Zde je můj dříve a nefunkční blog.

Seznam shlédnutých anime

Asashin no tomodachi- 2.díl

23. srpna 2017 v 21:09 | Aria |  Asashin no tomodachi
Minna Konbanwa!
Tak přináším druhý díl Asashin no tomodachi. Doufám, že vás bude aspoň trochu bavit. Budu se teď opravdu snažit s povídky, dokud jsem přešla do módy, kdy jen píšu povídky. a Mám taky pro vás velké překvapení, ale to zatím neřeknu až někdy později, teď si užijte díl a omlouvám se za pravopisné chyby.
Z normálního pohledu:
V cele 13 všichni byli v klidu, i Jyuugo. Do podrobna probírali svého nového souseda až je z toho vytrhl jejich dozorce Hajime. Přišel je zkontrolovat jestli náhodou zase čtveřice neutekla, ale překvapivě zůstali v cele a lenošili.
Z pohledu Jyuuga:
Jako vždy nuda. Uno chtěl dokola probírat tu holky z vedlejší cely, ale všichni už toho měli trochu pokrk. Párkrát jsem odešel z cely k ní nakouknout přes dveře jestli třeba neutekla, ale ona celý den jen sedí se zavřenýma očima. Docela mi i naháněla hrůzu, protože jsem neviděl člověka, který by se za celý den nepohnul ani o píď a ona sedí na stejným místě už od včerejška.
"Hej Jyuugo pojď se podívat na nové anime, je zajímavé." prosil mě Nico. Někdy mám pocit, že je spíše holka než kluk a často si to někteří ve vězení pletou. Nedal jsem jinak, půjdu se s ním dívat na anime.
"Hej vy všichni přestaňte si hrát. Je čas pracovat." všichni najednou jsme odpověděli. Je to lepší jak zahnat nudu. Vyrábíme nábytek a ten se pak používá pro jiný vězně. Zatím co já a Rock sestavujeme skříň, Nico a Uno dělají řezbářský práce. Spíše si ale ze dřeva vytesávají vlastní figurky a Hajimeho to dost naštve. Tak to je každý den, když pracujeme. Tím si aspoň vyděláme pár peněz, které později utratíme za jiné objednané věci přes internet. Jak už jsem říkal, nevypadá to tu jako ve vězení, ale jako spíše v nějaké ubytovně. Když s Rockem sestavujeme skříň, nějak jsem si vzpomenul na tu holku z vedlejší cely. Nevypadá to, že by byla nějak nebezpečná.
"Hej Rock. Co si myslíš o tom Asasínovi?" zeptal jsem se ho potichu.
"Sám nevím. Docela nahání strach na to že je to dívka. Všechny holky, které Uno znal byli roztomilé a zábavné, ale tahle je spíše zatvrzelá a tichá. Vůbec mi nepřijde roztomilá, ale určitě i možná něco skrývá, většina zabijáků má hrozně velká tajemství." Jak to Rock dořekl v hlavě se mi rozsvítilo. Jak uslyším slovo tajemství, tak o tom tajemství musím vědět.

"Ach bože ta práce mě někdy dostává na kolena, bolí mě celé tělo." stěžoval si Uno. Tentokrát jsme pracovali déle než jindy. To bylo asi za trest, že jsme několikrát v tomto týdnu utekli. Pomalu jsme si připravovali futony a šli spát. Snažil jsem se usnout, ale vůbec to nešlo. Nico se ve spánku smál a Rock strašně moc chrápe. Nedokážu pochopit jak Uno v tomhle kraválu dokáže usnout. Vzal jsem si deku a šel jsem si najít místo na přespání někde v tichu. Nejprve mě napadlo že bych šel do místnosti pro Noční směnu, ale pak mě napadlo, že bych mohl přespat u nového souseda, protože i u ní je hrobové ticho. Je to docela riskantní přespat u zabijáka, ale třeba bude v pohodě a nechá mě. Odemkl jsem její dveře do cely a vešel jsem dovnitř. Bylo tu ticho a šero, ale nikde jsem jí neviděl. Rozhlížel jsem se po celé místnosti, ale neviděl jsem jí. Že by utekla? V tu chvíli jsem ucítil menší závan vzduchu a pak něco chladného u mého krku.
"Pohni se a zemřeš." Stála zamnou. V ruce držela něco ostrého a držela to blízko u mého krku.
"Co tu chceš? Chceš mě znásilnit? Vydírat? Odpověz!" a zvětšila stisk ruky, kterou mě držela ruku za zády.
"Nijak jsem tě neměl v plánu ohrozit. Chtěl jsem tu jen přespat, kluci hrozně chrápou a Nico se ze spánku směje nedá se tam spát, ale tady je hrozný ticho, tak jsem myslel, že přespím tady." snažil jsem se jí uklidnit a přesvědčit aby tu věc od mého krku dala pryč. Pořád mě pevně držela.
"Omlouvám se jestli jsem tě nějak překvapil. Neměl jsem to v úmyslu, ale přísahám nemám postraní úmysly, jen jsem se tu chtěl vyspat nic víc." Chvilku váhala, ale pak stisk povolila a tu ostrou věc dala pryč. Hrozně se mi ulevilo, myslel jsem že mě doopravdy zabije. Udělala ode mě pár kroků a lehla si na zem.
"Jestli se o něco pokusíš, tak tě bez váhání zabiju." varovala mě. Ležela na zemi bez futonu, což jsem se hrozně divil. Lehl jsem si až na druhou stranu cely.
"Víš neměla by si takhle spát, můžeš nastydnout a podlaha je tvrdá. Proč si nelehneš na futon?" optal jsem se jí, když už i já jsem ležel na zemi.
"Nepotřebuji ho. Jsem zvyklá ležet na zemi. Nikdy jsem nebyla jako v bavlnce, tvrdé prostředí mě vychovalo." Musela mít velmi těžkou minulost a to mě zajímalo.
"Co jsi dělala, než tě dali do tohoto vězení?" nedalo mi to.
"O tom se s tebou nehodlám bavit. Neznám tě ani den." odsekla.
"Tak v tom případě, když už mě budeš znát dlouho, tak mi o své minulosti povíš?" Teď jsem jí musel překvapit. Jsem na sebe pyšný.
"To nevím. A už neotravuj chci spát." Pak už neříkala nic. Slyšel jsem už jen lehké dýchání. Asi už spala. Otočil jsem se k ní zády, aby mě nerozptylovala a hned na to jsem usnul.

Hned každý večer, jsem u ní přespával a trvalo to celý týden. Ze začátku byla dosti opatrná a dávala si na mě pozor, ale později už polevila v ostražitosti. Věděla, že bych jí nějak neohrozil. Stejně jako vždy i dneska jsem k ní šel přespat do cely. Dávno už ležela na zemi a neobtěžovala se nějak zvednout nebo se na mě otočit.
"Dneska mě budeš úplně ignorovat?"
"Poznám tě podle tvých kroků. Celý týden jsi zamnou chodil, takže rozeznám každého kdo vejde do cely. Tvé kroky jsou tiché a lehké, protože nenosíš obuv, proto jsem tě snadno poznala." A dál ležela.
"No dobře. Ode dneška nespíš na zemi, ale na futonu. Domluvil jsem se s Hajimem aby ti sem dal nějaký dobrý teplý futon, ale říkal že ho vůbec nevyužíváš." A rozhlídl jsem se po cele.
"Nevyspala bych se na něm. Jsem zvyklá spát na tvrdém."
"To nevíš pokud to nezkusíš." Přešel jsem místnost a začal připravovat spaní. Měla velmi dobrý futon. Já bych už na něm usnul do pěti minut. Jakmile jsem ho připravil zavolal jsem na ní.
"Hej tvůj futon je připravený. Pojď si do něj lehnout. Měla by jsi to aspoň zkusit." A odešel jsem dál si připravit pro sebe spaní. Konečně se beze slova zvedla a přešla k futonu. Špičkou palce zkoušela jestli je to dobré a po chvilce došlápla celou nohou. Byla docela překvapená, protože se sehnula a dlaněmi zkoušela měkkost. A její výraz? Byla dosti překvapená. Teď nevypadala jako nějaký zabiják, ale jako nějaká normální holka. Nakonec si zkusila na ten futon sednout a vyděsila se na tolik, že okamžitě se postavila na nohy. Nemohl jsem se udržet a začal jsem se smát. Ta se na mě nechápavě podívala, ale nekoukala nějak vražedně spíše se cítila zostuzená.
"Čemu se tak blbě směješ? Přestaň!" Varovala mě.
"Promiň, ale nedalo se to vydržet. Ještě jsem nepotkal někoho, kdo by byl z matrace tak překvapený a navíc teď už nevypadáš jako nějaký vrah, ale spíše normální holka." a utíral jsem si slzy od smíchu. Naštvaně se otočila a pomalu si zase na futon sedla. Tentokrát už seděla dlouho až nakonec zkusila si lehnout. Určitě se cítila příjemně. Víc jak na té chladné zemi.
"Vidíš? Říkal jsem ti, že futon je lepší než nějaká chladná zem." a lehl jsem si do vlastního futonu. Chvilku bylo ticho, ale pak jsem sebral odvahu se jí zeptat na minulost.
"Povíš mi o své minulosti? Na oplátku ti povím já o své." Vypadalo to, že váhala a neví jak začít.
"Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Jyuugo, ale to už víš, ale tvé jméno neznám." Když jsem se nad tím zamyslel, tak jsem vlastně se na její jméno celý ten týden neptal až teď.
"Mé jméno je Umi. A povím ti o své minulosti. Možná pak už změníš názor a necháš mě na pokoji."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 23. srpna 2017 v 21:14 | Reagovat

Jo, dělat šatník je celkem fuška. :) ;) :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama