Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Červenec 2017

Novinky ze světa doram!

26. července 2017 v 11:14 | Aria |  Moje kecy
Minna Konnichiwa!
Tak vám přináším novinky, ze světa doram. Jak už všichni víte, já se hrozně ráda dívám na doramy, které byli natočené podle mang nebo anime předlohy. A zrovna tyto čtyři doramy, jsou z anime, které všichni moc dobře známe.
1) Fullmetal Alchemist
Jak už jsem několikrát uváděla, že tato dorama vyjde tento rok, tak už 1. prosince vyjde do kin. Já se na tuhle doramu strašně moc těším, jelikož jsem hrozný fanoušek anime a bratrů Elriců. Doufám, že se vám bude už i třetí trailer líbit. Upřímně mě se hrozně moc líbil.
2) Tokyo Ghoul
Určitě všichni víte, že se studio rozhodlo natočit film, podle úspěšné mangy Tokyo Ghoul. I já toto anime mám strašně ráda a trailery vypadali zajímavě. Nejvíc co mě udivuje, že si tady Masakata Kubota zahraje kladnou roli navíc hlavní Kaneki Ken. Většinou jsem ho viděla hrát ty záporné role a ještě k tomu ty psychopatické, kterému šly, proto je pro mě překvapením, že si zahraje Kanekiho. :D Film vyjde do kin už 29. července tohoto roku. I vy se na něj taky těšíte jako já? :D
3) Gintama
Upřímně do detailu tohle anime neznám. Film se natočil, podle úspěšné animované série Gintama. O čem to je, máte na tomhle odkazu. Já jsem sice anime neviděla, ale vím o čem je a ráda se podívám na tento film. Přišel mi dost zajímavý. Do kin už vyšel 14. července tohoto roku.

4) Ajin: Demi humen
Tohle je poslední novinka, nejlepší, která vyjde v tomto roce do kin. Já anime Ajin hrozně zbožňuji. Což se divím, žádná romantika, ani komedie, ale přitom je to mé nejoblíbenější anime. Film je přímo skvělý, ba co víc, Nagaie Keie hraje Sato Takeru, můj nejoblíbenější herec, což tomuhle filmu zvedla palec nahoru. Udivuje mě, že si tady zahraje i Takerův kamarád Shirota Yuu, jako zápornou roli Koji Tanaku. Což se divím. Trailer je přímo skvělý.

Tak co? Už se taky hrozně moc těšíte na tyhle doramy?


Fairy Tail manga názor :D

24. července 2017 v 23:46 | Aria |  Moje kecy

POZOR!!! Tento článek obsahuje spoilery. Ten kdo viděl anime Fairy Tail, ale mangu nečetl a čeká na novou sérii, bez toho aniž by četl mangu, tak ať nechodí dál. Článek obsahuje, jak celé anime Fairy Tail skončí, tak si nekažte své představy.


Avatar: Legenda o Aangovi

22. července 2017 v 15:29 | Aria

Avatar: Legenda o Aangovi

Typ: Anime
Počet dílů: 61
Žánry: Komedie, romantika, dobrodružný, drama, akční, fantasy, bojová umění, fantasy

Voda, země, oheň, vzduch. Jsou to čtyři národy s vlastní kulturou. Jednoho dne se rozhodl národ Ohně rozpoutat válku. Jedině Avatar, vládce všech živlů, může národ ohně zastavit. Když ho ale svět potřeboval zmizel. Uplynulo 100 let od zmizení Avatara a dívka z vodního kmene Katara a její bratr Sokka narazí na obrovskou kru, ve které někdo byl zamrzlí. Kluk jménem Aang vládne vzduchu, který už se 100 let považuje za vyhynulý. Kdo by řekl, že právě Aang 12letý chlapec bude Avatar. Celý osud lidstva teď právě leží na jeho ramenou, ale není sám. V jeho misi mu pomáhají jeho přátelé.
HODNOCENÍ:
První anime, které jsem viděla. Strašně se mi vždy líbilo. Nejprve jsem jako malá na něj koukala v němčině na NICKU, ale teď už jsem ho viděla celý a v češtině. První anime, které nebylo od Japonců, ale Američanů a přesto je fakt skvělý. Kdo jinej by vymyslel fakt tak skvělý anime, je moc vtipné. Je pravda, že někdy šel z Aanga strach, když se rozzlobil a dostal se do Avatarského stavu, ale vypadal fakt COOL :DDD Určitě toto anime doporučuji, nebude vás nudit.

Hodnocení 10/10 hvězdiček

Kishi to Shoujo- Kapitoly

1. července 2017 v 22:27 | Aria

Kapitola 1


Kishi to Shoujo - 1.díl

1. července 2017 v 22:25 | Aria
Minna Konbanwa!
Tak přináším první díl Kishi to Shoujo. No nevím, nejsem s tím úplně spokojená. Uvidíme co na to řeknete vy. Proč mám jen vždy promyšlené ty konce a ne začátky sakra! :DDD No užijte si povídku a omlouvám se za pravopisné chyby.
Setkání
Úvod:
Země je rozdělena na několik království. Avšak, největším královstvím, které stojí i nad ostatními královstvími je království Draes. V tomto království, žije spousta lidí, kterým se nevede špatně, jelikož jim všem vládne dobrotivý král Valdamir. Celé království zvolává jeho jméno. Ale i přes tu všechnu dobrotu tu žijí tací, kteří mají ve svém životě smůlu a stali se vyvrženci. Právě o takových lidech bude tento příběh.
Z pohledu Sibille:
Dnešní den je jako každý jiný. Slunce pálí, obchodníci prodávají své zboží a děti si hrají společně a snaží se rozzlobit dospělý. Mé jméno je Sibille a jsem sirotek. Ano, nemám na jídlo a šaty. Mé vlasy by potřebovali umýt a pořádně učesat. Nemám ani peníze na boty. Živým se jen tím, že ukradnu nějakým obchodníkům jejich jídlo. Jen jídlo. Oblečení bych si nedovolila. Žiju už v této vesnici několik let a není daleko od velkého paláce. Na tuto vesnici narazí spousta poutníků, jelikož leží na cestě, která vede ke království. No ať je to jak chce, nikdy se do království nedostanu. Stráže by mě nepustili, jsou dosti přísní, koho pustí dovnitř.
Najednou se ozve hlasitě a hladové kručení. Dlouho jsem nic nejedla. Vím, že se krást nemá, ale pokud nic neukradnu, umřu hladem. Schovávala jsem se v temné uličce a pozorovala kolemjdoucí. Nějaká paní si šla koupit nějaké pečivo. Teď je moje šance. Běžela jsem jak nejrychleji sem mohla a popadla velký kus chleba a běžela pryč. Cestou jsem strčila do nějakého muže, kterého jsem ještě nikdy neviděla. Obchodník na mě rozzlobeně volal a volal stráže, ale to už jsem byla daleko za vesnicí. Schovala jsem se pod most, který se tyčil nad řekou Valau. Zvláštní jméno pro řeku. Hladová jsem se hned pustila do jídla. Takhle to bude pokračovat dál. Možná bych měla z této vesnice odejít a začít někde pracovat. Jenže takhle jak vypadám si mě k sobě nikdo nevezme. Na nějakou dobu se nesmím uvnitř centra vesnice ukázat, takže mi nezbývá než se potloukat u řeky.
Bylo asi po poledni, když jsem si všimla, že někdo táboří poblíž řeky. Potichu jsem šla blíž. Nějaký vysoký muž seděl u menšího ohně a opékal rybu. To byl ten poutník do kterého jsem dneska ráno strčila. A co víc, měl u sebe spousta jídla. Při pohledu na ovoce mi začali svítit oči. Když ten poutník odešel nabrat vodu z řeky, jsem se pomalu přiblížila, abych mu sebrala nějaké ovoce. Chtěla jsem popadnout aspoň tři kousky, ale najednou jsem ucítila křupnutí větvičky za svými zády. Polekaně jsem se otočila a nestačila se divit. Ten muž tam stál a díval se na mě. Sehnul se pro ovoce a podal mi ho. Koukala jsem na jeho ruce jako opařená.
"Máš hlad ne? Vezmi si to, mám toho dost na jednu osobu." Váhala jsem.
"A ještě tady. Vezmi si pár zlaťáků. Ať si příště můžeš koupit, lepší jídlo, než jen chleba." Nevěděla jsem jak reagovat. Nabízel mi pomoc. Peníze a jídlo sám od sebe. Jeho oči byli tak milé. Jeho hlas klidný. Nakonec jsem popadla ovoce i peníze. Hluboce jsem se poklonila, jako náznak díku a utekla jsem. Bála jsem se. Pod mostem jsem si vychutnávala ovoce, které mi dal a v ruce svíjela pět zlaťáků. Určitě si koupím pořádnou snídani. Mezi tím den uběhl jako po másle.
Další den ráno jsem se vydala do vesnice koupit si něco na snídani. Chtěla jsem si koupit nějakou uzeninu, ale obchodník, když mě viděl, mě vyháněl. Když jsem mu ale ukázala zlaťák choval se jinak. Konečně po dlouhé době budu mít něco dobrého.
"Hej ty!" Někdo na mě zakřičel. Byli to královští vojáci.
"Kde si sebrala ty zlaťáky ukradla je?" Zavrtěla jsem hlavou že ne. Chtěla jsem říci, že jsem je dostala, ale můj hlas byl moc těžký. Dřív ale než jsem stačila utéct, mě popadli.
"Za krádež se tady piká půl roku v kopce!" Půl roku? V kopce? Jen za pět zlaťáků? Tohle království má být jako spravedlivé, když uvrhnou za malou krádež, kterou ani nespáchal do kopky? Snažila jsem se jim vykroutit, ale marně. Dali mi železné okovy na ruce a na nohy, abych nemohla snadno utéct. Lidé se na nás dívali a nic neudělali, jako by se mi vysmívali. Křičela jsem a prosila o pomoc, ale nikdo mi pomoct nechtěl. V tu chvíli se objevil ten poutník a srazil jednoho vojáka k zemi. Ten druhý se proti němu rozběhnul s mečem, ale on ho lehce odrazil. Nezranil je, jen jim dál pár pěstí. Stála jsem jako přimražená. Na nic nečekal a popadl mě do náruče a utíkal semnou pryč. Neměla jsem k tomu slov. Nějakému muži sebral koně, na kterého mě i sebe posadil a tryskem jsme uháněli pryč. Dlouho jsme jeli rychle, až potom nakonec koně zpomalil.
"Promiň že jsem tě tak vystrašil. Nemohl jsem nic nedělat. Když tě vedli pryč, tak jsem se nemohl udržet. Sakra, co to království dělá? Takhle ubližovat malým dětem!" Zlobil se. Nějakou chvíli jsem ještě na tom koni seděla, než mě nakonec sundal sám dolů.
"Jsi asi vystrašená a mě ani neznáš. Jsem Pelleas. Pelleas de Lancestro." natáhl ke mě ruku. Vyšla jsem mu vstříc, ale nic jsem neřekla.
"Utáboříme se tady. Určitě máš hlad. Nemusíš se nutit mluvit. Počkám až budeš sama chtít." Stála jsem tam jak tvrdý Y. Podal mi i jídlo, abych se najedla. Byl velmi milý. Usedla jsem kousek od něho.
"Jmenuji se Sibille. A nejsem malý dítě. I když tak vypadám, je mi už 18 let." A jedla jsem v klidu dál. Očkem jsem se na něj podívala. Byl překvapený. Není se čemu divit. Každý by byl překvapený.
"Tak to se ti moc omlouvám. Nevědě jsem že už by si byla dospělá." Jen sem mu na to přikývla.

"Víš jestli chceš, můžeš být na nějaký čas u mě. Než se vše zase uklidní. Jsem potulný rytíř a chodím z vesnice k vesnici, jestli chceš můžeš jít semnou, ale nenutím tě." Laskavý. To je to slovo, kterého vystihuje. Jeho laskavost mě tak moc uklidnila, že jsem se slovem "Ano" usnula. Co se bude dít dál, je ve hvězdách.