila. Nakonec jsem se vydala domů. Otevřela jsem dveře a hned mě uvítala mamka: "Vítej doma Yui. Jak bylo ve škole?"
"Jsem doma. Plný radosti." oplatila jsem jí to a šla jsem rovnou do pokoje. Převlékla jsem si oblečení a s mobilem v ruce jsem lehla na postel. Hypnotizovala jsem mobil několik hodin. Přemýšlím jestli mi Yuya napíše. V tu chvíli mi zavibroval mobil a já ho málem upustila. Ve vzduchu jsem ho chytala. Přišla mi zpráva: "Promiň trénovali jsme. Kdo jsi? Ty mě znáš, ale já tebe ne." Co mu mám na to odpovědět? Chvíli přemýšlím, ale pak mu odpovím: "To je tajemství. Až bude čas řeknu ti to."
Takhle jsme si psali celý večer. Vyprávěl mi o baseballu a jaké to je v klubu. Udělalo mě to šťastnou. Nakonec jsme se oba rozhodli, že půjdem spát, protože už byli čtyři hodiny ráno.
Ráno mě budila mamka, že už je po osmé. Okamžitě jsem vyskočila z postele a začala se rychle oblékat. Ze snídaně jsem si vzala namazaný chleba a běžela jsem rovnou do školy. Jen tak, tak jsem to stihla.

Z pohledu Okady:
Ve třídě jsem si sedl do lavice a jedním uchem jsem poslouchal kluky a druhým uchem to vypouštěl. Při hodině jsem usnul, až mě potom vzbudil Kawatův výkřik.
"Co je zas! Jsi moc hlučný!" řekl jsem ospale.
"Ale nic. Příště dávej na mých hodinách pozor." Otočil jsem se na kluky: "Proč tak vyřvával?" Kluci se na sebe podívali, jakoby zvažovali, že mi to řeknou.
"Řekli jsme mu, že máš holku a překvapením vykřikl." odpověděl mi Aniya.
,,Proč jste mu to řekli? A navíc není to moje holka." Lehl jsem si na lavici a okamžitě jsem usnul. Nevím kolikátá to byla hodina, ale bylo po poledni což znamená po obědě, kdy mě Kawato vzbudil, abych při jeho hodinách nespal.

Poděkování Adís

12. září 2016 v 18:46 | Aria |  Moje kecy
Poděkování Adís.

Ještě chci znova poděkovat Adís za krásný desing, který pro mě udělala a nechala si udělat na mě čas. Moc ti za něj děkuju je opravdu nádherný. Taky se ti omlouvám že nemám pořád pro tebe povídku, ale vůbec mi nejde se vžít do postav, které si my napsala ať se snažím o co víc. Možná pokud by ti nevadilo, bych ti mohla napsat jako náhradu za to na pár Edward a Winry nebo Alphonse a Winry, ale bohužel Roy a Risa mi nějak nejdou tak se ti moc, moc, mocinky omlouvám :)

Nová povídka trochu jinak :D

12. září 2016 v 18:35 | Aria |  Moje kecy
Minna Konbanwa!
Tak jsem se rozhodla pro novou povídku. Není vymyšlená jen část, a není to anime , je to dorama. Povídka na ROOKIES. Je to něco jiného než co píšu, ale začala jsem jí trochu psát, protože ten seriál teď sleduju. Abych vám to trochu tu doramu přiblížila, tak je to o partě kluků, kteří hrají baseball a jejich učitel je podporuje, aby se dostali na mezinárodní středoškolský turnaj Koshien. Z velké části to bude vymyšlené. Přidala jsem tam do povídky vlastní postavu Yui Asakawa, která se zamilovala do jednoho z basebolistů Okady Yuya (což hraje Satoh Takeru, proto vznikla ta povídka).
Povídka je o tom kdy se Yui zamilovala do Okady a prožívá život i trable s baseballovým týmem. Je to příběh o čisté lásce, přátelství rodinných vztahů, ale i zrady a pohrdání.

Nevím jak dlouho u této povídky vydržím, ale snad dlouho. Hodně mě baví baseball na základce jsme ho hráli, ale ne tak jak to vidím v té doramě. Tak mi řekněte názor jestli to má cenu psát tu povídku.

Kamen Rider Den-O RECENZE

5. září 2016 v 23:07 | Aria |  Dorama anketa

Kamen rider den-o

Typ: Dorama
Počet dílů: 49
Žánry: Komedie, akční

Imagin nebo-li démon, který vám může ukradnou čas pokud mu řeknete přání. Nogami Rjotaro je kluk, kterého pronásleduje smůla na každém kroku, ale on to bere s optimismem. I on se stane objetí Imagina, ale v nejhorší chvíli ho dokáže zastavit. Později se dozvídá, že byl vybrán jako bojovník, aby proti těmto démonům bojoval.
HODNOCENÍ:
Dorama naprosto super. Nebyla chvíle kdy byste se nezasmáli. Hned na začátku prvního dílu se nehorázně zasmějete, protože to je opravdu neuvěřitelný. No dalo by se říci, že bych na tuto doramu nekoukala, kdyby tam nehrál Sato Takeru jako hlavní postava. A nejlepší na tom je, že Sato Takeru si tu hned zahrál pět osobností. Idiota, perverzáka, siláka, dítě a upřímného člověka. Koho hádáte, že mám nejradši z těchto osobností? Samozřejmě dítě. Když si Imagin fialový propůjčí Ryotarovo tělo, tak má kšiltovku fialové oči, fialový proužek ve vlasů a tancuje breakdance. Když jsem se dočetla, že Takeru se začal zabývat breakdancem od této doramy, tak jsem se podívala na videa, kde byl jako by ta postava z doramy a moc se mi zalíbila a od té doby ho mám ráda. Pro Takerua to muselo být velmi těžké zahrát pět jiných osobností, ale u mě to má velký palec nahoru.

Hodnocení 10/10 hvězdiček

Nový školní rok/ a jak to bude s blogem

1. září 2016 v 11:12 | Aria |  Moje kecy
Minna Konichiwa!
Tak jak jste si užili první den ve škole? Já docela jo. Od loňského roku to bylo stokrát lepší, protože mě tam každý vítal, byla jsem za to ráda. Samozřejmě se kámošky hned první den pohádali, tak jsme je tam všichni uklidňovali. Jinak se moc těším. Docela i škola zpřísnila pravidla, co se týče docházky. Rozvrh je strašný, bude chvíli trvat než si na něj zvyknu. No přeju všem hodně úspěchu v novém školním roce a držím palce, těm co budou vybírat střední :)
Taky bych vám chtěla oznámit pár změn na blogu. Recenze na anime budou určitě vycházet. Povídky některé budou pozastavené určitě Ryōkin mibarai to hime je pozastavená, kvůli povídce Ai no Unmei. Budu zase někdy psát povídku na Fairy Tail, tak se těšte.
Adís se chci moc omluvit, že ještě její povídka nevyšla na přání. Bohužel jsem neměla vůbec nápady jak jí sepsat, nebo jsem se nedokázala vcítit do role těch dvou o kterých má povídka být, takže budeš muset nějakou dobu čekat, ale nebude to jasné jestli jí vydám, takže se ti omlouvám.

To je asi tak vše. Užijte si školu a uvidíme se u dalších článků.